Dnešní tvář vtiskl dvorské zoo ředitel Josef Vágner. Zvířata, která přivezl z několika expedic, položila základ současným chovům.
V původním zoologickém koutku, který se otevřel rok po skončení druhé světové války, se tehdejší chovatelé na ploše necelých pěti hektarů starali o jezevce, lišky, sovy a další středoevropská zvířata.
Prvním správcem byl Josef Fabián, klece a výběhy vznikly často svépomocí. Brzy přibyl pavilon exotické zvěře s opicemi a lvem. V roce 1951 byli přivezeni první velbloudi a zookoutek se přejmenoval na Východočeskou zoologickou zahradu.
Na přelomu 50. a 60. let vznikl moderní pavilon pro ledního medvěda, plocha zahrady vzrostla na téměř 30 hektarů a návštěvnost se vyšplhala na 250 tisíc lidí ročně.
 |
Zlomový byl rok 1965, kdy do čela instituce nastoupil Josef Vágner. Prosadil zaměření na africká zvířata, myšlenku safari a založil galerii pravěkých obrazů Zdeňka Buriana.
„Nejdřív jsem objel všechny československé zahrady, prohlédl si zoo v NDR, Polsku i ve Švýcarsku a zjistil jsem, že jsou vlastně všechny stejné. Všude je kousek výběhu, tam jsou dvě zebry, pak zase kousek výběhu a u pletiva dva tygři. Zkrátka to jsou krásné zahrady, ale budované starým, tradičním stylem. Tak jsem ji dělat nechtěl, protože jsem si říkal, že takhle zvířata v přírodě nežijí,“ vzpomínal Vágner v roce 1995.
Po nástupu do funkce zažádal ministerstvo o přidělení specializace na Afriku. Koupit zvířata od obchodníků nebo je získat z jiných zahrad se ukázalo jako příliš nákladné a složité.
Proto je ředitel začal vozit na lodích z Afriky. Z osmi expedic mezi lety 1967 až 1975 přivezl na dva tisíce zvířat a dal základ vzácným chovům. Dvorská zoo je dnes největší genetickou bankou afrických zvířat mimo jejich domovinu. Za Vágnerova ředitelování se areál zahrady rozrostl na 70 hektarů.
Ošklivé záchodky a makrely na grilu
V roce 1970 zoo odchovala první psy hyenovité, o dva roky později se narodily první žirafy v celém Československu. Od té doby jich zde přišlo na svět 267. V roce 1975 došlo k nejsmutnější události v historii zahrady. Komunisté - oficiálně prý kvůli nákaze slintavkou a kulhavkou - rozhodli o utracení 46 žiraf, zahrada byla rok zavřená.
V roce 1977 se narodil první nosorožec černý v zemi, o tři roky později vůbec první samec nosorožce severního bílého Suni v lidské péči. V té době do východočeské zoo nastoupil zoolog Pavel Moucha, který v ní pracuje dodnes.
„V té době byly ohrady pro kopytníky ze smrkové kulatiny, expozice a výběhy byly poměrně malé, většinou písčité. Úplně jinak vypadal servis pro návštěvníky. Byla tam řada obyčejných, doslova ošklivých záchodků. Restaurace nabízela grilovaná kuřata a makrely, to bylo všechno,“ vybavuje si odborník na plazy Moucha.
Velmi dobře si pamatuje éru Josefa Vágnera. Například jeho mítinky se zaměstnanci před správní budovou. „Jednou v listopadu nás svolal a řekl, že peníze jsou jen do konce roku a že neví, z čeho bude zoo od ledna žít. Zahradnice mu udělaly několik kytic, s nimi vyrazil na ministerstvo a oběhal několik kanceláří. Další týden nám zase před vilou oznámil, že peníze budou,“ vzpomíná.
Josef Vágner skončil v roce 1983, další tři roky zahradu vedl Jiří Svoboda. Za krátkou dobu toho stihl hodně a areál významně modernizoval. Prosadil skleněné stěny namísto mříží, stavbu výběhů napodobujících přirozené prostředí a v zoo zrušil zábradlí. Zahájil také stavbu objektů pro budoucí safari. Za jeho působení se otevřel nový pavilon lidoopů a zahrada odchovala prvního orangutana.
„Podnítil také velkou výsadbu v celém areálu, pustá místa se osázela stromy,“ poznamenává Pavel Moucha.
Návrat zvířat do Afriky
V roce 1989 zahájila provoz hlavní atrakce dnešní zoo - africké safari. V roce 2016 se stalo národní kulturní památkou. Ředitelka Dagmar Holečková, která instituci jakožto první žena šéfovala mezi lety 1996 až 2012, má hlavní zásluhu na vracení zvířat do Afriky.
Největší pozornost vzbudil v roce 2009 převoz čtyř vzácných nosorožců severních bílých do keňské rezervace Ol Pejeta. V transportech na černý kontinent pokračuje dvorská zoo dodnes. Je hlavním hybatelem ve snahách zachránit tento druh nosorožců. Na světě zbývají poslední dvě samice a jedinou nadějí na záchranu druhu je umělá reprodukce. První embryo vzniklo v laboratoři před dvěma lety.
V roce 1998 poprvé vjely do dvorského safari noční vyhlídkové autobusy, od roku 2011 do něj mohou návštěvníci ve vlastních autech. O čtyři roky později zahrada otevřela unikátní lví safari. V roce 2016 poprvé po sedmi letech překonala hranici půl milionu návštěvníků.
„Díky mým předchůdcům získal dvorský safari park obrovský mezinárodní kredit. Vnímám to jako velký závazek při rozvíjení jejich díla,“ říká Přemysl Rabas, který je ředitelem od roku 2012.
Pod jeho vedením se zoo zaměřila výhradně na africkou faunu, kromě lvího safari vznikla replika západoafrického městečka Tiébélé, nový pavilon žiraf, rekonstrukcí prošly pavilony šelem, Ptačí svět i Vodní světy. Do zoo se po 14 letech vrátili hroši.
