Překvapila vás pozvánka od pana Hadamczika?
Když není člověk trenérovi na očích, je to vždycky těžší. Jsou jenom dvě hlediska, podle kterých soudí: buď hráče dobře zná, nebo se podívá na jeho produktivitu. A v tom jsem měl štěstí. Bodů mám víc, než jsem čekal. Takže překvapený nejsem. Dá se říct, že jsem to čekal.
A kdyby nepřišla?
Tak by se svět nezhroutil.
Šance dostat se na olympiádu je minimální, o moc větší není ani mistrovství. Co si od turnaje Karjala vlastně slibujete?
Šance je vždycky. Rozhodují výkony na ledě za celou sezonu. Moc dobře vím, že nestačí jenom dobrý začátek. A co si slibuju? Nic. Chci si zahrát dobrý hokej. Každý hokejista vám řekne, že atmosféra v nároďáku je vždycky jiná.
V čem?
I když jsme ve Finsku tři Češi, je to stereotyp. Zápas, cestování a tréninky. Člověk rád změní vzduch. Aspoň na týden. Dodá mu to nové psychické síly.
Ve Finsku jsem spokojený
Jste ve Finsku pořád tak nadšený jako v létě?
To se odvíjí od toho, jak se daří. Teď to musím zaklepat. Nadšení je pořád velké. Ale přichází zima, tak uvidíme, jestli nepřijdou nějaké deprese. (úsměv)
Měl jste problém si ve Finsku na něco zvyknout?
Každý si v novém prostředí musí na něco zvyknout, to je normální. Dopředu jsem se ale připravoval. Získával jsem si informace o životě tam i o hokeji.
Co finština?
No nádherná řeč. (smích) Už je to lepší. Horší je to s trenérem. Nerad mluví anglicky. Když ale vykládá důležité taktické věci, tak nám je překládá asistent, nebo se zeptám kluků. Jsou v pohodě, se vším nám pomáhají.
A co v běžném životě?
Do mluvení se moc nepouštím. Vždycky se bojím situací, kdy na mě začnou v obchodě mluvit finsky. To říkám: sorry, chci angličtinu. Ale naštěstí to tam není problém. Všichni ji ovládají.
V čem je pro vás finský hokej jiný?
Hraju centra, a ti tam víc bránějí. Celkově je jejich styl trošku jiný. Pár zápasů mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Občas to skřípalo hlavně s bráněním, ale už si zvykám.
Sledujete Spartu?
Sleduju. Kdykoli jsem na internetu. Zajímá mě celá česká liga.
Spartě se nedaří. Jste rád, že už tam nejste?
(smích) Ale jo, tu atmosféru si dokážu živě představit, takže jsem rád, že hraju v mužstvu, které se pohybuje na špici, a které takové problémy nemá.
Nuda? Ta se nám zatím vyhýbá
V Oulu jste s Viktorem Ujčíkem a Petrem Tenkrátem. Trávíte volný čas společně?
Jasně. Hlavně se to týká manželek a dětí. Pro ně je to perfektní. Dokáží zabít víc času, chodí nakupovat, děti si spolu hrajou. Držíme při sobě.
Co se dá ve Finsku dělat?
Chodit do sauny, ta je tam na každým kroku. Lidi ji budou mít v bytě radši než kuchyň. Párkrát jsem ji vyzkoušel, ale musím říct, že mi moc nevyhovovala. Jinak času moc není. Trávím ho s malým. Do minulého týdne bylo ještě hezké počasí, takže se dalo chodit na dětské hřiště, kterých je tam spousta. Jsme kousek od centra a od moře. Chodíme na různé procházky, občas si zajdeme na jídlo.
A až hezky nebude?
Ono se to zhoršilo už teď. Čekáme na sníh a až zamrznou rybníky. Začneme malýho učit bruslit. Ale jsou mu teprve dva, takže po tom ledě bude así spíš chodit. (smích)
Takže žádná krize ještě nepřišla?
Jsme na ní nachystaní. Za manželkou tam přijela máma po dobu, co jsem pryč. Tak mají možnost kdykoli se sbalit a odjet na pár dní pryč. Zatím si na nudu ale nestěžujeme.
Čím to je, že se vám tak daří? Sám jste říkal, že je to tak trochu neočekávaně...
Já nevím. Nikdy jsem se nepovažoval za hráče, který bude vést bodování, takže jsem překvapený. Snažil jsem se být co nejvíc připravený. Věděl jsem, do jakého mužstva jdu, chtěl jsem hrát na špici. Nečekal jsem, že se tak prosadím. Že z mých nahrávek budou kluci dávat tolik gólů. Každopádně je to příjemné.
Dá se říci, že vám sednul styl?
Spíš se mi povedl začátek. První zápas jsme hráli v Espoo. Naše lajna hrála výborně, měli jsme spoustu šancí. Sice jsme nedali gól, ale ze hry jsme měli dobrý pocit. V závěru se pak jeli penalty a já dal rozhodující. Získal jsem sebevědomí. Navíc mi věří trenér, hraju přesilovky, chodím i na oslabení. Cítím se zkrátka dobře.
V minulé sezoně jste toho ve Spartě moc nenahrál. Bylo těžké dostat se do zápasového tempa?
Měl jsem před sebou něco nového. Jiná soutěž, povedený začátek, často jsem se objevoval na ledě. Bylo to o hodně příjemnější. To všechno mi pomohlo. Je to pro mě nová motivace a jsem za ni rád, užívám si to.
