Celé mužstvo se teď na každé utkání mimořádně těší. „Hala byla vyprodaná. S Mariem jsme daleko lepší, nahecovaní. Víc si věříme, že vyhrajeme,“ tvrdí Hrdina. Sportovní kariéra už mu přinesla řadu krizí i úspěchů. Snad proto bere současné šílení kolem Lemieuxe střízlivě. Neskutečný impuls však Lemieuxova přítomnost znamená pro kapitána Jágra. Ten ožil, sálá z něj energie, pryč je podzimní splín.
„Džegra to hrozně zvedlo,“ svědčí Hrdina. „Víc se pohybuje, má chuť, zase ho to baví.“ Na sklonku minulého roku vyhrál Hrdina v týmu konkurs na levé křídlo první řady, ovšem ve skutečnosti funguje jako defenzivní centr. Chodí na všechna vhazování, Lemieux se zpravidla drží u levého mantinelu.
Pozice nejsou striktně dané, všichni tři se neustále kříží. Jágr s Lemieuxem rádi krouží a zadovkami si přihrávají do tandemu. „Oni snad vůbec nezastavují a třeba Mario nabere v oblouku slušnou rychlost,“ pozoruje Hrdina.
V kolektivu se Lemieux chová nenápadně, ostatně nikdy nebyl velký mluvka. Moc lidí v týmu osobně nezná, má totiž ohromný respekt, který vytváří jakýsi přirozený odstup. Na rozdíl od věčně rozesmátého Jágra vyhlíží soustředěně.
V podobném stylu proběhla porada před prvním střetnutím. Žádné okázalé řeči. „Mario za mnou přišel asi jenom na půl minutky,“ řekl Jan Hrdina. „Dost jsem se divil. Asi si myslí, že to všechno pochopím sám. Pak mi ještě na tréninku pověděl pár drobností. Třeba, jak si představuje založení útoku.“
Lemieux místo řečnění válí na ledě. Nádhernou asistencí na Hrdinův gól v souboji s Torontem zaskočil nejen beky, ale zároveň střílejícího spoluhráče. „Vůbec jsem to nečekal, fakt nevím, jak mě mohl vidět,“ dušuje se Jan Hrdina, který se pak bekhendem trefil pod horní tyčku.
Jen jedna věc se neslučuje s obecným míněním o „božském Mariovi“. Jak tvrdí Hrdina, Lemieux dře jako nikdy. Dřív vedl tréninky sám, kouč Bowman na ně dokonce nesměl. Nebylo povinné nosit přilbu. A nyní? Mario Lemieux zůstává sám na ledě, přidává si sprinty a podržte se: chodí do posilovny!
