Před necelými devíti lety podepisoval Gordie Howe svou knihu Nine (Devět). Právě tohle číslo nosil na dresu a pro mnoho jeho následovníků bylo posvátné.
V pátek ve věku 88 let Howe po dlouhém boji s demencí zemřel a na sociální sítě jako slzy smutku pršely projevy soustrasti pozůstalým.
Tradiční přání „Odpočívej v pokoji“ kdosi trefně upravil na „Brusli v pokoji“. Hokej vyprostil Howea z chudých poměrů jedenáctičlenné rodiny v kanadské provincii Saskatchewan. Přinesl mu obří dávky radosti, jež překonaly jen svatba a narození jeho čtyř dětí.
Každá návštěva detroitské haly mi připomněla, co Howe znamenal pro Red Wings, NHL a celou hokejovou říši. Červená plachta s bílou devítkou a jmenovkou visí pod stropem stadionu. Jeho plakát zdobí zeď nad pokladnami. Kdo chce spočítat černobílé i barevné fotky v aréně, na nichž je on, dost si mákne.
Při autogramiádě v roce 2007 působil čile. S každým, na koho přišla řada, se pozdravil. Krátká konverzace, pózování pro společný snímek.
Jedna z dam se pokusila dotknout jeho velké ruky, na níž zářil masivní prsten, jaký nosí vítězové Stanley Cupu. Howe neucukl, srdečně se smál. Mezi mantinely se mezi góly, nahrávkami a kličkami rval jako divoch, v soukromí byl neskutečně vstřícnou a milou bytostí, jež si pokaždé udělala čas na fanoušky.
„Hej, Gordie! Gordie, seš borec,“ pokřikovali chlápci s kelímky piva v rukou. I oni svým způsobem vyjadřovali úctu člověku, jenž v NHL a WHA působil mezi lety 1946 a 1980.
S Red Wings se kdysi rozešel ve zlém. Nevážili si ho. Časem se s ním usmířili a zvali ho na různé akce. Na podzim 2014 se zdálo, že už nikdy nedorazí. Po sérii mrtvic měl na kahánku. „Uzdrav se, Gordie!“ volal nápis ze samolepek, jež zdobily nástěnky i dveře v hale.
Situace vypadala beznadějně. Příbuzní plánovali pohřeb. Petr Mrázek, brankář Red Wings, mi řekl: „Sledujeme jeho stav. Uvidíme, jak to dopadne. Ale život je krutý.“
Až zázračně zabrala léčba kmenovými buňkami v Mexiku. Letos v březnu slavil 88. narozeniny ve vyprodané Joe Louis Areně, která burácela víc než po vítězném gólu domácích a zpívala Happy Birthday.
Byla to dojemná a důstojná rozlučka s mužem, jehož mistři jako Wayne Gretzky, Bobby Orr či Scotty Bowman označili za nejlepšího hokejistu všech dob.