Když na konci loňského srpna v rámci přípravného zápasu proti Českým Budějovicím poprvé nastoupil do branky prvoligové Jihlavy, ani on sám nevěřil, že by jeho působení v seniorském A-týmu Dukly mělo mít delšího trvání.
„Áčko beru jako bonus, odměnu za dobrou práci. Ale své úkoly mám ve starším dorostu,“ říkal tehdy patnáctiletý Jakub Škarek.
Během jediné sezony se však postupně mezi jihlavskými muži zabydlel. A to tak dokonale, že při baráži o extraligu, do níž Dukla postoupila, plnil roli jedničky.
„Kdyby mi to někdo řekl před rokem, měl bych ho za blázna,“ přiznává Škarek, který v příštím ročníku WSM Ligy bude pod větším drobnohledem. Svými výkony totiž zaujal nejen spoluhráče, ale i média a fanoušky. „Možná že tlak na mě bude trošku větší. Ale já budu jen pod takovým tlakem, jaký si na sebe vytvořím sám,“ myslí si. „Nechci chytat ve stresu. Ale ani úplně v klidu.“
ProfilJakub Škarek * Hokejový brankář, narozený 10. listopadu 1999 v Jihlavě, je odchovancem místní Dukly. * Za prvoligový seniorský A-tým poprvé nastoupil v loňské přípravě proti Českým Budějovicím (25. srpna 2015), premiéru ve WSM Lize si připsal hned ve druhém kole minulé sezony proti Ústí nad Labem (12. září 2015). * Jako brankářská jednička za Duklu odchytal deset z dvanácti zápasů neúspěšné baráže o extraligu. |
Jak se za ten jeden rok změnil Jakub Škarek?
Myslím si, že je pořád stejný. Možná ho hokej baví ještě víc než předtím. Užívám si ho. Jsem strašně rád, že můžu hrát za áčko i za reprezentaci. A že se mi daří.
Vaše premiérová sezona v mužském hokeji byla parádní. Přitom vy jste ze začátku příliš nepočítal, že byste si v lize mohl zachytat. A pak jste zasáhl hned do druhého kola. Vzpomenete si, kde se to zlomilo?
Nevím. Možná k tomu pomohlo i štěstí. Lukáš Sáblík byl po mononukleóze a David Honzík se zranil. Bylo štěstí, že trenéři ukázali na mě a zápas s Budějovicemi se mi povedl. Dařilo se mi vlastně celou sezonu, až na pár zápasů. Tým mi hodně pomáhal, kluci hráli výborně. Možná tam se to zlomilo.
V rozhodujících duelech sezony, extraligové baráži, jste nečekaně plnil roli brankářské jedničky. To muselo být ve vašem mladém věku hodně náročné.
Já jsem to ale nebral tak, že jsou to nějaké strašně důležité zápasy. Zkrátka jsem šel do každého utkání naplno, abych týmu pomohl k co nejlepšímu výsledku. Bohužel se nám nepovedlo postoupit. Tak třeba to vyjde tento rok (usmívá se).
Jak vlastně baráž zpětně hodnotíte? Byla to pro vás velká škola?
Obrovská. Byl v ní vidět rozdíl mezi extraligovými a prvoligovými týmy. Litvínov i Vary byly výborné. Pro všechny to byla obrovská zkušenost. A můžeme z toho brát jen to pozitivní.
Vy osobně jste se v brankovišti rozhodně nenudil. Při prvním utkání v Litvínově na vás šlo šedesát střel.
Já na celou baráž vzpomínám jen v dobrém. Protože si ji už třeba nikdy nezachytám. Strašně jsem si ji užil. Jsem rád, že jsme se do baráže dostali. Za tu sezonu jsme si to zasloužili. A že se nám to nepovedlo? Vadí to, ale spíše to mrzí.
Svými výkony jste zaujal i extraligovou pražskou Spartu, která vás pro nový ročník získala na střídavý start. Jaká byla vaše reakce, když se vám ozvali?
Po pravdě? Já jsem o tom vůbec nevěděl. Dozvěděl jsem se to, až když mi bývalý spoluhráč z reprezentace napsal, že mě vítá mezi nimi. Netušil jsem, o čem mluví (usmívá se). Ale jsem moc rád, že si mě Sparta vzala. I když se tam nakonec třeba ani nedostanu, budu v Jihlavě makat. Abych, když by ta šance přišla, byl připravený.
Máte nějaké informace o tom, jak moc s vámi Sparta počítá?
Zatím nevím nic. Měl jsem zprávy, že bych za Spartu měl něco odchytat v přípravě. Když ta šance přijde, budu strašně rád. A když ne, rozhodně se zlobit nebudu. Budu makat, abych odchytal co nejvíce zápasů za Duklu. A hlavně aby se dařilo týmu.
Máte za sebou čerstvý úspěch na mezinárodním poli, s reprezentací do 18 let jste vyhrál prestižní Memoriál Ivana Hlinky.
Před turnajem jsme si říkali, abychom si dávali co nejvyšší cíle. Ale já jsem nemyslel, že to doopravdy dotáhneme tak daleko. Musím říct, že s klukama i trenérama jsme byli jedna rodina. Když jeden udělal chybu, druhý ho zaskočil. Každý přijal svoji roli v týmu, takovou, jakou měl. Já jsem strašně rád, že se nám turnaj povedl. Budou to vzpomínky do celého života.
Trenér brankářů Jaroš: Kuba na extraligu máKvůli plnění reprezentačních povinností u národního týmu do 18 let ještě jihlavský brankář Jakub Škarek v letošní přípravě za Duklu nenastoupil. Vše by se mělo změnit v závěrečném utkání Dukla Cupu proti Nižnímu Novgorodu. „Kuba by měl chytat,“ potvrdil trenér jihlavských gólmanů Petr Jaroš (na snímku). „Když na mě Nižnij Novgorod vyjde, bude to výborný,“ těšil se Škarek. „Je to tým KHL, dá se říct špičkový.“ Čtvrtfinalista loňského ročníku Kontinentální hokejové ligy má ve svém středu skutečně zajímavé osobnosti. Jeho ofenzivu zdobí jména jako Alexandr Frolov (dříve Los Angeles a NY Rangers), Nikolaj Žerděv (Columbus, NY Rangers a Philadelphia) nebo lotyšský reprezentant Kaspar Daugavinš. „Zachytám si proti hráčům, kteří hráli NHL nebo na mistrovství světa. To bude výborná zkušenost,“ prohlásil Škarek. Ten podle trenéra jihlavských brankářů udělal během roku velký progres. „Určitě zesílil a zrychlil. To je jedna z věcí, které jsou v jeho hře výrazně viditelné,“ všímá si Jaroš. „Důležité ale je, že Kuba zůstal pořád pokorný, pracovitý a slušný. Což je výborné.“ Talentovaný mladík se ocitl v hledáčku Sparty, která ho získala na střídavé starty. „Myslím si, že by bylo super, kdyby za ně Kuba nějaký extraligový zápas odchytal. Protože na to určitě má,“ myslí si trenér brankářů národního mužstva. Stoprocentně mu věřím. Jsem přesvědčený, že to může chytat. A bylo by jenom dobře, aby nějaký zápas dostal,“ přál by si Jaroš. |
Opravdu?
Dokázali jsme porazit takové týmy, jako byla v přípravě Kanada a na turnaji Finsko a Švédsko. To jsou špičková mužstva. Já jsem strašně rád, že jsem se na turnaj dostal a mohl odchytat tolik zápasů. Že jsme ho vyhráli, je příjemný bonus.
V semifinále jste v prodloužení přehráli Švédsko a ve finále pak favorizované Američany. Dosáhli jste úspěchu, který se předtím žádnému českému výběru dosáhnout nepovedlo.
Když jsme v semifinále dostali Švédy, věděli jsme, že pokud budeme hrát na maximum, můžeme je porazit. Naštěstí to Kuba Galvas v prodloužení rozsekl perfektním gólem. Myslím si, že jsme si tu výhru zasloužili. Sice nás přestříleli, ale šancí jsme měli více my. Oni jen stříleli a my jsme dávali góly.
A jaké bylo finále?
Do finále jsme šli s tím, že když předvedeme stejný výkon jako se Švédy, můžeme vyhrát. Ve druhé třetině, když Američani otočili na 3:2, už jsem si říkal, že to asi nezvládneme. Ale naštěstí jsme to nevzdali. Otočili jsme to a dotáhli jsme to do vítězného konce.
Jaká byla v Břeclavi atmosféra?
Parádní. Na každý zápas přišlo minimálně 1500 lidí. Takže opravdu výborné. Musím divákům poděkovat. Kulisa, kterou nám vytvořili, byla perfektní. Někdy na ledě nebylo slyšet ani vlastního slova, jaký tam byl kravál. Takže to bylo opravdu výborné. Před takovými lidmi se hraje úžasně. Oni nás podporovali, byli náš šestý hráč.
Čekal jste, že na turnaj mladých hokejistů a navíc o letních prázdninách přijde tolik fanoušků?
Oni tam lidi chodili hodně i na minulé ročníky. Takže nějaké zprávy, že by tomu tak mělo být, jsme měli. Ale je fakt, že při zápase člověk nevnímá, kolik je tam lidí. Soustředí se jen na tu černou gumu. Hráči aby ji dopravili do brány, gólman aby ji pochytal. Lidi jsem moc nevnímal. Ale jinak jsem si to strašně užil. A myslím, že kluci taky.
Už se zase chystáte s Duklou. Jak se těšíte na sezonu?
Strašně moc. Hrozně rád bych zopakoval loňský úspěch. Jak týmu, tak moje výsledky. Proto na tréninku budu dělat maximum, abych se zlepšoval.
Do kabiny vám přibyl nový parťák, třinecký brankář Miroslav Svoboda. Jak jste si spolu porozuměli?
Úplně v pohodě. Musím říct, že jsem měl trošičku strach, jaký Míra bude. Ale je to fajn kluk, je s ním sranda. Takže já o něm můžu mluvit jen hezky.
A už vám vedení naznačilo, jak mezi vás během sezony rozdělí zápasovou porci?
To jsme si ještě neříkali. Vždy před zápasem nám trenér, pan Jaroš, řekne, kdo bude chytat a jak to bude.
Ale post prvního gólmana Dukly byste asi rád obhájil, ne?
Já budu makat, dřít a ono se to nějak vyvrbí. Když budu jednička, tak se zlobit nebudu (usmívá se). Ale bude to stát hodně práce. A budu dělat maximum, aby se to stalo.
