Jako by nestačilo, že se týmu dvakrát nedaří. Gólmana navíc rozbolavěla záda, takže si v minulém týdnu musel dát krátkou herní pauzu. "Co naděláte, to je stářím," říká se smíchem 32letý Vokoun.
Bolavá záda? Když se řekne Florida a zdravotní problémy, napadne mě spíš spálení ze sluníčka.
Ale já toho času na sluníčku moc nestrávím. V bazénu jsem nebyl tři týdny, u moře dva měsíce.
Volno dostaneme jednou nebo dvakrát za měsíc. A to už si pak radši odpočinu doma. Ani když přijdu z tréninku, nemažu na pláž. Musím do školy vyzvednout děti, pak je rozvézt na kroužky, a než se rozhlédnu, je tma a já jsem rád, že si můžu na chvilku sednout u televize.
Takže když přijedete po sezoně do Česka, jsou kamarádi víc opálení než vy?
To zase ne. My tady na Floridě po sezoně chvíli zůstáváme, sluníčku se nevyhnu. Je pravda, že na dovolenou se nám pak už moc k moři nechce. Radši vyrazíme na hory. Mluvím ale o rekreaci. Jinak bych už v zimě žít nechtěl. To teplo má přece jenom něco do sebe. Člověk potřebuje nanejvýš tři trička, dvoje šortky a dvoje pantofle. To je celý můj šatník. Navíc je to tady mnohem jednodušší s dětmi. Celý rok mohou běhat venku, bosé a v kraťasech.
Jenom nesmějí potkat krokodýla.
S těmi to není tak hrozné. Spousta jich je v nedalekém parku Everglades, byli jsme se na ně podívat. Říká se, že tam jsou obrovské kousky. My ale viděli jen dva menší.
Tomáš VokounNejlepší český hokejový brankář současnosti, 2. července mu bylo 32 let. |
Takže zklamání?
Ani ne, děti měly jiné atrakce. Pohybovali jsme se po parku vznášedlem, dívali se na krásné ptáky. To úplně stačilo.
K Floridě prý vedle krokodýlů patří i důchodci a divoké plážové večírky. Co z toho je víc pravda?
To druhé nemůžu potvrdit, to první určitě sedí. I na hokej chodí spousta lidí, kteří sem přijeli ze severu země. Celý život pracovali někde jinde, na důchod se odstěhovali na Floridu.
Bude i z vás jednou floridský důchodce?
Jé, to já nevím. Mám do důchodu naštěstí ještě docela daleko. Ale pochybuju, že bych se vracel do Česka. Spíš zůstanu v Americe.
Proč?
Cítím se tu dobře. Přestože se všechno ještě může několikrát obrátit a já nakonec změním názor. Vím, že hokej nebudu hrát věčně, malinko se o tom už doma bavíme. Až budu jednou končit, bude malé kolem čtrnácti let. A bude to dívka, která celý život strávila v Americe. Pro ni není domovem Česko. Tam jezdí na výlet. Ať chci, nebo ne, je rodilá Američanka. Má tam babičky, dědečky, mluvíme s ní česky. Ale je jasné, že si zvykla na americkou mentalitu. I proto to nebude lehké rozhodování. A hlavně to nebude jen moje rozhodování. Vždyť já svou rodinu celou kariéru tahám sobecky po světě.
Nechat se "sobcem" odtáhnout na Floridu není tak špatné.
Jenže mě můžou za dva měsíce vyměnit někam do Edmontonu a všechno bude jinak. Třeba pro děti to bylo těžké i ve chvíli, kdy jsme se stěhovali z Nashvillu na Floridu. Malá měla v Nashvillu všechny kamarády, chvíli jí trvalo, než si našla další.
A jak jste si zvykl na Floridě vy?
Těžce. Vlastně ještě pořád nejsem úplně zvyklý. Nemám moc rád změny. V Nashvillu jsem znal všechny od vrátných na stadionu až po číšníky ve vrchní restauraci. Tady je to jiné. Ten trejd přišel nečekaně. Zklamal mě. Ale vím, že to mohlo dopadnout hůř.
No, nasměroval vás do týmu, který už osm sezon nepostoupil do play-off.
Jistě. Tak musíme udělat všechno pro to, aby se to změnilo.
Pokud se to ani letos nepovede, nabízí se otázka – co Tomáš Vokoun a mistrovství světa?
Na to je ještě brzy. To je dotaz tak na březen, když už člověk ví, na čem je. Pokud bude mít Růža zájem a budu zdravý, rád přijedu. Ovšem přiznávám– zrovna teď je to poslední věc, na kterou bych myslel.
Jenže čeští fanoušci vás považují za jediného prověřeného brankáře. Mluví se o krizi české brankářské školy.
Nevěřím na ni. Pořád máme superbrankáře, jen se ještě dostatečně neprosadili. Jen proto, že ho poslali na farmu, není například atlantský Pavelec špatný brankář. Jsme v meziobdobí. Tím si prošlo Švédsko, Rusko i další. Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Mrzí mě katastrofické scénáře odborníků, konkrétně dřívějších hráčů.
Mýlí se?
Oni hráli v době, kdy na mistrovství světa mohly vyhrát tři země: náš tým, Kanada nebo Sověti. Ostatním se dávalo deset gólů. Teď je hokej úplně jinde. Můžeme prohrát se Švýcarskem stejně jako s Německem.
Což je podle vás nesrovnatelné?
Přesně. Vadí mně takové srovnávání doby, kdy "já jsem hrál", se současností. V roce 1980 bylo v československé lize řekněme deset mužstev, deset prvních brankářů. Teď se člověk musí prosadit v NHL, kde je třicet mužstev s brankáři ze Švédska, Finska, Ruska, Kanady, odevšad. Všechno se vyvíjí. To je jako srovnávat formuli z osmdesátých let a tu dnešní. Nemožné. Škoda, že se na to někteří lidi nedívají reálně.
