Po trápení v Kazani prahne Hlinka po úspěchu

Liberec - Sezonu v Rusku si představoval v růžových barvách, ale okolnosti ho rychle vyvedly z omylu. Když hokejový centr Jaroslav Hlinka podepisoval smlouvu v milionářské Kazani, vedl tým český kouč Vladimír Vůjtek, navíc záhy přišel kamarád Tomáš Vlasák. Jenomže než se nadál, zůstal v Kazani sám, navíc v přetlaku hvězd postupně téměř nehrál.

„Nerad dělám krok zpátky. Uděláte ho jednou a pak už pokaždé. Chtěl jsem tam vydržet,“ líčí, proč snášel nelehký úděl v přehnaně ambiciózním klubu.

Nyní už je v pohodě. Vrátil se do známého prostředí ve švýcarském Klotenu a v Liberci vede jako kapitán reprezentaci na Poháru České pojišťovny. „Je to velká čest. Snad nezklamu a věřím, že si dobrými výkony řeknu o účast alespoň na jednom vrcholu reprezentační sezony,“ plánuje směle.

Jak budete vzpomínat na sezonu v Kazani?
Dalo mi to určitě velkou zkušenost. Sám sobě jsem ukázal, že se umím prosadit i v takovémto mužstvu. Nebylo to vždycky lehké, ale zařekl jsem se, že to tam vydržím za každou cenu. Už proto, abych neutíkal před něčím, do čeho jsem sám vlezl. Navíc nerad dělám krok zpátky. Jak ho uděláte jednou, tak ho pak děláte pokaždé. Pro zkušenost to bylo v Kazani dobré, ale kdyby to tak mělo být i druhý rok, bylo by to na úkor hokeje a to jsem nechtěl.

Několikrát v sezoně probleskly zprávy, že v klubu končíte. Byl jste už opravdu rozhodnutý?
Několikrát (smích).Minimálně dvakrát jsme byli sbalení, jednou už jsme dokonce měli tašky před barákem a zabukované letenky. To bylo těsně před koncem. Už to vypadalo, že opravdu odjedeme. Ale nakonec jsme tam vydrželi až do konce.

Co vám v nelehké situaci pomáhalo?
Byl jsem tam s manželkou a s dcerou, to bylo nejdůležitější. Ale hodně času jsem i tak trávil sám, na bázi. Nakonec pomohla nejvíc zarputilost a chuť neudělat ten krok zpátky. V době, kdy jsem to chtěl už vážně zabalit, nechybělo moc do konce, tak měsíc a půl. Říkal jsem si, že se to už dá vydržet.

Klub přezdívaný díky velkému počtu hvězd Real Kazaň neprošel přes první kolo play-off. Přitom město mělo slavné výročí založení, v klubu investovali do nákupu hvězd jako Nikolaj Chabibulin, Dany Heatley, Vincent Lecavalier, Mikael Nylander, Ilja Kovalčuk. Jak neúspěch v klubu vzali?
Nevím, co se dělo potom, když jsem odjel. Ale první hodnocení sezony proběhlo v takovém klidu, až mě to hrozně zarazilo. Přišli jen na mítink, řekli, že se to stane, že to je sport. Že se musí pracovat dál a že to v příští sezoně bude lepší. Žádná bouřka. Přitom ji všichni čekali.

Jaká byla vaše pozice v týmu? Jak vás brali spoluhráči a hvězdy z NHL?
Rusové jsou celkově zvláštní. Hodně uzavření do sebe. V době, kdy přijížděli hráči z NHL jsem v týmu neměl moc dobrou pozici. Odešli Tomáš Vlasák i pan Vůjtek. Všichni na mě koukali dost divně. S tím, že odejdu také. V té době tam Češi nebyli moc populární. Když přišli kluci z NHL, tak to bylo lepší, protože neměli důvod na mě žárlit za to, že jsem v té době hrál. Měli své místo jisté.

Čím si vysvětlujete, že tak skvělí hráči nakonec týmu k úspěchu nepomohli?
Podle mě se tam přišli akorát pobavit a vydrželo jim to to tak až do konce. Pak sice každý jakoby chce, ale když se to na začátku trochu podcení, tak už to není ono...

Jak vám bylo, když brzy po začátku sezony odešli jak trenér Vůjtek, tak kamarád Tomáš Vlasák?
Jeden z hlavních důvodů, proč jsem tam šel, bylo, že tým trénuje pan Vůjtek. Věděl jsem, že o mě má zájem. A s Tomášem? Podepsal jsem první, on krátce po mě. Věděli jsme, že budeme hrát spolu. Možná jsme si to ze začátku hodně malovali, jak to bude skvělé. Ale brzy se to zvrtlo a bylo vše přesně naopak. Samozřejmě, že když odjeli, to bylo hodně nepříjemné. Tomáš Vlasák tam byl už dva roky předtím a byl tím Ruskem hodně opotřebovaný. Já si tam pro zkušenost přišel. V té době jsem si říkal, že to vydržím ještě chvilku, den po dni a nakonec z toho byla celá sezona.

Hokejově to asi nebylo v Kazani nic moc. Příliš zápasů jste neodehrál. Berete ten rok jako ztrátu?
Do Vánoc jsem kromě zranění odehrál všechno, hrál jsem i přesilovky. Po Vánocích už to bylo horší. Kvůli cizincům, co tam přišli (Heatley a Nylander, pozn. aut.), jsem prostor nedostal. Ten druhý půlrok mi nic nedal, ale jak říkám, byla to zkušenost. Byli tam špičkoví hráči, hokej byl kvalitní, byla to jiná liga...

Kdy jste se rozhodl pro návrat do švýcarského Klotenu?
Ještě než skončila sezona, tak už jsem podepsal smlouvu. Vracím se do míst, která znám. Po sezoně v Rusku sem nechtěl prožít něco podobného, co tam, proto jsem se chtěl dohodnout s klubem, ve kterém jsem už působil. Proto jsem se bavil akorát se Spartou, ale od té jsem nedostal takovou nabídku, jakou jsem si představoval, tak padla volba na Kloten.

Takže si chcete v důvěrně známém prostředí vyčistit hlavu?
Určitě. Vedle hokeje je tam život o hodně klidnější, pomalejší. I třeba oproti Praze, i když v té jsem se narodil. Z tohoto pohledu to bude oproti zběsilé sezoně v Kazani docela odreagování. Hokej tam ale není špatný a nebude snadné tam hrát. Bude na mě velký tlak, hodně ode mě budou očekávat. Ale když se mi bude v Klotenu dařit, tak to bude jednodušší.

V reprezentaci nosíte na dresu kapitánské „céčko“. Co to pro vás znamená?
I když jsou to přípravné turnaje, tak je to pro každého čest, je to příjemné. Ale na mistrovství světa to musí být něco daleko jiného. To, co zažil můj velký kamarád David Výborný ve Vídni, zvedat ten pohár nad hlavu, to musí být paráda. Ale i tady v Liberci je to pro mě obrovská čest a je to moc hezký pocit.

Když jste zmínil Davida Výborného. Žijete s jeho sestrou. Bavili jste se o tom, že vlastně kapitánství zůstalo v rodině?
(Smích). Ne, tak o tom jsme spolu vážně ještě nemluvili. Ani jeden ale nejsme takový, že bychom si na tom kdovíjak zakládali. Je to spíš náhoda.

Myslíte si, že jste vůdčí typ?
Nejsem vysloveně ten typ hráče, který hodně burcuje, nebo křičí a je v kabině nejvíc slyšet. Snažím se být v klidu a občas v kabině něco říct. Ale to řekne každý. Není to tady tak, že mluví jen kapitán a ostatní jsou ticho. Tým je zkušený, důležité je, aby na ledě každý podával solidní výkon. Samozřejmě by ale nevypadalo dobře, kdyby kapitánovi hra nešla.

Jaké cíle si kladete před sezonou? Co od ní očekáváte?
Chci být především zdravý, pak věřím, že se mi hokejově bude dařit. V Klotenu snad budeme hrát dobrý hokej a co se týče nároďáku: jsou dva vrcholy sezony, olympiáda a mistrovství světa, rád bych se alespoň na jeden dostal. Budu se pro to snažit udělat všechno, snad to vyjde.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.