„Jasně, vím, že si budu muset osvojit některé věci, jako je například klepání před vstupem do šatny. Doby, kdy jsem tam vletěl a všechny seřval, jsou pryč,“ směje se havlíčkobrodský rodák. „Ale v pohodě, věřím, že si brzy zvyknu,“ dodává.
Jak vás napadlo přejít k ženskému hokeji?
Původně se připravovala ženská hokejová akademie a mě v souvislosti s tím oslovili určití lidé, jestli bych neměl zájem. A já ho měl. Jenže nakonec z akademie sešlo kvůli nedostatku financí z ministerstva školství, tak jsem se zeptal, jestli by nebylo možné se ucházet o místo trenéra u ženského národního týmu.
A svaz vás nakonec skutečně vybral. Měl jste velkou radost?
Byl jsem rád. Každá takováto funkce má význam. Rozhodně to neberu jako něco podřadného. Naopak, je to pro mě nová výzva.
Ale asi i nové starosti, nebo ne? Jste připraven zvládnout ženský kolektiv?
Já doufám, že ano. Mám spoustu kamarádů, kteří děvčata trénují nebo jim dělají manažery, takže jsem s nimi už mluvil. A určitě ještě nějakou schůzku na tohle téma plánuju.
A co vám kolegové řekli? Dali vám nějakou univerzální radu?
Radu ani ne, ale všichni se shodli, že ženy mluví v kabině sprostěji než muži. (směje se)
Kde vás zastihla zpráva, že novým hlavním trenérem ženského národního týmu budete právě vy?
Byl jsem zrovna mimo republiku. Už třetím rokem jezdím do Soči na hokejové kempy. Jsou tam hráči z KHL, ruské týmy. A abych si mohl dovolit tam pobývat, tak dopoledne trénuju a odpoledne se pak kochám tréninky jiných. (usmívá se)
„Ženský hokej? Popravdě řečeno jsem k němu žádný extra vztah neměl.“ |
Rusko se vám líbí?
Když jste u moře, kam si chodíte zaplavat, a pak jen přejdete silnici a jste na zimáku. Vlastně na osmi stadionech. A v dálce jsou vidět hory, tak to je moc příjemné. Takže ano, líbí se mi tam.
Vraťme se ale k vaší nové funkci. Jaký je vlastně váš vztah k ženskému hokeji?
Popravdě řečeno jsem k němu nikdy žádný extra vztah neměl, ale při poslední olympiádě jsem viděl finále mezi Kanadou a Amerikou a musím říct, že to byl fakt dobrý hokej.
Takže to je váš cíl, dostat český ženský hokej na podobnou úroveň?
Myslím, že by stačilo se jim přiblížit. Musíme si přiznat, že český ženský hokej v současnosti není na olympijské úrovni. Děvčata letos neprošla kvalifikací a na mistrovství světa se udržela jen díky tomu, že se příští šampionát rozšiřuje.
Zatím jste působil výhradně u mužských týmů, nemáte obavu, že se teď při udílení pokynů budete plést?
Tak s tím se asi počítá. Nějaké to slovo mi zpočátku určitě ulítne, ale já myslím, že si brzy zvyknu.
Budete nervózní před prvním setkáním s vašimi svěřenkyněmi?
Asi ano. I když, nervozita je vždycky, když vstupujete do nového kolektivu. Podle mě to zase nebude až tak velký rozdíl. Prostě se přivítáme, řekneme si, co po nich budu chtít a jak se mají chovat a jak ne.
Už jste si zjišťoval informace o týmu?
S některými děvčaty, která manažerka nedohnala, jsem si volal, abych věděl, jestli s nimi můžu počítat, nebo ne. U některých jmen totiž stála poznámka – konec. A já netušil, jestli je to konec kariéry, nebo jen té reprezentační, nebo konec v klubu, za který až doteď hrály.
A co jste se dozvěděl?
Že některé jsou těhotné, takže ty hrát nebudou. (usmívá se) A další skončily s reprezentací, protože jsou údajně už staré. Ale možná je to u některých i to, že letos není žádná významnější akce a ty tři nebo čtyři plánované turnaje je zrovna moc nezajímají.
„V dubnu mi doběhla smlouva ve Slavii. A nikdo se mi neozval. Tak jsem skončil.“ |
Vždycky jste měl nálepku hodně impulzivního trenéra, který rád diskutoval s rozhodčími. Jenže na mezinárodním poli na podobné rozhovory sudí asi nejsou zrovna moc zvyklí...
Já vím, budu si muset dát ruce do kapes a pusu na zámek. (směje se)
V loňské sezoně jste působil u juniorů ve Slavii Praha, tam už jste pokračovat nechtěl?
V dubnu mi doběhla smlouva, a jelikož se mi nikdo neozval, tak jsem skončil.
Pak už jste řešil jen ženský národní tým?
Něco rozjednaného jsem měl, ale hlavně jsem čekal na tu ženskou akademii, která bohužel zkrachovala. Každopádně teď nic nehledám.
Po sezoně hledal náhradu za odcházejícího trenéra Romana Kaňkovského i váš mateřský Havlíčkův Brod. Neozval se vám někdo z vedení klubu?
Ne, nikdo mě oficiálně neoslovil. Mají Vencu Adama, takže asi ani nikoho nepotřebovali.
Mimochodem, sledoval jste v uplynulém ročníku výsledky druholigového brodského A-týmu?
Samozřejmě. Asi na dvou zápasech jsem se byl taky podívat. Ale v kvalifikaci ne, to jsem nestihl. Každopádně je škoda, že kluci doma Vsetín neporazili za tři body.
Věřil jste, že by Brod mohl postoupit do WSM Ligy?
Myslím, že Broďáci předvedli maximum. Řeknu to takhle, kdyby postoupili na úkor Vsetína, asi by to byl zázrak.
Nicméně s ním měli naprosto vyrovnanou bilanci...
To ano. A asi by za té situace bylo nejlepší odehrát ještě třetí zápas na neutrální půdě. To by bylo spravedlivé. Ale pravdou taky je, že takhle byl systém nastavený od začátku.
Jak často se během roku dostanete do Havlíčkova Brodu?
Třeba zrovna teď v červenci tam pojedu. Koná se tam totiž takové soustředění, kterého se mohou zúčastnit všechna děvčata, která chtějí hrát hokej.
Takže si vás maminka zase aspoň na chvíli užije?
Jo, to ona je vždycky ráda, když přijedu.
A co nějakou dovolenou s rodinou, tu už jste taky stihnul? Nebo jste ji spojil s už zmiňovaným hokejovým kempem v Soči?
Ne, tam jsem byl letos sám. Jinak jsem na dovolené teď. Byli jsme tři dny v Rakousku a teď už zase zpátky v Česku. No a 21. července už vyrazím na třídenní kemp s ženskou reprezentací do Benešova.
