Holík považuje za cíl dvacítky přívézt z Ruska medaili. "Všechny týmy ze silné pětky chtějí vyhrát. Věřím, že si uděláme dobrou pozici pro další šampionát, který se bude hrát v Česku. Doufám, že to pochopili i hráči a že budeme naladěni na stejnou notu," řekl kouč, který do týmu pozval i osm hráčů z juniorských soutěží v zámoří.
Jedna z otázek se dotkla i prodávání zápasů v českých ligovách soutěžích. Holík je toho názoru, že všechny výsledky nejsou čisté. "Na to se mi těžko odpovídá, ale jsem přesvědčen, že existují domluvené zápasy. Nedokáži to, jako ostatně nikdo. Ale jsem o tom přesvědčen. Je to všude, proč by to nemělo být ve sportu?"
S lítostí se dnes Jaroslav Holík ohlíží za propadem jihlavské Dukly do 1. ligy, kde v současné době také trénuje. Jeho klub nemá peníze a asi je v nejbližší době ani mít nebude. "Zatím na extraligu nemůžeme myslet. Hokej je o penězích a my máme takové hráče, jaké jsme schopni zaplatit."
Kdyby měl proslulý kouč více financí, věděl by, jak s nimi naložit. "Investoval bych je jistě s větším rozmyslem, než manažeři Sparty nebo Vsetína. Určitě bych nekupoval žádného Aitkena. Stačilo by mi, kdybych dal dohromady Jihlaváky, kteří odešli do ciziny. Pak bychom zase hráli extraligu," zasnil se trenér.
Hráčská a trenérská kariéra Jaroslava Holíka
Proslulý bouřlivák, jehož hráčská kariéra je výrazně orámována zlatem z MS 1972 a trenérská titulem juniorské reprezentace z letošního ledna, patří k největším postavám českého hokeje. V lize nastřílel 267 a v reprezentaci 57 gólů, což jej řadí do elitního Klubu hokejových kanonýrů. Sedmkrát startoval na světovém šampionátu, u stejného čísla se zastavil i počet ligových titulů, které jako hráč získal s jihlavskou Duklou.
Spolu s mladším bratrem Jiřím byl hlavní osobností Dukly 60. a 70. let. Jejich nejčastějším partnerem v útoku byl Klapáč, všichni tři se výrazně prosadili i v reprezentaci. Holík začal v lize hrát v roce 1961 a a rozloučil se s ní o osmnáct let později, celou dobu oblékal pouze dres Dukle.
Kromě ohromné bojovnosti proslul zejména střety se sparťanským obráncem Šímou, které zvedaly ze sedaček diváky v Jihlavě i v Praze. V reprezentaci prožil dva nezapomenutelné okamžiky: světový šampionát na jaře 1969, kdy patřil k pětici rebelů, kteří si u státního znaku na dresu přelepili komunistické hvězdičky, a zlaté mistrovství v Praze 1972.
Svoji trenérskou dráhu začal rovněž v Jihlavě v roce 1980 jako mladší kolega Stanislava Neveselého. Později se vypracoval na post prvního kouče. Když byl v roce 1995 vyhozen, prožil si na podzim krátkou epizodu v Pardubicích. Ovšem už po pěti porážkách skončil.
Po odvolnání Vladimíra Martince od juniorské reprezentace v lednu 1999 bylo místo nabídnuto Jaroslavu Holíkovi, který si jako asistenta vybral Radima Rulíka. Ve švédském Skelleftea vybojoval tým, v němž hrály osobnosti jako Kraft, Vašíček nebo Havlát, historický první zlato z juniorského šampionátu. Nyní čeká trenéra Holíka obhajoba. Bude se muset obejít již bez Rulíka, který přijal prvního kouče v Karlových Varech a na post u dvacítky rezignoval.
Před loňským šampionátem si Holík prožil další z malých osobních bitev. Snažil se přesvědčit část výkonného výboru, že pro úspěch je nutné povolat i talentované juniory psůobící v zámoří. Nyní by již dostal v této otázce volnou ruku a v jeho širší nominaci by se mělo objevit rekordních devět hráčů z juniorských soutěží v Kanadě.
Hokejovou štafetu po Jaroslavovi Holíkovi převzal jeho syn Robert, který hraje od roku 1990 v NHL. Nejdříve působil v Hartfordu, pak přešel do New Jersey, kde v letech 1995 a 2000 získal Stanley Cup. Holíkova dcera Andera byla talentovanou tenistkou, vyhrála dokonce wimbledonskou juniorskou. V druhé polovině 80. let emigrovala do USA, později se provdala za hokejistu Františka Musila, nyní hráče Edmontonu.
