Do malého městečka Langnau, kde sídlí jeho nový zaměstnavatel, přestoupil ze slavného Davosu. Ale nestěžuje si. Spíš naopak.
"Mám se dobře a líbí se mi tam. Mančaft šlape a daří se i mně osobně," říká autor pěti gólů a devíti asistencí.
Musel jste v novém týmu měnit styl hry?
Ani ne. Spíš se pro mě museli najít vhodní spoluhráči. Trenér mě využívá ve všech situacích. S tím jsem do Langnau šel.
Protočilo se kolem vás hodně hráčů, než se našli ti praví?
Na centru mám jednoho švýcarského veterána a třetí útočník na křídlo se nám střídá. Vždycky si ale vyhovíme. Hrajeme přesilovky i oslabení, takže toho mám po zápase plné kecky.
Nebojíte se, že budete brzy zatavený?
Ne. Sice se hraje úterý, pátek, neděle, ale máme hodně rehabilitace i dost volna. A tréninky nejsou tak náročné. Cítím se dobře.
Jaké je Langnau vlastně mužstvo?
Myslím, že je šest nebo sedm let v první švýcarské lize, ale ještě ani jednou nepostoupili do play-off. Loni hráli dokonce o udržení. Vedení před sezonou všechno podřídilo postupu do play-off.
Bylo složité se přestěhovat?
Ani ne. Těžší bylo spíš poznávání s novými spoluhráči, člověk si musí zvykat.
S kým jste si nejvíc padl do oka?
Nevím. Vycházím dobře se všemi.
Nevadí vám, že si v kabině nemůžete promluvit česky?
Ani mi to nechybí. Loni jsem hrál v Davosu, kde byl Josef Marha a stejně jsme spolu moc nemluvili. Takže mi to ani nepřijde.
Jak to, že jste mezi sebou moc nemluvili?
Nevím, nějak to mezi námi pořádně neklaplo. Bylo to, jako bychom každý byli z jiné země. Ale mně to osobně ani moc nevadilo.
Je ve Švýcarsku vůbec čas na něco jiného než na hokej?
Je. Langnau je kousek od Bernu, asi třicet kilometrů, takže se dá vyjet do města. Daleko není ani Curych. Volné chvíle trávím s přítelkyní. Často vyrážíme i do přírody, protože je tam úplně nádherná. A živobytí je na vysoké úrovni.
V Davosu jste byl zvyklý na parádní atmosféru, je taková i v Langnau?
V Davosu se zimák naplnil, jenom když přijely velké mančafty. V Langnau je kapacita stadionu šest a půl tisíce a pravidelně chodí kolem šesti tisíc. Po Bernu máme druhou nejvyšší návštěvnost ve Švýcarsku.
Čím to?
Doma jsme odehráli asi jedenáct zápasů a prohráli jenom jednou. K nám se nejezdí vyhrávat. Přirovnal bych to k bývalým časům ve Vsetíně, fandí celý zimák. Langnau je asi desetitisícová vesnička, takže na hokej přijdou všichni sedláci. Je tam fakt těžké vyhrát.
Není pro soupeře překvapením, že se držíte tak nahoře?
Určitě je. Máme skvělý start a píše o nás celé Švýcarsko. Přitom Lugano a další velká mužstvo jsou v tabulce mimo pozice pro play-off. Všichni nás považují za černého koně.
V národním mužstvu vás trenér Hadamczik zařadil do formace s Irglem a Markem. Podle jmen to vypadá na silný útok. Jak si vyhovíte?
Kluci jsou si podobní. Jsou rychlí, mají dobrou střelu a hrají ofenzivně.
Takže bránění bude na vás?
Uvidíme, snad ne.
Kdo tedy bude bránit?
Ten, kdo bude v danou chvíli první vzadu. Doufám, že se nebudu muset hnát první dopředu i dozadu.
Vnímáte, že jste v reprezentaci jedním z nejstarších a nejzkušenějších hráčů?
Všichni, kdo mě znají, vědí, že nedám za zápas dva tři góly. Udělám maximum v obraně a v útoku si odehraju svoje. Mužstvo se snažím vyburcovat svým způsobem hry, ne góly. Cítím, že jsem jeden z nejstarších, ale moji roli to nijak neovlivní.
 Václav Varaďa |
