„Vzpomínáte, jak hrál jako dospělý? Tak stejně famózní byl už jako junior,“ říká Otakar Janecký, který byl v československém týmu na mistrovství „dvacítek“ roku 1980 ve Finsku.
Tehdy Krutov nasbíral 11 bodů, rok předtím 14. Pokaždé byl v All-Star týmu i mezi třemi nejlepšími hráči mistrovství. A pokaždé, jak jinak, rovněž mistrem světa. „Měli úžasný tým. Tenkrát byl jakýkoli bod proti Sovětům velká slavnost,“ popisuje Janecký.
V roce 1980 se do finálové skupiny kromě SSSR a ČSSR dostalo ještě Švédsko a Finsko. Janeckého mužstvo letělo domů bez medaile, Sověti je porazili 6:2 také díky jedné Krutovově trefě.
Opora CSKA Moskva na turnaji zářila vedle Larionova, třetí slavné jméno Makarov si za juniory zahrálo až později. Trvalo však už jen krátce, než se před silou téhle trojky třásl celý svět.
„Krutov z nich byl nejkomplexnější,“ míní Janecký. „Makarov byl skvělý dopředu, technický. Larionov byl hlavou útoku. Krutov toho měl víc. A byl i sviňouch.“
S tím souhlasí i Vladimír Růžička, jenž proti lajně „KLM“ nastupoval mezi dospělými. „Byl z nich největší hajzlík. Fauloval, píchal a sekal,“ vzpomíná. „Ale při hře rychlý jako čert. Tahle lajna podle mého předčila i Charlamova s Michajlovem a Petrovem.“
Krutov vyhrál Kanadský pohár, dvě olympiády, šest titulů mistrů světa. Když to však koncem 80. let zkoušel v NHL, pohořel. Nezvykl si na západní styl života, hodně ztloustl. „Slyšel jsem, že pořád chodil do McDonalda,“ tvrdí Růžička.
Ve Vancouveru vydržel slavný Rus jen sezonu, pak se stěhoval do Evropy. Kariéru končil brzy nato v nižších švédských ligách. Jako smutná karikatura hvězdy, kterou kdysi byl.
