Stříbrný pohár s více než stoletou tradicí už toho během bujarých oslav zažil mnoho. Kromě vítězů se z něj občerstvilo také nespočet domácích mazlíčků.
Při dlouhém povídání s mnoholetým zaměstnancem Hokejové síně slávy v Torontu Philem Pritchardem strážce poháru prozradil, že v souvislosti s českými hokejisty se žádné velké trampoty naštěstí neděly. Přesto měl hodně na co vzpomínat.
Cestovat po světě se Stanley Cupem a účastnit se oslav. To zní jako práce snů, jak se vám k ní povedlo dostat?
Pracoval jsem pro Ontario Hockey League a od roku 1988 jsem začal v Hokejové síni slávy. Měl jsem na starost vystavované relikvie včetně Stanley Cupu a jednoho dne bylo potřeba jej převést, tak jsem to zařídil. Další týden bylo zase potřeba jet do Dallasu, tak jsem to také zprostředkoval. Úkoly se začaly postupně nabalovat jako sněhová koule. Nyní takto pracuju už 35 let. Kdyby se mě v mých patnácti letech někdo zeptal, zda bych chtěl po světě vozit Stanley Cup, tak bych to okamžitě bral. Ale ani by se mi nesnilo, že je to reálné. A podívejte se.
A pořád si to užíváte?
Ano, svou práci miluji. Je to asi jako pro vás, živit se kolem hokeje, který je skvělým sportem, je paráda. Ráno vstáváte a jdete do práce, která vás baví. Na začátku jsme ale všichni chtěli být hráči.
Kdy jste se poprvé se Stanley Cupem dostal do Česka?
V roce 1999 s Romanem Turkem. Když dříve vyhrál Jágr, tak jej domů ještě nevzal. Oslavoval jen v Pittsburghu. Roman Turek vyhrál s Dallas Stars, nejdříve jsme byli ve Finsku u Jere Lehtinena. Z Helsinek jsme pak přes Frankfurt přiletěli do Prahy, na letišti jsme ovšem zjistili, že Stanley Cup s námi nedorazil. Novináři byli nachystaní, ale Roman jim musel oznámit, že to ještě chvíli potrvá. Tisková konference musela být nakonec odvolaná a zpožděná musela být také oslava na náměstí v jeho rodném městě (Českých Budějovicích).
Jak dlouho jste nakonec na pohár čekali?
Myslím, že celkové zpoždění bylo nakonec asi pět hodin. Po tu dobu mě i kolegu Craiga Campbella Roman provázel po Praze, kterou jsem už viděl v roce 1992 během mistrovství světa. Zašli jsme na oběd a ukázal nám památky v centru. Když jsme dojeli na letiště pro pohár, novináři už byli pryč. Oslava v rodném městě byla také rozpuštěná. Jen jeho přátelé a rodina čekali v nějakém klubu, tak to pak vše proběhlo tam. Se všemi lidmi by to asi bylo lepší, ale takto to zkrátka proběhlo při první návštěvě poháru v Česku.
Je to tedy zároveň první i nejzajímavější cesta do Česka s trofejí, nebo vám utkvěl v paměti některý další z českých hráčů?
Každý rok, kdy jsem k vám cestoval, byl výjimečný. Většinou šlo o menší města mimo Prahu a často jsem byl pohoštěn domácí slivovicí. V podstatě kdekoliv jsem po světě cestoval, nejvíce si cením setkání s rodinnými příslušníky hráčů a jejich přáteli. Vždy byli strašně srdeční. Pamatuji na oslavu Jiřího Hudlera, měl tam kočár s koňmi. Jeli jsme v něm do města a byl tam s námi i Dominik Hašek. To bylo skvělé. Po Turkovi vyhrál dvakrát Eliáš. Ten nechtěl přestat slavit, vyšli jsme z klubu nad ránem, ale ještě chtěl pokračovat.
Posledním českým oslavencem byl Pavel Francouz, jak to probíhalo u něj?
Ano to bylo v Plzni. Jeli jsme džípem do pivovaru. Tam nás vzali do sklepení, kde byla oslava. Pamatuji si, že mi tam říkal, že nejlepší práce v NHL by byla druhý brankář v Tampě. Děláte dvojku Vasilevskému, takže dostáváte plat ale nehrajete. Je to vtipálek.
Když jste zmínil Vasilevského, kvůli probíhající válečné agresi se ruští vítězové Stanley Cupu doma nedočkají.
Ano, pro ně to je teď zapovězeno, přestože na tuto tradici si vítězstvím vydobyli také právo. Nemám tu frázi rád, ale prostě musíme být politicky korektní a dané části světa se teď vyhnout. Letos s Vegas pohár vyhrál Ivan Barbašev a oslavu si udělal v Miami. Snad se ta situace zklidní a v budoucnu půjde vše do normálu. Na Ukrajině jsme dosud byli jen jednou, před několika lety za Ruslanem Fedotěnkem. Snad se tam někdy vrátíme. Naposledy jsme ale například byli až v Austrálii, co do celkového počtu jsme navštívili už přes třicet zemí světa.
Z Česka to není daleko na Slovensko. Mezi oběma zeměmi je však jeden zajímavý rozdíl. Čeští vítězové byli z mnoha měst, zatímco ti slovenští byli v drtivé většině z jednoho města - Trenčína.
Máte pravdu. Hossa, Gáborík, Chára, Kopecký... Navíc nejde pouze jen o jedno město, ale téměř stejnou ulici v něm. Pamatuji se, jak jsem se poprvé setkal se Zdenem Chárou. Bylo to asi na oslavě Kopeckého. On navštěvoval oslavy všech svých krajanů, než se konečně dočkal i té své. Když nás vítal u něj doma, tak si na to vzpomněl. Všichni tito slovenští hokejisté jsou dobrými přáteli, respektovali se a slavili dohromady.
Jedno malé město jste nedávno navštívil i v Česku, pamatujete na Frýdek-Místek?
Tam jsem byl s Ondřejem Palátem. Vždy se hráčům snažíme dát s pohárem co nejvíce času, což bývá s přejezdy mezi různými zeměmi občas obtížné. I když velkou výhodou je již volný průjezd hranic. Zažili jsme doby, kdy jsme museli procházet prohlídkami. Například mezi Rakouskem a Slovenskem, když jsme přiletěli do Vídně. Teď už je to mnohem lepší.
I když je určitě těžké vybrat jen jednu, na kterou oslavu či hráče vzpomínáte nejraději?
To je těžké. Teemu Selänne měl skvělou párty v Anaheimu a také v Helsinkách. Ve Finsku se přes léto téměř nestmívá, takže se slaví nekonečně dlouho. Nejvíce emocí je vždy při návštěvách zesnulých rodinných příslušníků na hřbitovech. Vzpomínky na prarodiče a podobně, to bývá vždy silné. Jsou to hodně srdceryvné a tiché návštěvy. Pro hokejisty jsou rodiny vždy na prvních místech.
Dají se zveřejnit i některé oslavy, které se naopak nevydařily?
Začali jsme se bavit o Romanu Turkovi, a to je přesně ten případ. Nejhorší je, když s vámi pohár nedoletí. Kompletně vám to změní plánovaný den. Roman musel vše měnit a podobně dopadl i Ondřej Palát. Je to mimo naši kontrolu, mají to v kompetenci letecké společnosti.
V létě při cestování s pohárem máte napilno, čemu se pak věnujete po zbytek roku?
Pracuji přímo v Hokejové síni slávy v Torontu. Všichni jste tam zvaní. Muzeum jednou musíte navštívit.
Zaznamenal jste i kauzu ohledně české hokejové síně slávy?
Dřív sídlila v obchodním centru, pokud se nemýlím, blízko hokejové arény. Nová bude někde v centru. Viděl jsem, že Hašek si odvážel všechny své předměty. Z rozhovorů s vašimi funkcionáři si pamatuji, že nová výstava bude sice menší, ale chtějí jí udělat lepší. Náklady na provoz té původní byly hodně velké.
Hašek v rozhovoru říkal, že byl torontskou síní slávy kontaktován s nabídkou výstavy výzbroje.
To je pravda, byli jsme s ním kdysi v kontaktu. Máme od něj bílý dres z Nagana, masku z Ottawy a také nějaké věci z dob angažmá v Detroitu.
Vystavujete už i relikvie od Jaromíra Jágra nebo ještě ne, když stále pokračuje v aktivní hráčské kariéře?
Pořád ještě hraje. Je skvělé, že se dočká ocenění od Pittsburghu. Dlouho k tomu schylovalo, je dobré, že se domluvili. Před týdnem jsme se setkali v Praze na konferenci Mezinárodní hokejové federace a při té příležitosti se zmínil, že chce trénovat do ledna a pak se znova zapojí do hry.
