Kvůli olympiádě je z Hadamczika novinář

Raleigh, Praha - I po týdnu, když hovoří o Jiřím Fischerovi, se kouči hokejové reprezentace Aloisi Hadamczikovi roztřese hlas. Ostřílený chlap s pokorou přizná: "Byl to nejhorší zážitek mého života. Před utkáním si s ním voláte a pak sledujete, jak vám před očima bojuje o život."

Naštěstí měla tato hrůzostrašná chvíle šťastný konec...
Nezapomenu na to... Najednou vyskočila střídačka a vy vidíte, že u mantinelu někomu masírují srdce. Podíváte se na obrazovku a zjistíte, že je to hráč s číslem 2. Fischer! A jen čekáte. Až za tři čtvrtě hodiny se dozvíte, že je mimo nebezpečí. V tu chvíli vaším tělem projede obrovská radost.

Na zmiňovaný zápas Detroitu s Nashvillem jste dorazil v rámci své inspekční cesty. I s bekem Fischerem jste chtěl probrat jeho turínskou nominaci. Už jste s ním alespoň hovořil?
 V sobotu asi půl hodiny. Jirka se cítí absolutně v pořádku i zdravotní testy to prokázaly. Stále tu je ale záhada, jak došlo k selhání srdce.

Každý je rád, že žije. Ale mluvili jste třeba o jeho olympijské budoucnosti?
Ano. Věří, že se dá brzy dohromady, a chce do konce roku hrát. Olympiáda pro něj není ztracená.

V Detroitu září útočník Robert Lang, ten se od Salt Lake City neobjevil v reprezentaci. Má chuť prožít nové Nagano?
Po zápase s Nashvillem mu nebylo moc do řeči. Ale už v létě mi jasně sdělil, že chce hrát.

Zeptám se na další "sporné" jméno. Na Pavla Kubinu. Obránce Tampy stále nezaplatil pokutu dvě stě tisíc korun za výroky o zkorumpovaném sudím Bolinovi a výkonný výbor svazu mu chce olympiádu zatrhnout.
Dvě hodiny jsme s ním já a generální manažer reprezentace Zbyněk Kusý jednali. Výsledek oznámíme po příletu do Česka, 6. prosince. Víc k tomu nechci říct.

Americká mise kouče Hadamczika

Co už má za sebou?
Devět utkání, v nichž viděl v akci 29 českých hokejistů.

V Detroitu prožil nejhorší chvíle života, na vlastní oči viděl kolaps českého obránce Jiřího Fischera.

Společně s generálním manažerem reprezentace Zbyňkem Kusým jednal s Pavlem Kubinou, proti jehož startu na olympiádě se postavil svaz, výsledek ohlásí 6. prosince.

Co ho ještě čeká
Má před sebou čtyři utkání a 4. prosince se v New Yorku sejde s českou kolonií z Rangers.

22. prosince oznámí nominaci na olympijské hry v Turíně.

Prý si stále trvá na svém a odmítá peněžní trest uhradit?
Nezlobte se, opravdu to nemohu komentovat.

Jaký je tedy alespoň váš názor na jeho nominaci?
Má výkonnost a do týmu patří. Ale rozhodnout musí generální manažer.

Už máte o týmu jasno? Nebo vás třeba někdo z hráčů nečekaně překvapil?
Před nominací nechci nikoho vyzvedávat, nebylo by to korektní. Někteří hrají opravdu skvěle jako Malík nebo Rozsíval. Jenže už se blíží čas, kdy budeme muset vybrat z dvanácti obránců sedm, k nim přidat tři brankáře a třináct útočníků (nominaci musí Hadamczik sdělit 22. prosince – pozn. aut.). V Turíně však nebudeme mít žádný společný trénink, musíme skloubit partu, rozhodnout, zda upřednostnit momentální formu, nebo výkonnost z minulé sezony.

Mluvíte o někom konkrétním?
Všichni Češi mají v týmu svou roli. Ale třeba Petr Sýkora je v Anaheimu hodně nespokojený. Viděl jsem ho v zápase, kdy byl ve druhé třetině dvakrát na ledě a ve třetí se na plac nedostal vůbec. Je nevytížený.

Také prahne po výměně. Zajímají se o něj Rangers.
Pomohlo by mu to. Byl jsem v šatně Rangers a vím své (začne se smát).

Povídejte...
Jako kdybyste přišel loni na Kladno. Kabina podlehla české atmosféře. Češi ji táhnou a ostatní se podřídili. Parádní klima, cítíte přátelský duch. Dokonce se tam objevil i Martin Ručinský (útočník je momentálně zraněný) a vím, že bude brzy v pořádku.

Především vás musí těšit Jágrova fazona. Budoucí vůdce olympijského výběru si na ledě užívá volnosti.
Je ve výborné náladě, má obrovskou chuť. Ale to i ostatní! Někteří tuší, že v nominaci budou, u ostatních cítíte napětí.

Jak vlastně taková setkání po zápasech vypadají? Přátelský pohovor, zajdete na oběd, hokejistům dáváte podepisovat olympijské smlouvy...
To dělá generál (manažer Kusý pozn. aut.). Hráči si je prostudují, berou je však spíš jako formální záležitost. Po utkání jdeme za nimi do šatny, záleží, kdo má kolik času. U někoho je to delší, s někým prohodíme jen pár slov. S Pavlem Kubinou jsme třeba stihli i oběd. I my spěcháme: dostaneme se o půlnoci na hotel a v osm ráno nás čeká další let. Člověk se moc nevyspí, neodpočine, ale nejsme na dovolené.

Ovšem na Floridě muselo být příjemně, ne?

To ano. Zato v Montrealu byla zima jako v Rusku. Ale na turné nejsme sami. Jsou tady Slováci, Švédové, Finové. Všichni využili pauzy mezi Karjalou a Baltikou, aby zamířili do Ameriky. Na utkáních se třeba potkávám s Jarim Kurrim (dnes manažer finské reprezentace – pozn. aut.).

Asi sedíte v čestné lóži, ve VIP prostorech, ne?
Ne. Máme media pass. Na ně se po utkání bez problémů dostaneme z tribuny do šatny.

Takže se z vás v Americe stal novinář?
To snad ne, ale používám vaše výhody. Ovšem v Česku se o vás starají mnohem lépe, tam dostanete chlebíčky, tady nic (smích).