Ke stropu stoupá plachta posetá hvězdami a jmény. Lidé mají v očích slzy, pláčou dojetím i hrdostí. Smutek ohýbá a vrásní také tváře hokejistů. O víkendu byli svědky okamžiku, který bere dech. V lasvegaské T-Mobile Areně právě vyvěsili originální hold pro 58 obětí říjnového masakru poblíž hotelu Mandalay Bay.
Vyřazení dresu.
Není příliš výraznějších poct, jakých se hokejista může od svého osudového klubu dočkat. Ledacos o tom vědí i Dominik Hašek, Milan Hejduk a Patrik Eliáš. Tři Češi, kteří se v zámořské NHL již směli dívat, jak plachta s jejich číslem míří k výšinám.
„O něčem takovém se mi nikdy ani nesnilo,“ dojal se Eliáš při únorovém ceremoniálu. Devětatřicítku v Buffalu, třiadvacítku v Coloradu a šestadvacítku v New Jersey už nikdy nikdo neoblékne.
To samé nyní platí pro numero 58 v Las Vegas. Golden Knights se však nepoklonili sportovnímu umění, ale před zesnulými při nejdrsnější střelbě v podání jednotlivce v dějinách USA.
Moment, který se udál krátce před startem premiérového ročníku Golden Knights v NHL, se stal silnou inspirací pro vegaské hokejisty. Inspirací, jež je dovedla až do play off a titulu divizního šampiona.
Splněný sen
Zajistili si ho právě o víkendu proti San Jose, přičemž vítězný gól dal po „hertlovském“ blafáku William Karlsson. „Bylo to úžasné vidět, že se mi taková klička povedla. Klíčové bylo načasování,“ tvrdil Švéd, který je symbolem hokejového boomu v Las Vegas.
V minulé sezoně dal za Columbus jen šest gólů, tentokrát se trefil už 43krát. „A to jsem měl jediný cíl, dát více branek než loni,“ podotýká.
Jeho geniálnímu kousku jistě přihlížel i Bill Foley, vlastník Golden Knights. Možná se pobaveně usmíval, při předzápasovém ceremoniálu se mu nicméně leskly oči. Pocta obětem, nebývalý úspěch jeho klubu, třeba i dětské vzpomínky. Hlavou se mu při pohledu na plachtu s osmicípými hvězdami, symbolem Las Vegas, honilo mnohé.
„Chtěli jsme dostat hokej do pouště a výsledkem je tohle,“ říkal pod dojmy z divizního titulu i celého večera. „Měli jsme to štěstí, že kluci hráli celou sezonu skvěle. Teď chceme Stanley Cup,“ sní.
Nyní šedovlasý šedesátník a velký boháč, kdysi obyčejný americký kluk, který propadl lásce k hokeji. Stalo se tak poté, co se jeho rodina přestěhovala do Ontaria, kde se v zimě za kotoučem prohání úplně každý.
Foley, jemuž se podařilo zbohatnout ve finančnictví, si jednoho dne řekl: „Budu mít klub NHL, ať to stojí, co to stojí.“ Na jihu USA. V poušti. Ve městě závislém na turistech. Zkrátka někde, kde měla NHL jen paběrkovat.
Bill Foley, majitel klubu Vegas Golden Knights
Jenže premiérová sezona Golden Knights ukazuje, že by místo skomírání mohla vzkvétat. Vegasští hokejisté totiž prožívají nebývalé úspěchy jak na ledě, tak na poli byznysu.
Foley nic nepodcenil. Spojil síly s rodinou Maloofových, vegaským klanem, který měl zkušenosti s vedení klubu v basketbalové NBA. Pro myšlenku špičkového profesionálního hokeje nadchl nejednu celebritu z města hříchu, včetně kanadského pokerového mistra Daniela Negreanu.
Dokonale si zmapoval trh, kam chtěl slavnou soutěž zavést. „Udělali jsme si průzkum trhu a zjistili jsme, že ve Vegas máme 200 tisíc zapálených hokejových fanoušků. Pochází z celé Ameriky. Lidé se stěhují za lepším počasím,“ vysvětloval Foley.
Zajistil televizní pokrytí v několika státech, někde se mu povedlo vytlačit i zaběhlý klub Colorado Avalanche.
Fanoušky hledal všude, rozhodl se oslovit hispánskou menšinu. Zároveň ale nebyl vlezlý, nepodbízel se. I lokální rádio, které nejprve na Golden Knights zareagovalo cenzurou a nechtělo se o nich zmiňovat, přispěchalo s omluvou.
Foleymu vyšla díky vynaloženému úsilí kampaň, při které dopředu prodával permanentní vstupenky. Některá místa v hale T-Mobile Arena udal i na deset let. Stadion v pohodě vyprodal. Prognózy nelhaly, ve Vegas byl po NHL hlad.
Klub a město poté pomohla spojit i ona zmíněná říjnová střelba před hotelem Mandalay Bay. Golden Knights jen pár dní poté nastoupili ke svému debutu na domácím ledě a zvítězili 5:2. Během října pak doma přidali ještě pět trumfů.
„Mluvili jsme o tom zápase jako o nejdůležitějším utkání, jaké kdy budeme hrát,“ přiznal kouč Gerard Gallant. Tolik chtěl uctít památku tragicky zesnulých lidí.
Nezlomní
Golden Knights hráli celou sezonu pod heslem „Vegas Strong“. Chtěli ukázat, že město smutná událost nezlomí. Naopak obyvatele známého sídla zocelí a sjednotí. Vyhrávali pro ně, dodávali jim radostné okamžiky, chvíle povzbuzení. Těch vítězství je nakonec zatím 51 (dvě kola před koncem základní části). Jen fanoušci Tampa Bay Lightning slavili víckrát.
NHL nikdy dříve nezažila tak úspěšný rozšiřující klub. Golden Knights přepsali mnohé historické milníky pro nováčka nejen v této hokejové lize, ale také napříč velkými severoamerickými sportovními soutěžemi.
Vyprodané tribuny teď mají hnát vegaské borce za Stanley Cupem. Přitom před startem sezony byli za největší outsidery, kurz na vítězství stříbrného poháru měli 500:1.
Nemají ve svém středu vyloženou superstar, byť James Neal a Marc-André Fleury jistě i v předchozích letech přísné měřítko snesli. Těží z výborné taktiky naordinované respektovaným trenérem Gallantem a navrch je žene je kupředu unikátní motivace.
Nechtějí se jen předvést a vybojovat nové smlouvy (což samozřejmě také funguje), bojují také za město, které je přijalo za své syny.
