"Hodně to pro mě znamená. Ta dřina, kterou jsme do toho dali, se nějakým způsobem odměnila. To je pro mě nejdůležitější," řekl Kobranov, který se před deseti dny nemohl ze zdravotních důvodů osobně zúčastnit slavnostního galavečera extraligy v Liberci, kde byl oficiálně do Síně slávy uveden.
"Abych řekl pravdu, tak mě nenapadlo, že se to jednou stane. Že se toho dožiju a takové uznání a poděkování dostanu," přiznal jedenaosmdesátiletý bývalý vynikající útočník v rozhovoru pro Českou televizi.
Kobranov má ve sbírce vedle medaile za vítězství na mistrovství světa ve Stockholmu 1949 například i stříbro z olympijských her o rok dříve ve Svatém Mořici.
"Vzpomínek je hodně. Nejhorší ale je, že se mi všechno motá dohromady. V mých letech to prakticky tak nějak přestávám registrovat. Ale bylo to stejně hezké," pousmál se Kobranov, který odehrál v reprezentačním dresu 29 utkání a vstřelil 18 branek.
Pražský rodák, jenž žije v Regensdorfu nedaleko Curychu, vždy nastupoval v dresu s číslem 13. Důvod byl prozaický. "Třináctku jsem si vzal, protože ji nikdo nechtěl. Byl to volný dres. Člověk měl navíc pocit, že má něco zvláštního," vysvětlil bývalý hráč I. ČLTK, kde začínal s velkým hokejem.
"Bylo to tam hezké. Když jsem tam přišel, tak tam byli hráči jako Jarda Drobný, Milan Matouš, Franta Pácal, a ti mě vzali do mančaftu, i když byli starší než já. S nimi jsem vyrostl," vzpomínal.
Jeden z nejpříjemnějších zážitků má spojený s návratem ze šampionátu v roce 1949, kdy úspěšné hokejisty vítaly davy fanoušků. "To byl hezký den. Zvlášť v Praze, když jsme přijeli vlakem a pak jsme jezdili autobusem po Václaváku. Bohužel tenkrát si člověk nepřipustil, že pak dopadne jako sedlák u Chlumce," řekl.
Kariéry Kobranova a jeho kamarádů totiž v roce 1950 zastavili komunisté ve vykonstruovaném politickém procesu. Řada hráčů byla pozatýkána a odsouzena na deset let do vězení. Kobranov byl po pěti letech propuštěn, po nějaké době se k hokeji opět vrátil, hrál v domácí nejvyšší soutěži, ale v národním týmu se už neobjevil.
"Na to se nemůže zapomenout, to je vyloučené. Vždy jsem říkal, vzpomínat na dobré věci je jednoduché. Na špatné věci se nedá zapomenout," uvedl Kobranov ke svému uvěznění.
I v této souvislosti v minulosti uvedl, že jeho život je vlastně rozdělený na tři třetiny jako hokejový zápas a právě druhá dvacetiminutovka je spojená s procesem a vězením. "Ta třetí, to už jsou jen takové dozvuky," řekl.
