První podobnost i rozdíly mezi Irbem a Haškem, jsou vidět hned, jak oba brankáři vstoupí na led. Masky, které dnes v NHL už nosí snad jen oni dva, řadí oba ke staré evropské škole.
Jenže narozdíl od Haška, který vždy využíval novinek ve výstroji jako širších dresů nebo rozložitější lapačky, Irbe na podobné věci nikdy nereagoval a stále chytá ve výstroji, jejíž některé části se dnes už ani nevyrábějí. Třeba jeho betony připomínají ještě osmdesátá léta. Svému vybavení se někdy sám směje, nedá na něj ale dopustit: "Vím přesně, co od něj můžu čekat, jak která část bude reagovat," říká.
Někdejšího gólmana týmu Dynamo Riga si vybrala Minnesota v draftu v roce 1989, do NHL ale vstoupil o dva roky později v dresu San Jose. Až do roku 1996 pendloval, s výjimkou jedné sezony, v níž odehrál za San Jose 74 zápasů, mezi prvním týmem a jeho farmou v Kansasu, aby se pak přes Dallas a Vancouver dostal až do Caroliny. Až tam se stal jasnou jedničkou.
Ještě než odjel na svoje první angažmá v zámoří, zažíval doma v Lotyšsku jiná, než hokejová dramata. V roce 1991 pomáhal se svou ženou Ilzou stavět v Rize barikády proti sovětským tankům. Rok předtím přitom hrál přitom v sovětském dresu proti Československu s Haškem v brance na mistrovství světa. Teď je sám barikádou, která brzdí detroitský "rudý" kolos v cestě za Stanleyovým pohárem.
Irbe potom reprezentoval nově vzniklé Lotyšsko na několika mistrovstvích světa a odehrál i jeden zápas na letošních olympijskýh hrách v Salt Lake City. Narozdíl od Haška ještě nevyhrál ani olympiádu, ani Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana, nebo Hartovu cenu pro nejužitečnějšího hráče NHL. K vůbec nejslavnější hokejové trofeji, kterou dosud nezískal ani jeden ze zmiňovaných gólmanů, má ale teď o krok blíž: jeho Carolina vede nad Haškovým Detroitem ve finále Stanley Cupu 1:0.
Změnit se to může v noci na pátek, ve dvě hodiny ráno nastupuje Irbe ke druhému finále v Detroitu, zápas přenáší živě TV Galaxie.
