V úvodním utkání proti Norsku jste nastoupil až ve čtvrtém útoku. Jak jste toto rozhodnutí trenérů přijal?
Vnímal jsem to tak, že kluci v prvních třech pětkách si svou pozici vydobyli na předchozích turnajích v Evropě. Trenéři mají plné právo udělat sestavu podle sebe. Já šel do zápasu s tím, že i když absolvuju méně střídání, budu hrát absolutně naplno a dám do toho všechno. Naše řada dala dva góly, tím se to změnilo. Trenéři už před turnajem říkali, že pětky se budou hodně měnit podle aktuální formy.
Jak na vás působí Buffalo coby hostitelské město? Podle počtu fanoušků to vypadá na kanadské mistrovství na americké půdě...
Nejde jen o Buffalo. Hokejem více žijí Kanaďani, to je tady vidět na každé kroku.
Momentálně působíte v kanadské juniorské lize QMJHL v dresu Rimouski. Jak hodnotíte aktuální sezónu?
S týmem jsme na tom podobně jako loni, což není moc dobré. Na začátku sezony se nedařilo mužstvu ani mně osobně, v devíti zápasech za sebou jsem nedal gól ani nahrávku. Proto teď ve statistikách nemám ani bod na zápas. Od té doby se to trochu zlepšilo, horší už to snad ani být nemohlo.
V klubu působíte s dalším Čechem a reprezentačním spoluhráčem Jakubem Culkem. Trávíte čas spolu?
Bydlívali jsme dohromady v jednom domě, ale teď už je to jinak. Je to možná i lepší, alespoň si nelezeme tolik na nervy. Když jedeme s týmem ven, jsme spolu na pokoji. V poslední době jsme spolu mistrovství hodně řešili, přeci jen je to velká akce. Snažili jsme se hrát tak dobře, abychom se do týmu dostali.
V posledních dvou letech proběhlo ve vaší kariéře několik zlomů, hokejově jste se posunul o několik pater výše. Co je příčinou tohoto zlepšení?
Je to především soutěží, kterou hraji. V Česku jsem měl dvě sezony po sobě zhruba stejný počet bodů a cítil jsem, že potřebuju změnu. V Kanadě je liga na mnohem vyšší úrovni a aby v ní hráči uspěli, musí se jí přizpůsobit.
Petr Straka uniká u mantinelu v utkání se Švédskem.
Stejně jako spousta dalších hokejistů jste tedy řešil, zda odejít do Ameriky. Ve vašem případě to asi byla správná volba. Co konkrétně je v zámoří jinak?
V Kanadě po tréninku hodíme věci do koše, kustodi nám je vyperou a hodí zpátky do skříňky. Na rozdíl od Čech, kde jsem si hokejky musel kupovat sám, má klub v Kanadě smlouvu se specialistou. Před sezonou si vybereme hůl, která nám sedí. Zkoušením sice strávíme čtvrt hodiny, ale pak máme čtyřicet hokejek na celý rok. Když nám v půlce sezony hokejka nesedí, je možnost ji vyměnit. Jsou to sice maličkosti, ale dodává nám to sebevědomí. Člověk si řekne: Je to už nějaká úroveň. Stejné je to z hlediska médií, která vysílají různé zápasy i sestřihy, i fanoušků. U nás přijde na zápas dvacet rodičů, patnáct přítelkyň a babička, kdežto v Quebéku, kde je hala s parametry NHL, fandí čtrnáct tisíc lidí. To je velký rozdíl.
Co bylo na přechodu do cizí země nejnáročnější?
Nejvíc zvykat jsem si musel na jídlo. Česká strava tu prostě není. Dostávám jídlo od klubu, máme společné obědy. Jinak jsou to takové věci do mikrovlnky. Když pak v létě přijedu do Čech, připadám si jako v sedmém nebi. Maminka se na mě těšila, každý den to byla samá česká pochoutka. Naštěstí jsem moc nepřibral.
Mnoho pozorovatelů a odborníků tvrdí, že mezi třemi nejvyššími kanadskými juniorskými soutěžemi je ve stylu hry velký rozdíl. Jak to vnímáte vy?
Se všemi třemi soutěžemi zatím zkušenosti nemám. Říká se ale, že quebecká liga QMJHL je nejútočnější a prospívá technickým hráčům. WHL je oproti tomu více defenzivní, hraje se tu více do těla a jsou tam benevolentnější pravidla týkající se tvrdých zákroků a bitek. Ontarijská OHL je něco mezi. Můj agent mi doporučoval quebeckou ligu, pro Evropany je asi nejlepší volbou.
Co Petr Straka a studium? Jak jste v tomto směru vyřešil odchod z Česka?
Do Kanady jsem odcházel po druhém ročníku sportovního gymnázia a studium jsem v tu chvíli musel zastavit. Jednal jsem s vedením školy o možnostech. Když v minulosti na stejné škole studoval fotbalový brankář Petr Čech, měl dálkové studium, ale musel každé dva měsíce dojíždět na zkoušky. To by u mě bohužel nešlo, takže jsme to rovnou zamítli. Škola mi naštěstí vyšla vstříc a já po sezoně mohl navázat na studium ve třetím ročníku. S individuálním plánem a sedmi týdny stálého učení se mi to podařilo zvládnout. V Kanadě chodím pouze dvakrát týdně na konverzaci z angličtiny.
Máte přítelkyni z Česka? Jak často se spolu vídáte?
Přítelkyni mám v Čechách, vídáme se málo. Taková je prostě cena za hokej a já jsem ochoten ji podstoupit. Patnáct let toužím po tom, že budu hokejistou, takže to teď kvůli holce nezahodím. Mám ji ale strašně rád, miluju ji. Ona to naštěstí chápe, v tomto směru ji obdivuju, jak to doma zvládá.
Jste spokojený s místní kanadskou rodinou, u které nyní bydlíte?
S rodinou jsem spokojen moc. Jediný menší problém je, že nemluví moc anglicky. Devadesát procent lidí v menších městech v blízkosti Quebéku mluví francouzsky. Já se navíc musel přestěhovat doslova ze dne na den. Jsou strašně fajn a vděčím jim za spoustu věcí. Když jsem odjížděl, říkali mi, že budou fandit Čechům.
