Za tu dobu dostal minimum šancí. A dlouho to vypadalo, že neuspěje ani napotřetí.
Pittsburgh ho vytáhl až v prosinci – tedy ve chvíli, kdy to pomalu nikdo nečekal. V prvním zápase ho navrch šoupl rovnou do formace k hvězdnému Sidney Crosbymu.
Byl jste už odhodlaný za mořem skončit?
Skepse přicházela spíš od lidí kolem mě. Od rodiny a hlavně od táty, který mi říkal, ať už jdu pryč. Na konci našich debat mi ale stejně vždycky řekl: Dělej, co myslíš.
Pořád jste se nechtěl vzdát?
Bojoval jsem, věděl jsem, že pro to dělám hodně, tak jsem to nechtěl vzdávat. I když bylo dost nepříjemné zůstávat na farmě, protože hrajete nepříjemnou soutěž za nepříjemné peníze a cestujete autobusem do čtyř do rána. Ale stálo to za to!
O to větší úleva přišla, viďte?
Člověk se snaží být pozitivní, ale nebylo to ideální, protože nejste tam, kde byste být chtěl. Byl jsem z toho na farmě špatný. Takže máte pravdu: po tak dlouhém čekání je to o to větší úleva.
Kde vlastně nastal zlom?
Je to souhra malých věcí. Je to o šanci, o štěstí, o trpělivosti, o bojovnosti. Od začátku sezony jsem hrál každý zápas dobře. Pravidelně mě viděl asistent generálního manažera, který má v klubu velké slovo. To mě motivovalo a zocelilo. Nakonec jste za ty roky v AHL vděčný, protože vás naučí spoustu věcí nejen po hokejové, ale i po životní stránce.
Vzápětí jste zažil další lekci, protože jste hned naskočil ke Crosbymu.
První zápas jsem začínal ve třetí lajně, ale v poslední třetině už jsem hrál vedle něj. Byl jsem z toho zaskočený a vystrašený, že to šlo tak rychle. Před zápasem máte nervy. Ale když vyjedete na led, kde to znáte odmala, tak to z vás spadne. Už je to zase hokej, který vás baví, a nekoukáte, vedle koho bruslíte. Když hrajete s lepšími hráči, tak vám to akorát pomáhá. Je to radost, i když se musíte přizpůsobovat.
Podobně jako jste se musel přizpůsobovat Jaromíru Jágrovi na MS 2015?
Oba jsou obrovské hokejové osobnosti, jsou úplně nejvýš. Hrát s nimi člověka trošku svazuje. Naštěstí je to o zvyku. Časem se cítíte líp a oni vám vyjdou vstříc, ulehčí vám to. Tihle hokejisté vás nechtějí stresovat, naopak vám pomůžou a nechají vás být.
Crosbyho spousta fanoušků nemusí. Jaký vůbec je?
Je super – úplně normální kluk. Je rozumný. Na to, že je to nejlepší hokejista na světě, se chová neskutečně. Je pokorný a zároveň si věří. Lidi ho nemají rádi, protože umí být na ledě nepříjemný. Ale tak to prostě dneska je. Někdy musíte být nepříjemný, hokej se pokaždé nehraje v rukavičkách.
Jágr spoluhráčům říká, co od nich chce. Platí to i u Crosbyho?
Samozřejmě. Jsem rád, když přijde. Občas nám to třeba úplně nešlapalo, tak bylo fajn, že mi řekl, co je potřeba udělat, aby to fungovalo líp. Ví, o čem mluví. Ale není to tak, že by mi diktoval, kde mám jezdit.
Proč vás trenér potom rozdělil?
On nás vlastně nerozdělil, protože se u nás sestava míchá každý zápas. Stává se, že začnu ve třetí lajně a ve druhé třetině jdu ke Crosbymu. Hrajeme hodně rychlý bruslící hokej, takže jsou všechny čtyři lajny vyrovnané. Všichni jedou jeden koncept, takže je jedno, kdo s kým hraje.
Momentálně jste zraněný, máte obavy, abyste kvůli tomu nevypadl ze sestavy?
Je to nepříjemné, nejsem vůbec rád, že jsem se zranil. Zranění je vždycky naprd. Teď mě to mrzí hodně, protože jsem to měl rozjetý, vyhrávalo se. S tím člověk ale nic neudělá. Pozitivní je, že to není nic vážného. Budu makat, abych byl rychle zpátky.
Pittsburgh sbírá Stanley Cupy. Je poznat, že je to aktuálně nejlepší klub na světě?
Nedá se tu stěžovat ani na jedinou věc. Od servisu přes lidi v organizaci až po zázemí. Je vidět, že je to strašně vysoko, jsou tu každoročně nejvyšší cíle. Dvakrát za sebou se tu vyhrál Stanley Cup, což je strašně těžké. A teď se jde dál a chtějí ho vyhrát znovu. Každý jede na 120 procent, aby týmu co nejvíce pomohl a tenhle cíl se povedl uskutečnit.
Jak se sžíváte s NHL?
Po dvou a půl letech v AHL jsem připravený. Na farmě je hřiště stejně malé, liga je tam někdy ještě rychlejší. V NHL je to o stupeň kvalitnější, protože jsou tu lepší hráči. I když někdy zápasy vypadají upracovaně, protože se dělá všechno pro výhru. Nějaké zápasy jsou otevřenější, někdy je to o bránění. Platí tu, že za výhru dáte cokoli. Baví mě to.
Končí vám tříletá nováčkovská smlouva. Hrajete o svou budoucnost?Dokud jste se na to nezeptal, tak jsem na to vůbec nepomyslel. A zase na to myslet nebudu. Občas vám to samozřejmě hlavou probleskne, ale je zbytečné to řešit, když těch tlaků kolem je až až. Můj úkol je hrát co nejlíp, abych si řekl o novou smlouvu. Ta se bude řešit až po sezoně.
Pittsburgh vlastní legendární Mario Lemieux. Setkáváte se s ním?
Chodí za námi do kabiny. Zrovna včera jsem se s ním zdravil, když jsem byl na rehabilitaci. Měl jsem štěstí prohodit s ním i pár slov. Není odříznutý od týmu, žije s námi. Vždyť sám ještě hraje hokej. Někdy se ukáže během tréninku, jindy přijde po zápase.
