A byl to zápas úspěšný - Vancouver vyhrál na ledě zatím nejlepšího týmu NHL Minnesoty 4:2. "Na mém výkonu bylo znát, že jsem s mužstvem absolvoval jen jedno jediné rozbruslení," přiznával po zápase sedmadvacetiletý obránce. "Občas to zaskřípalo, ale důležité je, že jsme vyhráli."
V průběhu utkání několikrát číhal na modré čáře připravený ke střele, klepáním hokejkou si říkal o puk, ale spoluhráči jako by ještě nevěděli, že je s nimi na ledě někdo nový.
Malík se hned objevil v zahajovací obranné dvojici s Edem Jovanovskim. "To byl asi důvod, proč mě sem chtěli. Potřebovali někoho k Eddiemu a padl jsem jim do oka." Generální manažer Vancouveru Brian Burke moc dobře věděl, koho si z Caroliny bere. Byl to totiž právě on, kdo v roce 1993 - tehdy ještě v Hartfordu - Malíka draftoval.
Teď se spolu znovu sešli, ale už ve Vancouveru. "Měli jsme tu dost technických, ale malých a málo tvrdých obránců. Proto jsme potřebovali někoho, jako je Malík," říkal po zápase trenér Marc Crawford.
"Z výměny jsem nebyl příliš nadšený," říkal upřímně hokejista, který ještě v červnu hrál s Carolinou finále Stanley Cupu. "Vůbec jsem to netušil a docela se mi dařilo. Ale musím se na to dívat pozitivně. Vancouver je velice mladý a perspektivní tým. Když budu hrát dobře, tak tu budu určitě spokojený."
Po zápase se procházel po šatně Vancouveru. S nikým se radostně nepoplácával po ramenech na znamení vítězství. S nikým se totiž vlastně neznal. "Chcete mluvit s Markem Malíkem? .... Áááá, to je ten náš nový hráč," nejistě říkal v kabině muž, který novinářům zprostředkovává rozhovory s hokejisty.
Malík vůbec netuší, kde bude ve Vancouveru bydlet. Jak se bude dostávat na tréninky. Kde bude nakupovat. "Já teď nevím vůbec nic. Jsem tu ani ne dvacet čtyři hodin a ještě jsem takový zmatený." Přiznal, že ani neví, s kým bude sedět v letadle, až poletí zpátky. "Ne, fakt netuším. Vůbec nikoho neznám, jen jsme se pozdravili," směje se své situaci.
Asi byste v NHL těžko hledali hokejistu, ke kterému se příjmení hodí tak málo jako k Marku Malíkovi. Měří 196 cm a v šatně Vancouveru je ze všech nejvyšší. Ostatní jsou o hlavu menší, takže toho "nového" nemohou přehlédnout. "Jsou tu útočníci, které je vždy dobré mít ve svém týmu, a ne hrát proti nim. Třeba Bertuzzi, Henrik Sedin nebo Näslund," alespoň to si Malík v novém týmu pochvaluje.
Zatím je něco jako hokejový bezdomovec. Momentálně je s mužstvem na tripu a do Vancouveru se dostane až na konci příštího týdne. Pak se začne zajímat o to, co s ním bude dál.
