Kultura se dotovat musí, vysvětluje ředitel obří galerie v Trutnově

Trutnovské Centrum současného umění EPO1 se za čtyři měsíce už etablovalo na české kulturní scéně. „Žádné kulturní zařízení v České republice není ekonomicky soběstačné,“ říká v rozhovoru pro MF DNES jeho ředitel Jan Kunze. Jedno z největších uměleckých center svého druhu u nás chce dostat do všeobecné známosti.

Co vás teď jako ředitele nejvíc zaměstnává?
Samotný provoz galerie a záležitosti, na které ve spěchu před květnovým otevřením příliš nebyl prostor. Koordinace týmu, náplň práce, administrativa... Musíme stabilizovat vnitřní procesy. Není to lusknutím prstu.

Kromě toho, že jste ředitelem EPO1, hrajete ve dvou kapelách, píšete poezii, působíte jako kurátor trutnovské Galerie Uffo nebo v nakladatelství Perplex, které jste spoluzaložil. Asi není jednoduché to všechno stíhat…
Musím si to dobře plánovat. Bez diáře a rozvrhu, který je spíš po hodinách, nejsem schopen fungovat. Vždycky jsem byl zvyklý hodně pracovat. Všechno, co dělám, mě baví. Někdy jsem víc muzikant, někdy víc básník a jindy zase víc kurátor. Všechno to tvoří mou osobnost a nedokážu se bez toho zatím obejít. Nejvíce mě samozřejmě vytěžuje EPO1. Ostatní projekty fungují už roky, takže jedou více samospádem. Jsou to mé volnočasové aktivity.

EPO1 se otevřelo před čtyřmi měsíci. Co vám dosavadní provoz ukázal?
Zatím se pořád učíme, vnímáme, kdy chodí nejvíc návštěvníků, o co mají největší zájem, na co se ptají. Myslím si, že data, ze kterých budeme moci vycházet, se ukážou až tak za rok. Máme ambiciózní cíle, ale na hodnocení je ještě brzo.

Centrum má nadregionální ambice. Máte zmapováno, odkud k vám návštěvníci přicházejí?
Přes týden to jsou hlavně lidé z blízkého regionu, o víkendech návštěvníci z větší dálky, kteří jsou třeba v Krkonoších nebo na Broumovsku na dovolené. S dosavadní návštěvností jsme spokojení. Sem tam se objeví i host ze zahraničí, hlavně z Polska. Vybudovat si takové jméno, aby o EPO1 každý věděl, ještě chvíli potrvá.

Každý, kdo se podrobněji zajímá o kulturu, nepřehlédl, že v Trutnově vzniklo EPO1.

Jan Kunze

Co je pro to třeba učinit?
Neustále dělat kvalitní PR a dávat o sobě vědět kvalitními akcemi a výstavami se zastoupením zahraničních umělců. Hodně důležitá je dostavba dálnice z Jaroměře do Polska. Jsem si jistý, že v tuhle chvíli o nás vědí všichni kulturní insideři. Každý, kdo se podrobněji zajímá o kulturu, nepřehlédl, že v Trutnově vzniklo EPO1. Teď se zaměřujeme na to, aby o něm věděli i ostatní.

Jan Kunze

(*1976)
Pochází z Opavy. Autor tří básnických sbírek píše texty, spoluzaložil nezávislé nakladatelství Perplex. Je frontmanem skupin Kofe-In a Munroe. Více než 15 let působí jako kurátor výstav, realizoval jich více než sto. Jako hlavní kurátor vedl Dům umění v Opavě, 12 let byl kurátorem Galerie Obecního domu v Opavě. Mezi lety 2008 až 2020 byl hlavním dramaturgem organizace OKO, připravoval program pro Klub ART, regionální festival nového divadla Malá Inventura nebo Jazz Context. Od roku 2020 je kurátorem trutnovské Galerie UFFO. Od května 2021 je ředitelem Centra současného umění EPO1. Také je členem Akademie populární hudby a od roku 2016 spolupracuje s Galerií Jaroslava Fragnera.

Samotného mě překvapilo, že řada lidí z trutnovského regionu dodnes neví o tom, že v Poříčí vznikla tak velká galerie…
Bylo by iluzorní si myslet, že každého zajímá kultura. Tak to není. Je to určité procento, mnohem početnější skupina se spokojí se zábavou, kterou jim předkládá televize nebo internet.

EPO1 propojuje prezentaci výtvarného umění a technické památky. Dá se odhadnout, jak velké procento lidí přichází, aby si prohlédlo samotnou přeměnu elektrárny v galerii?
Spousta návštěvníků to zmiňuje, ale těžiště je ve výtvarném umění. I naše expozice o historii elektrárny je ve srovnání s výstavními prostory hodně malá.

Jakou odezvu mají komentované prohlídky?
Zájem je solidní. V poslední době hodně pronajímáme prostory firmám a součástí těchto akcí jsou vždy komentované prohlídky. Dělat konference a další akce v zajímavém prostoru je pro firmy atraktivní. Stále se nám hlásí.

V Trutnově už jsou dvě poměrně významné umělecké instituce: Galerie Uffo a městská galerie. Není to přece jen na třicetitisícové město trochu moc? Nepřetahujete se o návštěvníky?
Nemyslím, že si konkurujeme. Mám za to, že lidé, kteří se o kulturu zajímají, přijdou do všech galerií ve městě. Není to tak, že by měli jednu oblíbenou a jinam nechodili.

Když se s někým o EPO1 bavím, většinou to skončí u otázky: Jak to může fungovat? Mám tím na mysli ekonomiku celého provozu…
Žádné kulturní zařízení v České republice není ekonomicky soběstačné. To je důvod, proč je většina kulturních institucí v rukou státu, krajů nebo měst. Kultura, s výjimkou komerčních a populárních záležitostí, se dotovat musí a nikdy to nebude jinak. Generálním sponzorem je společnost Kasper Kovo. Podařilo se nám spolupracovat s několika významnými firmami v regionu, kterým nabízíme různé možnosti partnerství.

24. května 2023

Jak velký tým lidí zabezpečuje provoz?
Vlastně to ani nemám spočítané. Máme tři recepční a patnáct kustodů, produkční... Tým je hodně pohyblivý a flexibilní. Obrovskou výhodou je, že EPO1 sídlí ve výrobním areálu Kasper Kovo a můžeme použít aparát firmy. Nikdy tak nebudeme mít ekonoma nebo účetní. Instalaci soch zajišťují technici, kteří jsou zaměstnanci Kasper Kovo. Zároveň vznikají nové sochy. Mezi poslední patří reliéf Václava Havla od Michala Gabriela před trutnovským kinem Vesmír. Potom socha od Dagmar Šubrtové, která bude od října na Staroměstském náměstí v Praze.

EPO1

• Centrum současného umění se v bývalé poříčské elektrárně z roku 1912 otevřelo v květnu.
• Pětipodlažní komplex disponuje výstavní plochou 3 400 metrů čtverečních. Největším prostorem je turbínová hala.
• Za projektem stojí trutnovský podnikatel Rudolf Kasper s manželkou Renatou.
• EPO1 se zaměřuje na nadrozměrná sochařská díla.
• Aktuálně jsou zde k vidění tři výstavy: Volume – akustická dimenze v současném sochařství, Power Post Station a Fresh Power, která ukazuje tvorbu nejmladší sochařské generace.
• Centrum buduje vlastní uměleckou sbírku, zabývá se instalacemi ve veřejném prostoru, pořádá besedy a koncerty v kapli sv. Josefa.

Nedávno v exteriéru přibyla instalace Raketa od Jiřího Davida. Jak tyto projekty vznikají?
Většinou je to moje aktivita. Dám návrh manželům Kasperovým, a pokud souhlasí, oslovím umělce. Vesměs to jsou renomovaní výtvarníci, se kterými jsem už spolupracoval. Tak to bylo i s Jiřím Davidem. Jsem v kontaktu s dalšími. Venkovní instalace budou přibývat a obměňovat se tak, aby tady bylo k vidění stále něco nového a zajímavého.

Nevypadá to tak, ale celý projekt centra současného umění, tak jak ho manželé Kasperovi vymysleli, ještě není dokončen. Co všechno zbývá dodělat?
Plány průběžně revidujeme. Ještě nejsou otevřená dvě podlaží s výstavními prostorami v budově rozvodny. Ke kavárně v přízemí chceme dobudovat letní terasu, plánujeme sochařský park za hlavní budovou. V nejbližší době nás čeká demolice starého objektu před vstupem do galerie, aby krásná budova bývalé elektrárny dostala prostor. Z toho důvodu bude EPO1 od konce října do konce listopadu zavřené. Mezi další plánované investice patří zateplení kavárny a vybudování depozitáře pro sbírky.

EPO1 vytváří vlastní sbírku sochařů nejmladší generace. Jak je velká?
Pro nás je důležitá hlavně výstavní činnost. Sbírka v současnosti čítá asi padesát děl. Rozrůstá se, ale není to tak, že bychom každý týden nakupovali nové sochy. Chceme zmapovat tvorbu mladé generace sochařů, ale sbírka pro nás není tou nejdůležitější prioritou. Na druhou stranu depozitář potřebujeme, protože nakoupená díla už nemáme moc kam dávat.

Centrum zahájilo provoz třemi výstavami. Co chystáte na podzim?
Na konci listopadu otevřeme výstavu legendárního fotografa Bohdana Holomíčka z Janských Lázní. Bohdan Holomíček v poříčské elektrárně v 60. letech pracoval, takže jeho život je s tímto prostorem spjatý. Výstava má pro nás speciální symboliku.

Hlavní výstavy v turbínové hale máte naplánované na pět let dopředu. Můžete prozradit, jakou instalujete příští rok?
Bude se jmenovat Jízda a tématem bude jízdní kolo. V České republice ještě nikdy žádná samostatná výstava, která by se týkala tohoto tématu, nebyla. Myslím si, že to bude atraktivní i pro návštěvníky, kteří jinak k výtvarnému umění nemají blízko. Otevřeme ji v květnu.

Výstavy v EPO1

• FreshPower (stálá expozice)
  Sbírka má zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, tedy autorů vzešlých z českých sochařských škol, u nichž se absolutorium datuje rokem 2018 a výše. FreshPower je i výstava, která představuje základ kolekce.
  „Smyslem sbírky je zachytit nejen dílo, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či materiálů. Chce zachytit trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století na území České nebo Slovenské republiky,“ říká mluvčí EPO1 Lucie Vurbsová.
  Charakteristickými rysy děl jsou individualismus a experiment. Díla jsou široce rozkročena nejen rozličnými náměty, ale i materiály.
  „Najdeme artefakty vytvořené ze dřeva, kovu či velmi oblíbeného betonu nebo z hmot méně obvyklých a málo používaných, jako je třeba vosk. Z tvrzeného papíru zase vznikají modifikovatelná torza. Mladí tvůrci takto hledají alternativu k ušlechtilým materiálům, ale také cestu k umělecké originalitě a nezaměnitelnosti,“ uvádí Vurbsová.
• Power Post Station (23. 5. – 3. 11. 2023)
  Výstava, v níž jde o zachycení, zobrazení a pojmenování energie, jejího plynutí či transformace. Energie není jen elektrická, ale představuje komplexní hodnotu, která je součástí prakticky všech procesů, bytostí, organismů a soustav. Výstava zprostředkovává projevy autorů, které jasně a cíleně zachycují podstatu zákonitosti energie v mnoha podobách a formách.
• Volume (23. 5. 2023 – 25. 2. 2024)
  Název další výstavy Volume lze číst jako „hlasitost“, jak to známe z každého aparátu reprodukujícího zvuk. Volume však také znamená „objem“, což odkazuje k materiální existenci těles.
  „Tato dvojznačnost vyjadřuje podstatu výstavy hledající vztah zvuku a výtvarné tvorby. Vedle třírozměrných prací je tu malba, koncept či video. Prostorová tvorba však převažuje, což je dáno už monumentální turbínovou halou. Ta ale kdysi měla i svůj výrazný akustický rozměr – zvuk strojů, který zmizel se změnou její funkce. Právě původní industriální zvukovou krajinu chce výstava využít,“ vysvětluje mluvčí.