"Je to krásné, ale vyměnil bych to za týmový úspěch," říká gólman juniorského týmu Ottawa 67’s.
Tři roky se čeští junioři neprobojovali do čtvrtfinále světového šampionátu. Kvalita a potenciál týmu nejsou v posledních letech v Česku takové jako v jiných hokejových velmocích.
Tenhle rok byl ale v týmu hráč, který svými výkony dokázal strhnout ostatní. Bez skvělých zákroků Petra Mrázka, ale hlavně bez jeho pozitivního přístupu a schopnosti vyburcovat ostatní by český tým těžko postoupil do play-off. "Prohra s Ruskem moc mrzí, hlavně proto, že jsme na ně měli," přiznal Mrázek.
Jak jste si užil váš první juniorský šampionát?
Bohužel je to zároveň moje poslední mistrovství světa v juniorské kategorii, ale i tak si to užívám. Jsem rád, že jsem se mohl s klukama po dlouhé době vidět. Máme tu skvělou partu, jen škoda, že to nedopadlo lépe. Prohra s Ruskem moc mrzí, hlavně proto, že jsme na něj měli.
Přijel vás podpořit někdo z rodiny?
Nikdo tu nebyl. O tom, že na mistrovství pojedu, se rozhodlo moc pozdě a rodiče už si nestihli udělat vízum. Oni ale brzy přijedou do Ottawy.
Sledují vaše výkony aspoň v televizi?
Máma s tátou to sledují. Ráno vstávají na zápasy, pak hned píšou esemesky. Mamka byla z postupu nadšená, měla slzy v očích a taťka byl šťastný. Vždycky mi říkal, ať zůstanu nohama na zemi, ale po Americe mě chválil, bylo to skvělé.
Dlouho to vypadalo, že si na šampionátu nezahrajete. Od Vítkovic jste měl víc než dva roky zákaz reprezentovat. Nakonec vaši účast vyřešil prezident svazu Tomáš Král. Jak jste se dozvěděl, že máte povoleno hrát?
Hlavně jsem moc rád, že se to vyřešilo. To už jsme byli s reprezentačním týmem v Lethbridge, věděl jsem, že se to ten den bude řešit. Když jsem vstal, tak jsem měl zprávu od agenta Roberta Spálenky a telefonáty od táty. Když jsem otevřel internet, tak už se o tom psalo. Byl jsem moc šťastný.
Petr Mrázek- narozen 14. února 1992 v Ostravě |
Jak vlastně ten spor o vás začal?
V roce 2009 jsem jel na mistrovství světa do 18 let do Farga a už tenkrát ve Vítkovicích věděli, že chci odejít do Kanady, ale nabídli mi smlouvu. Takže se to během mistrovství řešilo, ale nedomluvili jsme se, protože nebyla možnost se domluvit. Ve Vítkovicích jsem totiž nikdy předtím smlouvu neměl. Mrzí mě, že se v médiích píše, že jsem neprodloužil smlouvu, ale nebylo co prodloužit. Na kauze bylo zvláštní, že se říkalo, že jsem porušil pravidla, že jsem odešel. Ale já do sedmnácti let, kdy jsem hrál v Česku, nikdy smlouvu neměl.
Takže jste ve Vítkovicích dopředu nahlásil, že chcete odejít do kanadské juniorky?
Čekalo se jen na import draft, kde si kanadské juniorské týmy vybírají hráče. Už během sezony mě kontaktovaly kanadské kluby, jestli bych chtěl odejít. Dlouho jsme se o tom bavili s agentem a rodiči. Nakonec jsme se domluvili, i rodiče mě pustili, takže jsem byl odhodlaný jít to do Kanady zkusit.
Na šampionátu jste potvrdil, že vám sebevědomí nechybí. Jste rád středem pozornosti?
O sebevědomí bych nerad mluvil, protože chci zůstat nohama na zemi. Každý zápas je pro gólmana jiný. Je to taková sázka do loterie, buď zápas vyjde, nebo ne, ale snažím se podat co nejlepší výkon a zároveň si každý zápas užívat.
Vyhovuje vám, když zápas stojí na vás?
Je to moje práce. Hokejem se musíme bavit, je to jenom sport. Ale sport, který mě hrozně baví, takže to jde takhle dobře dohromady. Publikum tady na šampionátu je skvělé, takže zápasy jsem si moc užíval.
V kanadských médiích vás přirovnávají k Dominiku Haškovi. Co si o tom přirovnání myslíte?
Taky se mě tady na to ptali, ale Dominik Hašek chytal jiným stylem. Nepřirovnával bych se k němu, snažím se chytat prostě svým stylem a bavit fanoušky svými gesty.
Měl jste v mládí nějaký brankářský vzor?
Dominik Hašek byl vzorem každého mladého gólmana, ne tolik svým stylem, ale tím, co dokázal v Naganu a v NHL. Z českých gólmanů se mi líbí Jirka Trvaj nebo Martin Prusek. Když jsem byl malý, tak jsem obdivoval hodně gólmanů.
Ke komu byste se tedy stylově přirovnal?
Ani nevím. Trenér brankářů v Ottawě mě přirovnává k Fleurymu z Pittsburghu, protože ho vychoval. Tak mi říká, že chytám podobně. Je to výborný brankářský trenér. Kdybych mu zavolal třeba o půlnoci, tak mi poradí, co budu potřebovat.
Jak budete na tohle mistrovství vzpomínat?
Byl to vynikající turnaj pro nás pro všechny. Myslím že jsme překvapili hodně lidí a hodně kritiků a že jsme jim ukázali, že můžeme hrát na nejvyšší úrovni.
