Soudkyně žalobu církve zamítla. „Nejsou žádné důkazy, že církev někdy byla majitelem obrazu. Obraz byl majetkem šlechtického rodu, Československa a po roce 1991 obce,“ uvedla soudkyně Ivana Dušáková. Rozsudek je nepravomocný, farnost se může odvolat ke krajskému soudu.
Předmětem sporu mezi Římskokatolickou farností v Holohlavech na Hradecku, městem a státem byl nejen zmíněný obraz, ale i další mobiliář ze zámecké kaple Zjevení Páně ve Smiřicích.
Církev se dožadovala vrácení majetku, který nyní patří obci, ta však od začátku sporu tvrdí, že církevní nikdy nebyl.
Obraz je od roku 2005 národní kulturní památkou a jeho hodnota se odhaduje na desítky milionů korun. Církev si nárokovala i další umělecká díla, například Brandlův obraz svatého Blažeje z bočního oltáře.
Děkanství své nároky opíralo o zákony z října 1949 o hospodářském zabezpečení církví, které jim odebraly všechny majetky kromě kostelů a farních budov. Podle právního zástupce farnosti Stanislava Hykše byl jeho klient od roku 1950 oprávněným držitelem oltářního obrazu a uplynutím tříleté vydržecí doby se stal vlastníkem.
„Zvážíme odvolání, obraz si to zaslouží“
„Důvody, které okresní soud uvedl, nám nepřijdou přesvědčivé. Zvážíme tedy podání odvolání, obraz si to zaslouží. Tvrdíme, že stát předal církvi obraz v padesátých letech do vlastnictví a uznával ho před rokem 1989 i po něm. Naproti tomu město Smiřice se vlastnicky začalo chovat až od roku 2002, a to navíc za nejasných okolností,“ řekl u soudu Hykš.
Smiřická radnice argumentovala, že šlo v roce 1949 pouze o změnu správce a nikoliv vlastníka (více o argumentech obou stran čtěte zde).
„Jsem rád, že fakta zvítězila nad fabulacemi a pravda nad lží, protože jinak se tento ten spor ani charakterizovat nedá. To už bych musel použít jaderná slova. Obraz byl šlechtický, prošel řadou šlechtických rodů,“ řekl starosta Smiřic Luboš Tuzar.
Podle starosty obraz nikdy církevní nebyl a rovněž odmítá, že by se město začalo chovat jako vlastník až v roce 2002, jak tvrdí právní zástupce farnosti.
„Ve spisech jsou založeny dokumenty, ve kterých město už v roce 1973 vyzývá církev, aby platila nájem za užívání kaple. Jelikož se nedohodli, město řeklo, ať si sbalí věcí a odejdou,“ dodal Tuzar.
