A vstup mezi dospělé to byl opravdu zajímavý, nastoupil právě proti českému týmu. "Jestli bych se chtěl nějak mstít? Vůbec ne. Už chci hlavně zapomenout," vyprávěl mladík po rozbruslení. Zrovna vyšel z kabiny. S ručníkem přehozeným přes rameno, pot na čele. O osudném listopadu 1999 se mu nechce mluvit. "Už je to dlouho. Nemyslím na to."
Tehdy ho při turnaji dvacítek ve Finsku sekl Trávníček holí do obličeje. Zkrvácený ležel na ledě, faul odsoudili i čeští trenéři. Viník se za to nesmí objevit v mezinárodních utkáních do roku 2002. Dostatečný trest? "Nechci to moc komentovat," zdráhá se. "Dostal jsem dopis od českého svazu s jeho podpisem a omluvou. Jinak jsme se osobně nesetkali."
Mluví klidně, bez zvláštních emocí. Na obličeji po zranění žádné stopy. Bez jizvy, bez šrámů. Na první pohled nic nepoznáte. Nic nezjistíte ani při zápase. Naopak dokáže vybruslit efektní kličku, naslepo servíruje přihrávky. "Naučil se otáčet hlavou tak, aby ostře viděl puk při rozehrávce. Ať už jde odkudkoli," vypráví o něm Peter Blomqvist, ředitel klubu MoDo.
"Vůbec si to nedovedu představit," diví se dvojnásobný mistr světa Vlasák. "Vžít se do jeho situace fakt nedovedu. Hlavně ať se mi nestane něco podobného."
Weinhandl patří ve švédském MoDo k elitním kanonýrům, uzavřel tříletý kontrakt. Hodně mu při návratu pomáhali dvojčata Sedinovi, kteří teď září ve Vancouveru. Po faulu prošel dlouhou léčbou, prodělal náročnou operaci. "Mám k dispozici nejlepší možnou péči. Ani špičkoví doktoři ale oko nenahradí. Už se s tím učím žít. Lepší to nebude.“
Vůbec poprvé se v národním dresu proháněl před třemi lety za sedmnáctku. V něm si připsal i první gól. Proti komu to bylo? Proti Česku. V neděli se dostal až mezi seniory. Soupeř? Česko. Zdá se, že je pro něj osudové. "Na to nemyslím, ani mi to nenapadlo. Soustředím se pouze na hokej.“
