Tenhle obrázek je nedílnou součástí domácích zápasů mládežnických týmů Jihlavy už několik let.
"Ale jezdil s námi i na utkání ven. A když slyšíte, jak fandí a tlačí vás dopředu, je to strašně znát," pochvalovali si loni junioři Dukly, kteří vybojovali postup do extraligy.
V letošním ročníku už je ovšem Musilův hlas dopředu nepožene. Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Pardubic, který až do letošního jara působil v jihlavském klubu jako předseda mládeže, se totiž chystá s celou rodinou do zámoří.
Tedy do míst, kde v minulosti v NHL strávil čtrnáct sezon! "Ano, rozhodli jsme se pro odchod. Nějaký čas teď budeme žít ve Vancouveru. Došli jsme k závěru, že to bude z hlediska rodiny to nejlepší," vysvětluje otec Dany (18), Davida (16) a Adama (12).
František Musilnarozen: 17. prosince 1964 v Pardubicích |
Co přesně tím máte na mysli?
Samozřejmě, že jde o děti. Prostě si s manželkou myslíme, že je zapotřebí jim malinko otevřít oči a postavit je do reality. A jsme ochotni se pro to i určitým způsobem obětovat.
V čem tedy podle vás potřebují především prozřít?
Ve všem! Musí cítit konkurenci, musí pracovat a bojovat. Víte, v umění, v podnikání, ve škole nebo i ve sportu je strašně tenká lajna, která když se překoná, může přijít velký úspěch. A já chci, aby oni po té lajně šli a vyzkoušeli si všechno na vlastní kůži.
Jinými slovy jste měl pocit, že všechno berou tak nějak samozřejmě?
Ano. A za druhé pro ně tohle prostředí není soutěživé. Já potřebuju, aby se museli rvát. Chápu, že si chtějí také užívat, že musí být dětmi. Ale jsou některé věci, které by zkrátka měly být součástí života. Tak, jako třeba čištění zubů.
A vy jste přesvědčen, že přesně tohle poznají v Kanadě?
Přesně tak. Ocitnou se v úplně jiném prostředí, budou se muset prosadit někde, kde to neznají. Nevím, jestli to pro ně bude dostatečně poučné, ale každopádně je to obrovská zkušenost.
Nezlobte se, ale nebude nakonec ta změna výrazně těžší pro vás a vaši manželku?
To víte, že ano. Už jenom proto, že je člověk starší. Nemá takovou vitalitu a chuť měnit věci, ve které věří, že budou fungovat. Uvidíme. Uděláme všechno pro to, aby si děti uvědomily, že když skočí do hluboké vody, tak musejí plavat, aby se neutopily.
Při konečném rozhodování zda odejít či ne zasedla nějaká rodinná rada?
Ano. Ale tak, jak to už v životě bývá, někdo musel říct poslední slovo. A u nás to nakonec taky rozhodl jeden člověk. Víte, já věřím, že velcí lidé musejí udělat velká rozhodnutí a musí jít za výzvou. Pokud budu dělat jenom to, co mám, tak zůstanu průměrný v jakémkoliv odvětví. A já nikdy nechtěl, aby moje děti byly průměrné.
Říkáte, že nakonec rozhodl jeden člověk. Byl jste to vy?
Ano, dá se říct, že jsem rozhodl já. A věřte mi, že to bylo skutečně těžké rozhodnutí. Jsem strašně vděčný manželce (Andrea Musilová, bývalá tenistka a dcera hokejové legendy Jaroslava Holíka - pozn. red.), protože ona byla ten rozhodující kámen. Dětem, když řeknete, že se vydáme tam a tam, tak si myslí, že jedou na výlet. Ale manželka je v rodině hlavní článek, který tu naši loď pokaždé vyvažuje, když já ji rozhoupávám.
Jak by tedy měl ten následující život vaší rodiny v zámoří vypadat?
Oba kluci budou hrát hokej a holka studovat. A já? Nevím, ale toho se nebojím, já se vždycky uživil. Nějakou pozici v hokeji mám, takže věřím, že se neztratím.
Každopádně vaše práce skauta pro Edmonton se zřejmě změní. Dosud jste fungoval hlavně v Evropě...
Doopravdy bych lhal, nevím. Celá tahle situace se realizovala velice rychle. Život je v tom, že lidi přicházejí a odcházejí. Doba je těžká u nás i v Americe, čas napoví, co se mnou bude. Je možné, že se nakonec v Evropě budu objevovat každý měsíc, ale třeba sem taky dorazím až na konci školního roku.
V médiích se nedávno objevilo, že důvodem vašeho odchodu jsou údajně špatné vztahy se současným vedením Dukly Jihlava. Co je na tom pravdy?
Já jsem natolik přímý člověk, že když mám nějaký problém, vyřeším ho osobně z očí do očí. Opravdu nemám zapotřebí tahat cokoliv přes média. Pokud se mi něco nelíbí, řeknu to přímo těm konkrétním lidem.
RodinaManželka Andrea Holíková je bývalá tenistka, která v roce 1985 vyhrála Fed Cup a juniorský Wimbledon. |
To znamená, že nějaký problém tam skutečně byl?
Nezlobte se, ale nebudu to komentovat. Myslím, že moje činnost tady mluví za vše. Nemám k tomu co říct.
Dobrá, tak se vraťme k vašemu chystanému odjezdu. Na jak dlouho do Kanady vlastně zmizíte?
Dali jsme si rok. I když to se ani nedá říct rok, protože chceme, aby tady Adam pak pokračoval v základní škole. Ten proces bude postupný, budeme si dávat krátkodobé úkoly. Každopádně s manželkou máme v plánu se příští rok vrátit.
Nevyčítaly vám děti, že je odvádíte pryč od kamarádů?
Ale my přece nekončíme, nechceme pálit mosty. Dobří kamarádi zůstanou, špatní odpadnou a přibudou jiní. Ale ano, byla to jedna z věcí, kterou jsme hodně řešili.
Vy už takhle odcházíte do zámoří podruhé. Vzpomněl jste si na dobu před třiadvaceti lety? I když tehdy šlo o emigraci…
Určitě jsem si vzpomněl. A musím přiznat, že jsem měl tehdy úplně stejné pocity. Ovšem vitalita mládí mě zaváděla někam jinam, tehdy jsem byl připraven jít, jak se říká, přes mrtvoly. Jenže teď už člověk ovlivňuje řadu dalších životů. Ale znovu opakuji: jsem připraven tomu dát všechno.
Když už jsme zmínili kamarády, musím se zeptat i na babičky a dědečky. Jak se oni staví k vašemu rozhodnutí?
Pochopitelně jsou smutní. Na druhou stranu je dnešní svět tak propojený, že se toho vůbec nebojím.
Přestože nepocházíte z Jihlavy, jste se zdejším hokejovým klubem hodně spjatý. Bude se vám stýskat?
To víte že ano. Já se ale neloučím navždy. Beru to tak, že se jedeme podívat na olympiádu, kde budeme fandit našim. (usmívá se) No a při té příležitosti se tam budeme realizovat a pomáhat dětem vyletět z hnízda.
Jednatel Dukly Bedřich Ščerban se nechal slyšet, že je připraven vás znovu nějakým způsobem začlenit do chodu klubu. Měl byste zájem?
Teď na to opravdu neumím odpovědět. Vím, že hokeji rozumím, a do ničeho jiného se cpát nebudu. Ale jestli ho pak budu dělat na úrovni Dukly, reprezentace nebo NHL, to zatím netuším. Čas ukáže. Potom se rozhodnu. A já vím, že se rozhodnu správně.
Jak to můžete tvrdit s takovou jistotou. Copak vy jste nikdy neudělal nic, čeho byste potom litoval?
Víte, člověk může udělat špatné rozhodnutí, ovšem musí se z něj poučit. A odpověď na vaši otázku zní: Ano, udělal jsem špatné rozhodnutí. Kdysi jsem určitým způsobem spekuloval, že bych mohl dostat víc peněz v jednom klubu, a byla to chyba. Člověk asi musí vždycky reagovat na první podnět, který je možná ten nejsprávnější.
Vaši synové hráli poslední roky hokej v Jihlavě. Myslíte si, že jsou po sportovní stránce dostatečně připraveni na přesun do zámoří?
Jsem přesvědčen, že jsme tady s mládeží dokázali řadu výborných věcí. Já teď jenom doufám, že v tom Dukla bude pokračovat. Protože ať už chceme nebo ne, tradice zůstává a Dukla je pořád pojem. Dokonce světový pojem. Teď bude záležet na lidech, jestli tu značku chtějí dál obohacovat nebo ji povedou jiným směrem. V tuhle chvíli nemá cenu chválit či kritizovat, musí se hlavně pracovat.
Každopádně starší syn David už si loni zahrál za prvoligový A-tým Dukly a patří i do reprezentačních výběrů.
Jednu chvíli byl kolem něj docela dost velký mediální humbuk...
Ano, ale nechápal jsem proč. David je možná šikovný hokejista, jenže ještě nic nedokázal. Proto taky nevidím důvod, proč by se s ním měly dělat velké rozhovory. A on sám to ví taky. Když se bude realizovat, tak potom dostane dost prostoru říct svoji část příběhu. Ale ne teď.
Takže ho vlastně přesunem do Vancouveru tak trochu i uklidíte před novináři. Je to tak?
Víte, já si myslím, že problémem našich mladých lidí je to, že mají pocit přílišné důležitosti. Jenomže co mohli v patnácti nebo šestnácti dokázat? A ať se to Davidovi líbí nebo ne, já vím, že to, co dělám, je správné. Jasně, oni si třeba myslí: Táta je blbej. Ale jednou to pochopí. A pak třeba přijdou za mnou nebo za mámou a řeknou: Díky. Proto to přece člověk dělá.
Kdy přesně odlétáte do vašeho nového domova?
My budeme jako kočovníci (směje se). Dcera už tam je, David poletí tento týden a já s Adamem o víkendu. Manželka dorazí později, až všechno zařídíme. Nechci, aby měla hned na začátku problémy, protože velká část starostí pak bude během roku hlavně na ní. Takže chci, aby přijela alespoň částečně do nějakého zázemí.
Vy už jste v jedné odpovědi zmínil zimním olympiádu, která bude příští rok právě ve Vancouveru. Opravdu se na ni chystáte?
Samozřejmě. Hlavně se těším na rychlobruslařku Sáblíkovou, ale taky na naše lyžaře běžce a pochopitelně i na hokej. Pokud budu jenom trochu moct, tak se určitě půjdu podívat. A pokaždé budu mít u sebe českou vlajku.
