„Nikdy si nejsem stoprocentně jistý. Nejsem ten typ, který přijde a nahlas ohlásí: Dokážu to! Vím, že se může proti mně vynořit hora okolností. Ale byla by škoda to nezkusit, ne? Ta chuť je daleko větší než moje pochyby,“ vysvětluje gólman, který chce klub Ottawa Senators dovést k úspěchu.
Jak se blíží start NHL, jdou na vás po nocích hokejové sny?
Kdepak. Vůbec ne. Zrovna nedávno jsme se na tom s manželkou shodli – nemáme žádné sny. Asi jsme na ně už staří. Spíš si občas vzpomenu na nějaký svůj předchozí sen. Jako když jsem kdysi usnul v autobusu při návratu ze soustředění a zdálo se mi, jak na mě někdo střílí od modré. Rozmáchl jsem se a vrazil vedle mě sedícímu Rudovi Suchánkovi loktem do brady. Co blázníš? divil se.
Říkáte, že nemáte sny? A co v životě, to už taky ne?
Tam je můj sen jednoduchý – aby se mi dařilo.
Po roce výluky se zase rozběhne NHL. Vy budete u toho. Vnímáte, že se chystá něco velkého?
S rodinou to bereme jako každý jiný rok v NHL. Odlišné je to snad jen v tom, že dcera se teď na hokej víc ptá. Když jsem hrál v Detroitu, bylo jí sedm, ještě do toho tolik neviděla.
Jaká je vaše dcera Dominika fanynka?
Zajímá ji to. Ale ještě to není tak, že by na stadion chodila povzbuzovat třeba v dresu. Ten ještě nemá. Možná ho dostane k Vánocům.
A syn Michael? Ten je spíš na golf, že?
A na squash. Chodí třikrát týdně. Kromě toho i na fotbal.
Už vás v něčem porazil?
V golfu by mi asi dal lekci. Rok jsem to nehrál. Ale ve squashi nemá šanci.
Je v pubertě. Vzdoruje svému otci?
Na nic si nevzpomínám.
Nerozčiluje vás třeba hlasitou muzikou?
Vůbec ne. Pouští si Kurta Cobaina, kapelu Nirvana. Má všude vylepený jejich plakáty. Já měl Nirvanu taky rád, je výborná. Jen jsou na mě trošičku smutný.
Smutný? A vy jste od přírody veselý člověk, optimista?
Těžko říct. Snad.
Aspoň trochu jím být musíte, když se ve čtyřiceti vracíte k hokeji.
Rozhodl jsem se, protože jsem měl chuť ještě něco dokázat. Takže optimista? Asi ano.
Jak na vás lidi v Ottawě reagují?
Hodně pozitivně. Až mě to překvapuje. Ještě jsem nic pro Ottawu neudělal, radši bych byl při zemi. Nastupuju na led a vítají mě obrovské ovace. Nevím, nevím. Ať přijdou, až něco pro Senators vyhraju.
Spoluhráči si pochvalují: Ten Hašek, to je ale srandista. Změnil jste se na stará kolena v baviče mužstva?
Určitě ne. Jsem především hráč. Někdy nějaký fórek udělám, to ano. Ottawa Senators, to je mladá parta. Asi ode mě kluci čekali něco jiného, že přijde starší mrzout.
Pobavil jste je, když jste při cestě do Buffala zapomněl pas a celník vás pustil, až když jste mu dal podepsanou hokejku?
A jéje, stalo se mi to, pravda. Když jsem hrával v Americe, tolikrát se do Kanady nelétalo, týmů je tu méně. Všude jsme navíc měli napsáno „Nezapomeňte pasy“. Teď budeme cestovat přes hranice pořád. A pas mi nikdo nepřipomíná.
Dovolí si z vás mladíci v týmu někdy vystřelit?
Jasně. Jsou na to různí specialisti. Třeba bitkař Neil. Teda aspoň doufám, že se tak jmenuje. Já je ještě tolik neznám. (omluvný úsměv) V Detroitu vedle sebe seděly osobnosti. V Ottawě je víc srandy. Je tu hodně svobodných. Po zápase přijedeme a jdou si třeba ještě někam sednout.
Pustí vás manželka s nimi?
Zatím jsem si byl po zápase vyjít spíš s ní.
Jste v Ottawě šťastný?
Připomíná mi to tady Buffalo. Bydlíme v Kanadě kousek od haly, je tu obrovský klid. Nemusím nikam pospíchat. V deset vstanu a ve čtvrt na jedenáct jsem na stadionu. Dám si bagel, kafíčko, muffin, je pohoda. V Kanadě je to klidnější než v USA.
Chybí vám přece jen něco z USA?
Sportovní kanál ESPN. Koukal jsem tam na baseball. Miluju Yankees, jsem jejich velkej fanoušek. Dvakrát jsem na nich byl. V první řadě. Vážně mě to pohltilo, sbírám dokonce baseballový suvenýry.
Co máte nejcennějšího?
No, na jeden kousek jsem hrdej, mám podpisy hráčů ze starší doby, mezi nimi i od legendárního Babe Rutha. Originální. To má dost velkou hodnotu. Možná větší než lecjaké auto. Kde ho mám schovaný, to neřeknu. Na to je moc vzácnej.
Jaký byste byl baseballista?
Já to nikdy nehrál. Mě to baví, protože jsem značnou dobu života prožil v Americe. Baseball, to je kus americký historie. Je zajímavý, jaký měl tenhle sport vliv na společnost. Baseball je odrazem Ameriky. A mě opravdu dostal. Hodně mě mrzelo, když Boston loni v play-off porazil Yankees, po 88 letech. Říkalo se tomu Ruthovo prokletí a já doufal, že to už zaokrouhlí na rovnou stovku.
O Ruthovi se točily i filmy. Dojímají vás?
Určitě ano. Mám o něm i knížky. Jen jsem ho nikdy neviděl hrát. Škoda.
Zašel byste si dnes za nějakým slavným baseballistou pro podpis?
Nešel bych za ním, udělal bych to jinak. Jako před časem, když jsem chtěl podpis Steva Yzermana. Neřekl jsem si o něj rovnou jemu. Přišlo mi to divný. Prostě jsem si ho radši s fotkou koupil od klubu Red Wings. Dal jsem za to 500 dolarů.
Vy i Yzerman patříte do „staré hokejové školy“. Hodně vašich vrstevníků jako Messier a MacInnis teď s kariérou končí. Mrzí vás odchod starých časů?
Jednou musíme odejít všichni. Takový je život. Já jsem teď hlavně rád, že v NHL stihnu první rok po výluce. Je to vzrušující. Jsem součástí něčeho nového. Bude to skvělá liga, uvidíte.
|
Haškův sok: černý boxer Vypadá jako zabiják. Na vypracované černé postavě se divoce kroutí vytetované ornamenty, zarputilý chlapík občas zle zakoulí očima. Rád si zaboxuje. Jinak je Kanaďan Ray Emery hokejovým gólmanem. Konkurentem Dominika Haška. Nepodceňujte ho! V posledním přípravném zápase proti Montrealu Haška v brance Ottawy střídal. Skvělými zákroky se mu nejméně vyrovnal. „Ale s Domem si spíš pomáháme. Oba se díky tlaku zlepšujeme.“ V Kanadě nemá Hašek tak jednoznačnou podporu. Hodně lidí čeká, že selže. „Ale já o něm nepochybuju. Zůstává jedním z nejlepších gólmanů v historii hokeje,“ tvrdí Emery. „Jestli může být někdo i ve čtyřiceti mezi nejlepšími, pak on.“ Když byl malý, Haška nenáviděl. Fandil Torontu, zatímco Hašek chytal za konkurenční Buffalo. „Štval mě i na olympiádě v Naganu. Tolik jsem přál Kanadě. A on ji poslal domů!“ Dělí je od sebe 17 let, ale jsou kamarádi. Povídají si o rodinách, vtipkují. Má Emery šanci sesadit Haška z místa jedničky? Bryan Murray, kouč Ottawy, jej chválí. Útočník Radek Bonk, který s Emerym hrával, oponuje: „Jednou zazáří, ale podruhé úplně propadne.“ |
