Příčin, proč Ivan Hlinka skončil už po čtyřech prohraných zápasech, ačkoli v minulé sezoně dostal Pittsburgh do semifinále Stanley Cupu, je mnoho. Některé jsou dlouhodobé, druhé vybublaly na povrch třeba třeba jen před pár dny. Tady jsou některé z nich, jak je vidí redaktoři iDNES:
1. Nezkušenost s koučováním v zámoří
Ačkoli Hlinka s oblibou tvrdil, že hokej je pouze jeden, přece jen po celou dobu působení v Pittsburghu doplácel na neznalost pravidel a zvyklostí koučinku v NHL. V tom měl ve srovnání se Suhonenem menší handicap, finský kouč totiž působil již v nižší soutěži IHL.
Záhy se Hlinka musel rozloučit se systémem bránícího levého křídla, velký úspěch nesklidila ani jeho snaha nasazovat do zápasů jen tři útoky. Jak sám v létě přiznal, klíčoví hráči pak byli v semifinálové sérii s New Jersey už značně unaveni. Ve své autobiografii jej Jaromír Jágr kritizuje za to, že nepochopil systém střídání v NHL, kdy na nejlepší hráče soupeře jsou nasazovány speciální formace. V poslední době byla Hlinkovi často vyčítána i nedostatečná komunikace s mužstvem a malý důraz na předzápasovou přípravu u videa.
2. Konflikty s Jágrem
Generální manažer Craig Patrick přivedl do týmu Hlinku zejména proto, aby usměrnil největší hvězdu Jaromíra Jágra, s nímž si občas nevěděli rady ani zkušenější trenéři. Tento předpoklad se ovšem záhy ukázal jako mylný, český hráč měl s Hlinkou konflikty stejně jako s jeho předchůdci. Ať už byly neshody mezi nimi zámořským tiskem jakkoli nafouknuty, skutečností je, že k nim docházelo. Oba na veřejnosti svorně prohlašovali, že jde o nepodstatné věci nebo dokonce výmysly, Jágr v připravované knize ovšem hovoří jinak.
3. Lemieuxův návrat
Na začátku angažmá v Pittsburghu nemohl Hlinka ani náhodou tušit, že uprostřed první sezony se do týmu vrátí legendární Mario Lemieux. Nastala tak situace, kterou moderní historie NHL nezná. Majitel týmu se stal zároveň hráčem. Je nasnadě, že to muselo oslabit trenérovu pozici. Už po několika dnech kritizoval Mario přes noviny kouče za to, že dává málo šancí ranařovi Matthewu Barnabymu. Naposledy projevil nelibost nad tím, že se trenér v létě nevěnoval více angličtině, jak mu vedení klubu doporučilo.
Jen ti, kteří seděli v kabině Penguins, vědí, zda měl poslední slovo Hlinka nebo Lemieux. Pravdou je, že po návratu začal přestavovat tým k obrazu svému. Z Philadelphie koupil kamaráda Kevina Stevense, bývalou hvězdu NHL, která se po prodělání protidrogové léčby už nikdy nevrátila do oslnivé formy. Stejně tak přišel další Lemieuxův přítel Marc Bergevin ze St. Louis, ale obranu týmu rovněž příliš nevytrhl. Vedení klubu nakoupilo za české hokejisty Jiřího Šlégra a Romana Šimíčka rváče, na jejichž hokejový um se v rozhodujících fázích sezony Hlinka nemohl ani trochu spoléhat.
4. Nepovedené nákupy českých hráčů
Hlinkovo renomé hokejového znalce poněkud utrpělo tím, že se v týmu neprosadili Roman Šimíček a František Kučera, o jejichž příchod se zasadil. Však mu to také novináři po skončení sezony náležitě připomněli.
Šimíček měl být centrem první formace, ale nakonec nastupoval jen sporadicky ve čtvrtém útoku a po Lemieuxově návratu už na něj místo v sestavě nezbylo. Byl pak vyměněn do Minnesoty. O Kučerovi v novinách Hlinka prohlašoval, že je to nějlepší český obránce, ovšem zkušenému zadákovi se v Pittsburghu vůbec nedařilo a celé play off proseděl na tribuně. Po sezoně byl vyměněn do Washingtonu, kde se také neprosadil.
5. Jágrův odchod
Výměna lídra týmu a nejproduktivnějšího hráče NHL do Washingtonu byla po sportovní stránce jednoznačnou ztrátou. Pittsburgh sice získal tři talentované hokejisty, kteří se mohou stát příštími hvězdami NHL, a částku téměř pět milionů dolarů, ale to bylo Hlinkovi na začátku této sezony málo platné. Zvláště když dva z nově příchozí trojice si v kempu nevybojovali místo v prvním týmu.
6. Zranění opor
Na špatném vstupu do sezony se podepsala i zranění opor Penguins, zejména v obraně. Na marodce skončili Janne Laukkanen a Hans Jonsson a Hlinka se tak v defenzivě mohl spoléhat jen na zkušenosti Dariuse Kasparaitise a nadšení mladíků. Hned v prvním zápase se navíc zranil kapitán Mario Lemieux, který citelně chyběl v rozhodujících zápasech proti loňským outsiderům Anaheimu a New Yorku Islanders. Jeho letošní bilance? Dva zápasy, šest střel na branku, žádný gól ani přihrávka, tři mínusové body.
7. Problémy s gólmany
Poslední tři roky se Pittsburgh potýká s problémy na místě brankáře. Od té doby, co šel výkonnostně dolů legendární Tom Barrasso, vedení klubu řeší situaci všemožně, jen ne nákupem kvalitního gólmana. V minulé sezoně patřili Jean-Sebastien Aubin i Garth Snow pouze k průměru NHL. Až v play off se fantasticky rozchytal téměř neznámý Švéd Johan Hedberg, který do té doby chytal jen na farmě San Jose. Začátek tohoto ročníku ukázal, že ani on nemusí být stálicí, na kterou se bud moci tým Penguins v budoucnu spoléhat.
8. Omezené finanční prostředky klubu
Pittsburgh se nenachází v nijak ekonomicky optimistické situaci. Sice se vyhnul bankrotu, ale peněz na rozhazování nemá. V létě musel po sérii arbitráží výrazně přidat hvězdám mužstva a navíc se chystá budovat novou halu. I to je jeden z důvodů, proč se v létě téměř neposílil. Kromě výměny Jágra a Kučera byl jedinou výraznou změnou v kádru příchod Stephane Richera. Pětatřicetiletý útočník sice dvakrát v kariéře získal Stanley Cup, ovšem před letošním přípravným kempem více než rok hokej nehrál...
9. Hlinka je Evropan
Jistě se hlavně mezi českými fanoušky objeví četné hlasy, že Hlinka doplatil na to, že je Evropan. Domácí kouči by třeba tuto situaci ustáli. V NHL totiž nebývá zvykem, že je trenér vyhozen už po čtyřech prohraných zápasech. Generální manažeři bývají trpěliví, spíše nejdříve provedou několik hráčských výměn.
Těžko říct. Jsou to jen spekulace, nic víc. Každopádně je pravda, že Hlinka to neměl u místních novinářů lehké. Tu mu vyčítali malou komunikaci s hráči, jindy se jim nelíbil herní styl, pak zase protěžování některých hokejistů nebo nedokonalá angličtina. Všimli si dokonce, že píše komentáře pro iDNES.
