Jejich krajan Peter Forsberg z Colorada Avalanche, který rovněž vyrůstal ve známém klubu severském klubu MoDo, byl po zápase dotázán, jestli aspoň on obě dvojčata s přehledem rozezná. "Jasně, jeden hraje s číslem 22 a druhý s číslem 33," prohodil s úsměvem.
Po zápase s Atlantou už má Daniel poznávací zranění. Nové stehy v obličeji, které mu zůstaly jako památka na souboj s Damianem Rhodesem. Ale najdou se i jiné rozdíly. Henrik má suverénnější vystupování a rád jí sushi, Daniel při hovorech s novináři žmoulá palce a v jídelníčku preferuje pizzu.
Rozdílná je i jejich pozice v kanadském bodování, i když mezi oběma bratry nezeje propastný rozdíl. Po jedenácti zápasech má Daniel na svém kontě tři góly a šest asistencí, Henrik skóroval i přihrával na gól čtyřikrát. Takovou bilanci má málokterý z letošních nováčků NHL. "Opravdu jsme nečekali, že budeme tak dobří. Zatím se nám daří, ale za měsíc může být všechno jinak," říká Henrik.
Daniel jej doplňuje a tvrdí, že jejich největším problémem bylo zvykání na užší kluziště a agresivnější hru. "Určitě je to rozdíl. Ale mě se tahle hra líbí. I proto, že rozhodčí zatím hodně nečistých zákroků pískají."
