Výběr do osmnácti let byl ve velmi špatné situaci. Na posledním přípravném turnaji prohrál všechny zápasy, přesto jste se rozhodl narychlo přijmout roli trenéra. Jak se to vlastně všechno seběhlo? Neměl jste z toho rozhodnutí strach?
Seběhlo se to hodně rychle, takže jsem ani strach nestihl mít. Jsem zaměstnancem svazu. Odpovědní lidé se mě v únoru zeptali, jestli bych do toho s Frantou Musilem šel a já na to kývl.
Litujete po mistrovství svého rozhodnutí?
Nelituji, ale teď s odstupem mohu říci, že to byl tristní zážitek, který byl umocněný smrtí mojí mámy. Měl jsem ohledně toho strašně starostí. Neustále jsem čekal SMS z domova o jejím zdravotním stavu. Navíc jsme ani nevyhrávali. Nebyl jsme zvyklý jako trenér prohrávat, takže po turnaji mám velice špatný pocit.
Jaké jsou rozdíly ve trénování výběrů do 20 a do 18 let?
Rozdíly nejsou téměř žádné. Samozřejmě tito kluci jsou oproti dvacítce ještě děti. Tam jsou více vyzrálejší hráči. Někdy mladší věk dělá problém v komunikaci, ale zásadní rozdíly opravdu nejsou.
Vaším asistentem byl známý bouřlivák František Musil. Vy jste jeho protipól, spíše klidnější trenér. Jak vám vyhovovala tato spolupráce?
Byl jsem velmi spokojen. Je velký bouřlivák, ale myslí to s hokejem vážně, říká věci na rovinu a hlavně je to stoprocentní profesionál. I od hráčů chce maximálně profesionální přístup. Této odezvy se mu bohužel často nedostávalo, což ho hrozně iritovalo. V rámci naší spolupráce jsem se na něj mohl vždycky naprosto spolehnout. Franta by byl schopný dělat pro hokej 24 hodin denně.
Nikdy předtím jste spolu takto blízce nespolupracovali?
Jen jsme se párkrát potkali. Na mistrovství světa dvacítek v Ottawě jsem se otevřeně vyjádřil o současné situaci v našem mládežnickém hokeji. Spoustě lidem to bylo proti srsti. Franta mi psal a hodně mě podpořil. On říká vždy vše na rovinu. Seděli jsme vedle sebe i při play-off, když hrál Chomutov s Jihlavou, ale toto byla naše první významnější spolupráce.
Jak jste byl spokojen s týmovou skladbou a věkovým rozložením?
Na týmovém složení jsme se podíleli s Františkem Musilem a Radkem Kampfem. Řeknu k tomu jednu zajímavou věc. Na únorovém turnaji ve Švédsku bylo z tohoto mužstva pouze devět hráčů. Tam se neuspělo, tady se také neuspělo. A to už se týká pětatřiceti hráčů! To je špatná zpráva. Lepší hráči v Čechách prostě nejsou. Možná, že se jedná o špatný ročník. Možná, kdybychom tým nezměnili, tak by se sestoupilo, ale nechci o tom spekulovat. Měli jsme pět mladších hráčů - Straku, Culka, Musila, Mrázka a Krejčího. To je běžný standard.
V týmu byli hráči, kteří působí v zámoří. Lišili se nějak výrazně od hráčů z Čech?
Přijel Andrej Nestrašil, který byl jedním z vůdců mužstva. Přijel Tomáš Rachůnek, který hrál poctivě a odvedl kus dobré práce. Stejně tak Michal Hlinka. Nejsem spokojen s výkony Robina Soudka, který mě zklamal. Celkově se asi nejvíce lišili v disciplíně. Kluci ze zámoří neměli na nic žádné řeči.
Je šesté místo zklamáním, nebo úspěchem?
Je to zklamání. Kdybychom porazili alespoň Němce a druhou fázi turnaje sehráli, tak jak jsme sehráli, tak řeknu, že jsme relativně uspěli. Dostali jsme za úkol se zachránit, a to se podařilo. Ale to by zavánělo alibismem. Jenže Němce jsme neporazili a se štěstím jsme proklouzli dál. Na mužstva ze současné špičky prostě nemáme. Především v bruslení jsme zaostávali o třídu. Proti Finsku, Rusku, Švédsku a USA jsme vůbec neměli šanci stíhat jejich rychlé hráče. Zaostávali jsme i v dalších činnostech, ale v bruslení byl na první pohled nejmarkantnější rozdíl.
Takže častá vyloučení vyplynula hlavně ze špatného bruslení?
V průběhu turnaje jsme počet vyloučených zlepšili. V přípravě proti Finsku jsme měli šestnáct trestů, se Švédskem dvanáct a pak jsme se nakonec dostali na únosnou mez. Naši hráči nestíhali, navíc nejsou vedeni v klubech k herní disciplíně. Řada hráčů neměla žádnou mezinárodní zkušenost a rozhodčí tu jsou nekompromisní, to se na tom také projevilo.
Kde se tvoří ten propastný rozdíl v bruslařských dovednostech ?
V čem jiném to může být než v tréninku? Možná jsme v Čechách zabednění a bojíme se jít se světem a zkoušet nové věci. Na vlastní oči jste to přeci viděl! Rozdíl byl markantní na první pohled. Trenéři v Čechách nad řadou věcí mávnou rukou, jsou to často jen otcové a nadšenci bez hlubších znalostí. Je třeba se podívat, jak se trénuje v zámoří. Je evidentní, že zámořské týmy daleko lépe bruslí a to začíná už od malých dětí. Dneska už jsou třeba v Kalifornii tréninky pro malé děti, které vedou specialisté na techniku bruslení, na power skating. Měli bychom se více světu otevřít. Nové vedení svazu se snaží o nápravu. Situace bude snad lepší, ale bude to trvat alespoň pět let. Jsem zvědav, jak tato kategorie bude jednou přínosná pro český hokej. Ani si netroufám odhadnout, kolik z nich se jednou prosadí v reprezentaci a v extralize.
Zaostávali jsme jenom v bruslení?
Rozdíly jsou i v dalších individuálních činnostech. Jedná se například i o tvrdost přihrávky, přesnost a tvrdost střelby. Hráči také neumějí blokovat střely. Nejsou schopni reagovat na změnu systému. Pořád na ně musíte volat. Nestačí říci, že přecházíme z napadání na obranu středního pásma. Systémově nejsou vycepovaní. Chybí nám plynulost hry a pohybu vůbec. Když vidím, jak hráči kostrbatě bruslí, je mi z toho zle.
V čem jsme se vyrovnali soupeřům?
Jsme pořád šikovní a umíme improvizovat. To není nic nového, ale potřebujeme mít lepší nohy, bez nich to nepůjde. Hráli jsme dobře v oslabení a v přesilovkách. Nevím však, v čem bychom se mohli měřit s elitou. Když jsme prohrávali, hráči se sesypali a začal se bortit systém. Začnou improvizovat a zapomenou, co jste jim celou přestávku říkal.
Udělal byste nějaká nařízení ohledně minimálního počtu mladých hráčů na soupisce při extraligových zápaasech?
Udělal! Říká se, že by to kluby stejně obcházely, ale asi není jiné cesty. V Rusku je povinné mít dva mladé hráče na soupisce. Byl by to alespoň minikrůček ke zlepšení. Pomohlo by to i motivaci pro samotné hráče. Samozřejmě musí mít hráči kvalitu. Extraliga by měla do mládeže dávat více peněz. Musím se přiznat, že mě to také dříve nezajímalo, ale když k tomu člověk přijde a vidí to, tak vidí, jak moc je to třeba.
Je tu i jiná cesta. Například americký tým byl spolu celou sezónu. Může být toto cesta k úspěchu českého juniorského hokeje?
Už se o tom mluvilo v souvislosti se slovenskou dvacítkou. Je to jedna z cest, ale nevím, jestli je pro nás ideální. Jestli ale nezafungují začínající změny, budeme muset zkoušet různá řešení. Toto má nespornou výhodu pro trenéry, kteří mohou týmu dát svůj rukopis. Navíc se eliminují rušiví hráči, kteří se objevují v každém výběru.
Dá se to v našich malých podmínkách zrealizovat? Některé extraligové kluby by se asi těžko vzdávaly svých talentů.
Český hokej si musí vybrat. Nevím, jestli by to byl takový problém. Extraliga stejně hrají hlavně staří a zkušení hráči.
Každý rok strmě klesá počet draftovaných hráčů. I to je vizitkou českého hokeje. Nemůže však tento fakt paradoxně hokeji pomoci a zastavit odliv talentů do zámoří?
Letos to vypadá, že možná bude draftovaný jediný hráč. A to je přeci naprosto katastrofální! Nevím, jak přesně se k tomu postavit a jestli je lepší, když hráči zůstávají, nebo odcházejí. Agenti však mají v ruce jasné argumenty, kterými kluky k odchodu nalákají. Nabízejí jim lepší tréninky, lepší zázemí a kvalitnější juniorské soutěže. Musíme našim juniorům umožnit i působení v A-týmech v extralize. Ze švédského týmu hrálo šest hráčů Elitserien, to u nás vůbec nehrozí. Do extraligy nakoukl jen plzeňský Jeřábek a budějovický Horák.
S jakým sdělením se vrátíte na svaz?
Vypracuji zprávu, kterou podám reprezentační komisi a ta ji poté vyhodnotí. Bude se to probírat na výkonném výboru. Budu terčem kritiky, ale toho se nebojím. Snažili jsme se s hráči maximálně pracovat. Možná to byl po tom pádu z elitní skupiny nějaký mezikrok a za rok bude o trochu lépe. Možná se nedalo nic udělat lépe, ale nechci být za alibistu.
Co vás čeká do budoucna? Kde budete působit?
U osmnáctky určitě nebudu. Musím si své další kroky rozmyslet. Vše je příliš čerstvé. Jel jsem sem s optimismem, říkal jsem, že chci úspěch. Pak jsem viděl sílu soupeřů a úplně mě to srazilo na zem. Už si nemůžu moc vybírat, buď zůstanu u dvacítky, nebo třeba půjdu i do důchodu. O vedení dvacítky bych zájem měl. Otázkou je, jestli se výkonný výbor nerozmyslí a na základě tohoto výsledku mě funkce trenéra dvacítky nezbaví.
Hráči na MS očima trenéra Marka SýkoryBrankáři: Marek Mazanec - Předvedl se proti Švýcarsku, ale v utkání s Německem mě zklamal a byl po třetí brance střídán. Neúspěch v tomto utkání rozhodně neházím na jeho bedra, ale čekal jsem, že tým více podrží. Petr Mrázek - Velice ambiciózní kluk, který si po Mazancově onemocnění odvedl svoji práci v roli brankářské dvojky. Obránci: Dan Růžička - Po zranění Adama Sedláka byl jediným pravákem. V závěru turnaje se navíc zranil. To byla velká škoda, protože nám hodně chyběl. David Musil - Nejmladší hráč v týmu. Bylo toho na něj hodně, ale dobře se s nelehkou rolí popasoval a bojoval každý zápas. Oldřich Horák – Splnil roli sedmého beka. Byl jsme s ním moc spokojen. Adam Polášek, Jakub Jeřábek - Oba odvedli své, byli hodně vytížení, ale nadšený z jejich výkonu být nemůžu. Polášek se prezentoval kolísavou formou. Kdyby měl více natrénováno, mohl být lepší. Ondřej Doležal , Daniel Krejčí – Bývalá slávistická dvojice mě úplně herně neuspokojila. Daniel Krejčí může být při soustavné práci na bruslení velice dobrým hráčem. Útočníci: Andrej Nestrašil – Hrál dobře, byl jedním z vůdců mužstva. Byl jsem s ním velmi spokojen. Roli, kterou v týmu měl, splnil. Tomáš Rachůnek – Nečekal jsem zázraky, ale docela mě překvapil a nezklamal mojí důvěru. Radim Heřman – MS se mu nepovedlo. Měl být jedním ze stěžejních hráčů. Nemyslím si, že by byl špatným hokejistou, ale šampionát ho nezastihl v nejlepší formě. Roman Horák – čekal jsem od něj trochu více. Myslel jsem si, že se na něm projeví těžké zápasy v extralize. Robin Soudek – Nejsem spokojen s jeho vystoupením. Nehrál dobře a zklamal mě. Michal Hlinka – Měl zdravotní problémy, i přesto tady odvedl kvalitní práci. Dobře bruslil. Petr Straka – Je ročník 1992 a na svůj mladý věk byl hodně vidět. Žádný souboj nevypustil. Michal Poletín, David Tůma – Oba byli nejlepšími hráči v přípravném kempu. Během mistrovství však výkonnostně klesali. Možná se na nich projevila únava. Jakub Culek – podobně jako Petr Straka hrál na různých postech a osvědčil se. Nicméně i jeho forma během mistrovství bohužel klesala. Ondřej Palát – Bohužel ke konci přípravy onemocněl, ale byli jsme si vědomi jeho kvalit a rozhodli se ho s sebou vzít. Potvrdil naše očekávání a jeho forma postupem času stále stoupala. |
