Za běžných okolností stojí v brance Vancouveru zkušený Američan Ryan Miller, stříbrný olympionik z roku 2010. Záda mu pak kryje vytáhlý Švéd Jacob Markström. Jenže Miller se náhle zranil a na úterním ranním rozbruslení definitivně zjistil, že mu jeho tělo nedovolí proti Blues nastoupit. Vedení Canucks muselo narychlo hledat záskok.
A to nebyla snadná práce.
Vancouverské nouzové dvojky Canucks využili jako rychlý záskok již několikátého univerzitního, případně amatérského brankáře. V roce 2003 jistil vysokoškolák Chris Levesque Johana Hedberga proti Pittsburghu. O deset let později sáhl Vancouver po dalším studentovi, nemocného Coryho Schneidera zastoupil na střídačce Dustin Butler. Před dvěma lety pak kanadskému klubu pomohl v zápase v Anaheimu dvaačtyřicetiletý amatér Rob Laurie. |
Na rozdíl od ostatních klubů si totiž Vancouver stále nepřestěhoval záložní celek tak blízko, aby mohl pružně reagovat na „krizové situace“. Farmu má až v Utice, tedy v americkém státě New York, dlouhých 4 700 kilometrů daleko. Cesta trvá sedm hodin letadlem. Sáhlo se tedy po variantě, která se osvědčila v minulosti. Po spolupráci s nedalekou univerzitou. Na mobil Hewitta, třiadvacetiletého studenta sociologie, začaly chodit textové zprávy.
Spousta textových zpráv.
Hewitt nemusel vstávat brzo, ráno neměl žádnou přednášku, ani seminář. „Vzbudil jsem se a měl jsem v telefonu kupu smsek,“ vyprávěl pro Yahoo Sports. Drobný Kanaďan si pročítal řádky o Millerově zranění a již tušil, že by se mohl dočkat vytouženého zážitku. „Na chvíli se mi zastavilo srdce. Ale ještě jsem tomu nevěřil,“ dodal.
Za chvíli ovšem studentovi University of British Columbia zazvonil mobil a ozval se mu Sven Buteschon, kouč vysokoškolského celku, jehož branku Hewitt pravidelně hájí. Buteschona předtím kontaktoval Dan Cloutier, brankářský kouč Vancouveru, a vyzvídal, jestli bude jeho svěřenec k dispozici. Byl. „Naprosto mě to nadchlo,“ přiznal Hewitt.
Trenérovi řekl, že se mu právě splnil sen.
Hewitt zamířil do Rogers Areny, v domácí aréně Canucks jej čekal výjimečný zážitek. Setkal se s hráči NHL, dostal dres s jednatřicítkou, rozchytal se při rozbruslení a usedl na střídačku. Jako prominentní divák pak sledoval, jak Vancouver poráží silného soupeře v prodloužení.
„Od zítra budu zase student,“ honilo se mu hlavou. Se vzpomínkou na celý život.
