Capitals byli letos nejsilnějším mančaftem základní části NHL, a mají také ve své sestavě největší hvězdu. Zmíněného 24letého ruského kolohnáta, jenž se vyznačuje zlomeným nosem, zjizveným obličejem a vyraženými zuby. A také tím, že má spoustu automobilů, což se dozvídáme o přestávce, když na obří obrazovce nad ledem běží krátký film, v němž Ovečkin hovoří o svém životě.
Mám hodně aut, říká Ovečkin
"Když jdu do restaurace, lidé už tam stojí a chtějí můj podpis," vypráví při jízdě na trénink. "Jsou to prima lidé, spousta legrace je s nimi. A rád jezdím vozy, co umějí zrychlit, nejen tímhle mým mercedesem SL, ale ještě tím dalším, co mám, to je S600. A v Rusku mám BMW M6. Mám hodně aut. Tak, teď jsme přijeli, musím si před tréninkem odpočinout," končí krátký film.
Během první třetiny zápasu si však Ovečkin moc legrace neužije. K puku se takřka nedostane, kryjí ho dva čeští beci z první lajny Canadiens, Jaroslav Špaček a Roman Hamrlík. Hosté z Montrealu se navíc dostanou rychle do vedení.
Sotva vyšlou na gólmana dvě střely, obě skončí v síti. Brankář Jose Theodore musí potupně z ledu, střídá ho Rus Semjon Varlamov. Tisíce Ovečkinů vůkol na ochozech ztichnou a zapomenou na jakoukoli vřavu.
Už si v hlavě připravuju otázky na oba obránce, až se k nim dostanu po zápase. Pane Špačku, jaký přesně byl váš úspěšný recept na Ovečkina, obecně považovaného za neuhlídatelného? Český novinářský kolega se mi ale vysměje. "Neblbni, žádný pane Špačku. Musíš mu říct: Jardo, co rozhodlo dnešní zápas? Jinak ti řekne, že musí jít do sprchy."
První třetina končí výsledkem 2:1, a sotva hráči zmizí z ledu, přispěchá odkudsi mladá dáma a novinářům rozdává na papíře vytištěné hráčské statistiky ohledně času stráveného na ploše, blokovaných střel, vyhraných buly či střel. Nechápu, jak to lze tak dopodrobna při té rychlosti hry sledovat.
Nejvíc táhnou hity a bitky
V té statistice je také rubrika Hits. To jsou bodyčeky včetně tzv. stromů, což znamená střety tělem ve chvíli, kdy to naražený hráč nečeká. Právě při těchto srážkách dochází k těžkým úrazům. Nicméně právě hits jsou tím, co diváky na washingtonských tribunách nejvíce dostává do ráže. Když hrubián Ovečkin někoho sejme, zahučí to víc, než když vyloženě technicky založený švédský centr Nicklas Backström předvede úchvatnou kličku.
Největšími orgiemi je okamžik, na který se tu evidentně čeká od začátku. Hoši na ledě se začnou prát. Stane se to začátkem třetí třetiny, kdy Ovečkin nejdřív sníží gólový náskok Canadiens na 4:3 a hra se po buly přesune na druhou stranu kluziště. Montrealský křídelní útočník Brian Gionta zasune ve skrumáži puk do branky, ale to zrovna někdo posune její konstrukci. Sudí gól neuznají, a tak se naštvaný centr hostí Scott Gomez a washingtonský obránce Tom Poti do sebe pustí pěstmi.
Není divu, že se v moderní době zimákům říká arény. Tisíce hrdel na ochozech řvou blahem. Rvačka končí sice bez nějakého jasného vítěze, ale má notný dopad na průběh hry. Capitals, kteří po celý zápas hráli nervózně, jsou jaksi nabuzenější a brzy vyrovnají na 4:4.
Jenže Montreal má zbraň v podobě útočníka Tomáše Plekance. V prvním zápase dal gól v prodloužení, a rozhodl tak o překvapivé výhře. A nyní to vypadá, že se stane podobným hrdinou. Pět minut před koncem vystřelí a montrealští Kanaďané jsou opět ve vedení.
Jenže není všemu konec, domácí vyrovnají, prodlužuje se, a abychom to nenatahovali, Capitals nakonec dají vítězný gól. Spěchám do šatny za Plekancem. Je to chlapík s ostrými, uhrančivými rysy. Přijde oděný do trika, pod nímž se rýsují hradby svalů. Mluví přitom potichu, až ho není slyšet. Prohru svého týmu vysvětluje slovy, že se dopustili dvou tří obranných chyb, jež by se už neměly opakovat.
Mrzí ho, že jeho gól pět minut před koncem nebyl poslední, který toho večera padl, ale hlavní je, že jeho tým ví, jak na Capitals. A jestli přemýšlí o mistrovství světa? "Já se soustředím na play-off, ničím jiným se nezaobírám."
Jak jsem potkal Ovečkinovy
Série hraná na čtyři vítězství se přesouvá do Montrealu. A já se přesouvám ze stadionu ven. V koridoru nedaleko šatny Capitals stojí obtloustlý muž v džínách, který se nápadně podobá Ovečkinovi, jen nemá tak zjizvený obličej. Vedle něj je postarší, vysoká, ale poněkud shrbená paní, který mluví cosi rusky do mobilu.
Právě jsem potkal bratra a matku ruského hráče, jehož jméno je v této hale nejhledanějším zbožím.
