Dědička opočenského zámku se na Nejvyšší soud obrátila poté, co Krajský soud v Hradci Králové potvrdil dřívější rozhodnutí rychnovského okresního soudu, podle něhož nemá nárok na navrácení rodinného majetku. Soud sice v průběhu řízení přiznal, že se stala křivda, ale konstatoval, že zámek nebyl Colloredo-Mansfeldům odebrán z rasových důvodů.
Zámek nejprve zabavili nacisté, komunisté si ho ponechali. Problém je v tom, že restituční zákony řeší jen majetek zabavený po únoru 1948.
„Nelze restitučnímu nároku žalobkyně vyhovět. Uvědomujeme si, že se tu stala křivda a to dokonce dvojnásobná, ale jsme vázáni zákonem a nálezy Ústavního soudu. Proto jsme dospěli k tomuto závěru. Rasový důvod konfiskace nebyl naplněn,“ uvedla loni v dubnu předsedkyně senátu krajského soudu Dana Mazáková (více o rozsudku čtěte zde).
„Rozumím tomu, vidí to jinak. Pro mě je to jasná věc, zámek je náš. Budeme i nadále čekat,“ neztrácela optimismus po vynesení rozsudku Kristina Colloredo-Mansfeldová.
Nejvyšší soud však dovolání dědičky 1. února zamítl a spis 22. února vrátil zpět Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. Ten by měl nyní rozhodnutí rozeslat účastníkům řízení. Už loňský rozsudek byl pravomocný. Dědička se tak nyní může obrátit již jen na Ústavní soud nebo na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Právě tam uspěl loni v prosinci její bratranec Jerome Colloredo-Mansfeld, který se v paralelním řízení domáhá navrácení mobiliáře zámku. Evropský soud se ho zastal, když potvrdil, že nedošlo k řádnému projednání klíčového dokumentu o zabavení majetku z roku 1947. České soudy tak budou tuto paralelní kauzu muset znovu otevřít (psali jsme zde).
Spory se táhnou 26 let
Kristina Colloredo-Mansfeldová se zámku, budov a pozemků domáhá podle zákona o mimosoudních rehabilitacích od roku 1991. Vyplývá z něho, že oprávněnou osobou je i ten, kdo měl nárok na majetek podle Benešova dekretu číslo 5 z roku 1945 zneplatňujícího některé majetkové úkony z doby okupace.
Muselo jít tedy o majetek zabavený z důvodu rasové perzekuce, který stát po únoru 1948 nevyrovnal. Opočenské panství zabrali otci dědičky, Josefu Colloredo-Mansfeldovi, v únoru 1942 nacisté jako nepříteli říše. Komunisté zámek už nevrátili. Sporné je, zda její otec žalobkyně přišel o majetek z rasových důvodů (o výpovědi historika jsme psali zde).
Restituční spor se táhne už přes čtvrt století. Soudy jednají ve věci opočenského zámku od září 1995. Většina rozsudků byla v neprospěch Colloredo-Mansfeldové.
Výjimkou byl červen 2002, kdy Okresní soud v Rychnově nařídil vydání zámku i přilehlých pozemků a budov dědičce, a také květen 2003, kdy odvolací krajský soud rozhodl, že stát má ženě vrátit zámek a pozemky.
Památkáři neuspěli s dovoláním k Nejvyššímu soudu a až Ústavní soud v lednu 2005 zrušil verdikty okresního a krajského soudu a vrátil celou věc zpět rychnovskému soudu. Poté následovala série rozhodnutí, ze kterých měl radost stát.
Ten převzal zámek opět až v roce 2007. Předloni se kauza po několika letech vrátila na samý začátek poté, co Ústavní soud vyhověl stížnosti podané Colloredo-Mansfeldovou, která upozorňovala, že jí obecné soudy upřely právo na spravedlivý proces.
Následně obnovu řízení povolily rychnovský i hradecký soud (o obnově jsme psali tady). Ve svých verdiktech však přiřkly zámek opět státu.
