Šlo o akci „last minute“ - neboli slovy samotného Pavla Francouze: „Vyšlo to tak akorát, o reprezentaci mi řekli za pět minut dvanáct.“ To bylo takhle: gólman Čeljabinsku měl za sebou zrovna duel KHL v Helsinkách a...
„Byl jsem připravený, že poletím rovnou do Prahy a na poslední chvíli jsem se dozvěděl, že mám přijet na nároďák. Tak jsem si jen přibalil hokejky a výstroj; zavolat mi to později, asi by odcestovaly někam do Čeljabinsku,“ usmál se.
Extraligový fantom minulé sezony je zase v národním mužstvu. Francouz na poslední chvíli nahradil Alexandra Saláka, který se omluvil kvůli zranění, a chystá se v Praze na Channel One Cup. „Lidi se těší a my taky,“ říká Francouz o úvodním čtvrtečním duelu proti Finům, který uvidí vyprodaná O2 arena.
Potěšíte fanoušky, kteří ukazují svůj hlad po hokeji?
Všichni bychom byli rádi, kdybychom to doma zvládli a odrazili se i k dalším dobrým výsledkům na turnaji. Atmosféra bude super: doma v Praze, před Vánocemi...
Pro vás musí být návrat do reprezentace dalším povzbuzením, ne? Jak na tom jste se zdravím, když vám zranění paty už sebralo kus sezony?
Noha ještě není na 100 procent, ale dá se říct na 99,5 ano. Jsem připravený, můžu v klidu chytat a jsem rád, že je to nějak za mnou. Bylo to nepříjemné.
Omluvenku jste, na rozdíl od jiných, nezvažoval?
Kdybych věděl, že na ledě nemůžu odvést maximum, nejezdil bych. Já byl naopak strašně rád, že jsem mohl přijet. Člověk tím trošku i přijde na jiné myšlenky.
Asi i kvůli KHL, že? Čím je pro vás první angažmá v cizině nové?
Pro gólmana je to v podstatě pořád to samé, snažíte se zastavit co nejvíc puků. Trošku jiné je to v tom, že zatímco v extralize jsem chytal nepřetržitě, v Rusku jsem nejdřív dva měsíce úplně stál. A teď to je chvilku jo, chvilku ne.
Pavel Francouz ještě v dresu Litvínova.
Jak rozdíl ve vytížení snášíte?
Fyzicky je to snazší, nechytáte tolik zápasů a ušetříte síly, ale podle mě je pro gólmana vždycky lepší pořád chytat. Situace je však taková a mně nezbývá, než s tím pracovat. Když jsem do Ruska šel, počítal jsem, že se může stát i tohle.
Naplňuje zatím angažmá v KHL vaše očekávání, že zažijete lepší ligu?
Samozřejmě je to úplně něco jiného: extraliga má výbornou úroveň, ale tohle je ještě o stupínek výš. Pokud chytám, každý zápas si užívám; jsem rád, že můžu poznávat takový hokej.
Zlepšuje se vaše pozice?
Těžko se to hodnotí, protože se nám nedaří jako týmu: jsme docela daleko za postupovou pozicí pro play-off. Naše zápasy jsou občas prazvláštní, nedaří se nám dávat moc gólů. Sice jich ani moc nedostáváme, ale hodně prohráváme třeba 1:2 a tak, v řadě utkání jsme nedali ani jeden gól.
V Rusku jsou ambice vždy vysoké, dává vám vám to vedení najevo?
Nervozita je znát, tlak je docela velký. My jsme v kabině od toho, abychom hráli co nejlíp a nikdo jiný to za nás neudělá; tlaky zeshora ani od nikoho jiného si nesmíme moc připouštět. Tým se musí semknout a pracovat tak, aby něčeho dosáhl.
Co po životní stránce, líbí se vám v širé Rusi?
Zázemí je výborné, v Čeljabinsku mají novou halu a celkově je to na stadionech většinou na super úrovni. Co se týká života, město je velké a možnosti tam jsou, můžete se projít, strávit čas v obchoďáku. Ale je to Rusko - každý si asi dokáže udělat obrázek sám.
Vám pomohlo, že už jste měl ze školy základy ruštiny, že?
Oprášil jsem je. Spoustu věcí jsem odposlouchal, takovou tu hokejovou hantýrku šatny, co se ve škole nenaučíte. Dokážu se domluvit, třeba když jsem byl něco zařizovat v bance. Jen na rozhovory po zápasech si v ruštině ještě netroufnu.
Ještě mnohem hůř než Čeljabinsk je na tom váš bývalý klub z Litvínova, s nímž jste na jaře slavil titul. Jak to na dálku sledujete?
Nečekal jsem to a samozřejmě mě to mrzí. Teď jsem byl s klukama, probírali jsme situaci a jsou z toho špatní. Ale nyní je v Litvínově hodně optimismu ohledně příchodu pana Hořavy; věřím, že je to pozvedne a že to zvládnou.
Máte nějaké vysvětlení, proč mistr najednou bojuje o účast v play-off?
Hodnotit je složité. Víte co, loni se všechno sešlo v tak ohromně pozitivní energii, že to bylo až k neuvěření. To se stane jednou za iks let. Letos se to třeba sešlo opačným směrem... Nemyslím si, že by kluci něco podcenili nebo nepracovali naplno. Prostě se vám nedaří, přijde pár nešťastných zápasů, jste dole a psychika pracuje. Řekl bych, že u Litvínova je to právě tenhle případ.
