Juniorská reprezentace se vítězstvím nad Německem zachránila v elitní skupině mistrovství světa. Jak hodnotíte toto utkání?
Zápas byl strašně náročný psychicky. Nikdo si neumí představit, čím si kluci prošli. Je pravda, že do této situace jsme se dostali sami. Líbilo se mi, že mužstvo si věřilo. Přestože dvakrát prohrávalo, duel nezabalilo. Už jsem počítal s tím, že bude prodloužení. Je dobře, že se nám podařilo zachránit. Potřebujeme se trochu probudit, abychom si stále nemysleli, že jsme nejlepší. Zároveň je strašně důležité udržet kontakt se špičkou. Mužstva, která letos spadla, budou mít návrat mnohem těžší, protože od příští sezóny postupuje z nižší divize jen jeden celek. Teď tedy můžeme pracovat dál.
Co říkáte tomu, že národní tým druhý rok po sobě bojuje pouze o záchranu?
Odpověděl bych jinak. V roce 2003 hráli Švédové podobný zápas jako my tady s Německem, šest minut před koncem prohrávali s Běloruskem a porážka by znamenala jejich první sestup v historii. Nakonec zápas dokázali otočit a vyhrát v prodloužení. Po tomto utkání následoval takzvaný Velký třesk, kdy se sešli všichni trenéři, manažeři, agenti, skauti, rozhodčí a řešili, co dál. Buď se probudí, začnou s dopoledními tréninky, gymnázii, školením trenérů, nebo řeknou, že všechno umí a budou stále stejně pokračovat. Cesta, kterou si vybrali, je ta náročnější. Podívejte se ale, kde dnes Švédsko je.
Je Švédsko tou správnou zemí, z níž si český hokej má vzít příklad?
Zlí jazykové mi možná budou dávat za zlé, že jej dávám neustále za příklad. Byl jsem tam čtyři roky, vím přesně, jak tamní systém funguje. Pracovat v něm je nádhera. Všichni dělají přesně to, co mají. Nikdo nic nešidí, nehledá okliky a zkratky. Nyní jsou na medailových pozicích a mají tady v Buffalu tým, který může vyhrát.
Můžeme tedy zmiňovaný Velký třesk očekávat i v našem hokejovém prostředí?
Bývalý švédský reprezentant Anders Herberg mi tady říkal, že v Česku potřebujeme udělat revoluci. Těch už jsme měli hodně... Potřebujeme ale přijít s novinkami, pracovat mnohem efektivněji. Viděl jsem u nás mnoho kvalitních tréninků a dobrých trenérů, musíme si ovšem přiznat, že někde se pracuje stále stejně jako před dvaceti lety. Přirovnám to ke stejně starému počítači, ten dnes ani nenastartujete. Musíme jít se světem cestou intenzity a kvality, tak jak to dělá Kanada, Finsko nebo Švédsko. Švédové jsou nám nejbližší mentalitou i herním projevem. Denně se tam trénuje dvakrát, denně se dělá příprava na suchu. Tak jak se u nás trénuje v srpnu před sezónou, pracují ve Švédsku celý rok. To by měl být náš cíl, jinak budeme mít dlouhodobě problémy. Pokud se neprobudíme, bude to špatné.
Je vůbec v českém hokeji vůle změnit stávající situaci?
Věřím tomu, že vůle tady je, ale malá. Musí to být jasné a jednoznačné rozhodnutí, které bude dobré pro hokej. Já i mí spolupracovníci na svazu tuhle vůli máme. Je u nás dost mladých, ambiciozních trenérů, o které se chci opřít. Jsou kluby, kde se od nejmenších týmů až po A mužstvo jde správnou cestou. Můžu jmenovat třeba Karlovy Vary, Liberec. Také Slavia zabudovává mladé hráče, v poslední době už i Sparta. Takové kluby musí být vzorem pro ostatní. Hráči nemohou hrát okrajově šest nebo sedm minut za zápas ve čtvrté lajně, jinak nám budou utíkat do Ameriky.
Jaké konkrétní kroky vedoucí ke zlepšení současného stavu již proběhly?
Jsem tu krátce. Začal jsem trenérskými semináři, přípravou videí a krátkodobých akcí, ale je třeba zasednout s dalšími odborníky za velký stůl, tak jako je to běžné v NHL. O Kanadě platí to stejné, co jsem řekl o Švédsku. Byli na tom s juniorskou úplně stejně, nevozili medaile, ale správně si zvolili cestu, kterou dále půjdou. Podívejte se, jakou soutěž udělali z juniorské CHL. To je neuvěřitelné.
Co tedy máte v plánu v nadcházejících měsících?
Mým cílem je probudit trenéry, vytvořit kvalitnější mládežnické soutěže a především zapracovat dobré mladé hráče do extraligy a první ligy. Všude je to běžné. Na Nový rok tady v zápase Buffalo – Boston na obou stranách hráli hokejisté, kterým je méně jak dvacet let. NHL je dnes mladá a dravá, nebojí se dát takovým klukům šanci. Ve švédském juniorském týmu jsou hráči hrající Elitserien v prvním útoku. Calle Järnkrok je dokonce kapitánem klubu! Mladí dostávají prostor, navíc jsou levní. To jsou u nás nepředstavitelné věci, které se ale musí dostat na denní pořad a začít se řešit. Je to otázka nejen pro trenéry, ale i pro manažery a majitele klubů.
