Asistenta slávistického kouče Vladimíra Růžičky si k národnímu týmu vybral Ivan Hlinka před Světovým pohárem.
Po jeho smrti však Weissmann u mužstva chyběl, zůstal místo Růžičky ve Slavii. Teď na popud šéfa reprezentaci vede. A Růžička mu po telefonu jako první gratuloval k vítězné premiéře. "Když na mě Vláďa tehdy vyštěkl, že budu ve Finsku hlavním, opotil jsem se," říká pětačtyřicetiletý trenér. "Ale myslel jsem, že budu nervóznější."
V Litvínově hrál s Hlinkou i Růžičkou. V útoku a později i obraně. S Jihlavou má dva tituly. Ve třiceti však skončil, přicházeli lepší hráči. "Tvrdil jsem, že s hokejem už nechci mít nic společného. A ono to dopadlo úplně jinak."
Koučoval v Teplicích, pak vedle Hlinky a Josefa Beránka v Litvínově. Ze severu Čech odešel až před čtyřmi lety. Tehdy si jej do Slavie vytáhl Růžička.
A tak Weissmann přespává na slávistickém stadionu, domů do Litvínova se dostane třeba jen dvakrát týdně. A při pěkném počasí jezdí na tréninky na motorce. V koženém oblečení brázdí na obrovském chopperu okresní silnice. Někdy vyrazí i se slávistickým masérem Šaškem a útočníkem Beránkem. "Je to relax. Manželka už se to naučila taky. Volá mi z práce: Je docela hezky, připrav motorku."
Má rád i terénní auta. Služební vůz na Slavii vrátí vždy v perfektní stavu. "To auto mi slouží. Jsem nešťastný za oděrku na laku."
Pročítá i časopisy o telefonech, počítačích a bydlení. Dům si postavil sám, jen s pomocí kamaráda. "Že jsem kutil? To je špatné slovo."
Na procházky do lesa chodí s bílým švýcarským ovčákem. Míval rotvajlera, líbí se mu "bojová" plemena. "Říká se, že jsou agresivní. Ale jak je vychováte, takoví jsou."
Weissmanna jen tak něco nevydráždí. Ovšem když vybuchne, stojí to prý za to. Vedle bouřlivého Růžičky působí ve Slavii jako kliďas. "Taky mě to občas popadne. Ale snažím se krotit. Kdybychom hulákali oba, moc dobré by to nebylo."
