Na koho byste si vsadil, že vyhraje Stanley Cup?
To se v dnešní době nedá. Vsadit bych mohl klidně na deset patnáct mužstev. Vzhledem k platovým stropům i spoustě přestupů se NHL vyrovnala. Jsou týmy, u nichž bych předpokládal, že se do play-off nedostanou. Ale hokej se nehraje jen na papíře. Občas překvapí mužstvo, do nějž by to člověk třeba neřekl.
Na Nashville byste nevsadil?
Snem každého hráče je bojovat o Stanley Cup. Věřím, že tu šanci budeme mít. Kádr je velice dobrý. Záleží na nás, jak s tím naložíme.
Západní konference je ovšem hodně vyrovnaná.
Tam to bylo našlapané vždycky. Letos snad ještě víc. Na východě jsou mezi mužstvy trošku větší rozdíly. Pět šest jich vždycky úplně odpadne a ostatní na nich sbírají body. Uvidíme. Nikdo nám zadarmo nic nedá.
Co říkáte na návrat Dominika Haška?
Každý má právo se rozhodnout. On chce ještě hrát. A pokud ho to pořád baví, nevidím důvod, proč by nemohl. Přeju mu, aby se mu dařilo.
Detroit máte v divizi. Budou vzájemné duely v něčem zvláštní?
Hrajeme s nimi osmkrát, to je důležitých 16 bodů. Chci vyhrát. Nic jiného v tom nevidím. Jejich mužstvo se změnilo, ale pořád mají světové hráče. Lidström, Dacjuk, Zetterberg. Jsou stejně nebezpeční, jako bývali.
A co Nashville? Posílil hlavně v útoku. Přišli Arnott, Vašíček, Dupont.
To všechno jsou kvalitní hokejisti. A hlavně, přesně takové jsme potřebovali, zapadají do celkové koncepce mužstva. Dosud jsme měli samé rychlé, ale malé hráče. Teď máme i ty větší a silnější. Náš generální manažer udělal kus práce.
Zvládnete nápor zápasů v roli týmové jedničky?
Přestože jsem přišel o konec minulé sezony, chytal jsem v ní šedesát jedna zápasů. Nebylo to, jako když třeba někdo během výluky vynechal celý rok. Jiní gólmani se zase do branky nepostavili tolikrát jako já. Když jsem býval dvojka, chytal jsem taky v průměru pětatřicet zápasů. Teď to je dvojnásobek. Ale nevidím v tom žádný problém.
Vážně ne?
V přípravě jsem odchytal tři zápasy, všechno v pohodě. Důležité je, aby se mi dařilo, až se budou počítat body a vítězné zápasy.
V Nashvillu s vámi podepsali čtyřletý kontrakt. Jste rád, že zůstáváte?
Určitě. Rodina je spokojená, nemusíme začínat někde jinde. Už po minulé sezoně jsme se domluvili, že prodloužíme smlouvu. Ale potom se to zastavilo. Přišly zdravotní komplikace. Nikdo nevěděl, zda ještě budu chytat. Jakmile se potvrdilo, že je všechno v pořádku, podepsali jsme.
Potěšilo vás, že o vás tolik stojí?
Nechtěl bych, aby podepsali mě a přitom prodali jiné. Mám tedy radost i z toho, že chce vedení vytvořit silné mužstvo, které se pokusí vybojovat Stanley Cup.
O zdraví už nemusíte mít skutečně žádné obavy?
Testy na konci července ukázaly, že jsem v pořádku. Ani žádné léky brát nemusím. Ale vždycky jednou za šest měsíců chtějí, abych se dal vyšetřit. Krevní sraženiny, co mi v pánvi našli, mám pořád. Magnetická rezonance je jediný způsob, jak zjistit, co se s nimi děje. V mém případě jde o zvláštní onemocnění, které nejde moc monitorovat.
Nebudete se teď přece jen víc pozorovat, nebo dokonce šetřit?
Když si člověk utrhne koleno, bojí se, aby se do něj neuhodil. Jenže mě nic nebolelo, až do toho nálezu jsem o ničem nevěděl. A ani se tomu nedalo předejít. Byl to důsledek úrazu v dětství. Našli to náhodou.
Když jste bral léky na ředění krve, musel jste na sebe být opatrný, neuhodit se nebo neříznout, protože by to mohlo mít osudné následky. Nemohl jste úplně všechno. Troufl jste si sednout na oblíbenou motorku?
Vyjel jsem. Ale dá se to spočítat na prstech jedné ruky.
A třeba auto jste řídil?
To ano. Člověk musí fungovat, nemůže jen sedět doma. I když ví, že jisté nebezpečí existuje. Motorka je riziko navíc. Na ní jsem se bál. Ovšem jinak jsem posiloval, dělal všechno jako normálně.
Musel jste si víc hlídat váhu nebo držet dietu?
Na suchu jsem trénoval ještě v době, kdy se hrálo. Trošku jsem přibral. Ale to se na ledě hned shodí.
Jak jste s náhlým přívalem volného času nakládal?
Staral jsem se o rodinu. Čekali jsme miminko. Práce bylo dost.
Druhá dcera Natálka přišla na svět v době, kdy jste ještě neměl o svém zdraví jistotu. Nakolik vám její narození pomohlo?
Asi každému, když má rodinu, se změní priority. Hokej je samozřejmě hokej. Ale jsou důležitější věci. Pokud člověk neví, jak na tom je, jestli nemá nádor nebo rakovinu, asi nic jiného ho v tu chvíli nezajímá. Myslel jsem hlavně na rodinu a svoje zdraví.
Bude se vám stýskat po něčem z dob nuceného odpočinku?
Jsem rád, že všechno takhle dopadlo a já se mohl k hokeji vrátit. Jsem zase v kabině s klukama, můžu chytat, věnovat se svojí práci.
Takže jste hodně natěšený?
Jako všichni. Máme kvalitní mužstvo, vracím se po dlouhé přestávce. Cítím se skvěle. Člověk nikdy neví, ale mohlo by to být dobré.
Máte i silnější touhu něco dokázat?
Jsem zase starší. Čas utíká a už nebude tolik příležitostí vyhrát, mít pohromadě mužstvo, jako máme teď. Šance tam určitě je a samozřejmě bych se rád dostal co nejdál. Vyhrál jsem mistrovství světa, získal medaili na olympiádě. Poslední, co mi chybí, je Stanley Cup.
 Tomáš Vokoun z Nashvillu zasahuje. |
