Diskuze

Jiří Holeček - fakír na ledě

Jako když poprvé dostal pukem mezi oči, to mu byl třináct a chytal bez masky, tak se mu vryla do paměti ta dávná vzpomínka. Vzpomínka na jeho nejzoufalejší gól. "To bylo moje poslední mistrovství světa. V Praze 1978. Ten první gól od Rusů. Tím to začalo," vzpomíná Jiří Holeček. Československo hraje poslední zápas šampionátu se Sovětským svazem. Nemusí vyhrát, může i remizovat, ba dokonce může prohrát o jeden gól. A přece bude mistrem světa. Prohrálo o dva (1:3), a nestalo se tak počtvrté v sedmdesátých letech 20. století mistrem světa.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Keny

7. 8. 2003 22:19
Všem tady v tý trhlý debatě:
Nejdřív něco zkuste dokázat a pak si žvaňte co chcete.
0 0
možnosti

Miky

7. 8. 2003 6:46
No to si snad děláte zadnici....
                     
0 0
možnosti

Slávek

7. 8. 2003 21:35
Re:
Co je na tom k smíchu???
0 0
možnosti

(S)parta

6. 8. 2003 19:20
...
Jediné, co tady chřadne, je (novinářské) řemeslo. Zvlášť  tváří v tvář mistrovi svého oboru.
0 0
možnosti

iceberg

6. 8. 2003 17:50
.
Spíš bych řek, že se zapomíná na Dzurillu. Dědkové přece pořád říkaj  "chytá jako Holeček".
0 0
možnosti

draculescu

6. 8. 2003 17:37
chřadnutí
To 1:3 v roce 78 si pamatuju. Je to vůbec první hokejový výsledek, který mi uvízl v hlavě.  Ale nechápu, jak můžete napsat, že "...jeho sláva pomalu chřadne. "To je jako byste napsal, pane redaktore, že chřadne sláva dejme tomu Louise Armstronga - jenom proto, že se o něm každý den nepíše v Blesku.
0 0
možnosti

Republica Moldova

6. 8. 2003 17:45
Ursus
No jo, tomu říkám medvědí služba.
0 0
možnosti