Chelios: Řezal jsem jen ty, co si to zasloužili

Chodbou v detroitské Joe Louis Areně procházel zamračený chlap. Husté černé obočí, přísný výraz ve snědém obličeji, do něhož se promítly stovky hokejových řeží i geny jeho řeckých předků. Jako by nejstarší hráč NHL Chris Chelios tím vražedným pohledem dával všem cizákům jasně najevo: "Ani mě nezkoušejte oslovit!"

Chris Chelios | foto: Profimedia.cz

Na interview pro MF DNES však kývnul. Obměkčily ho i cenné přímluvy od Jiřího Hudlera a Dominika Haška, českých spoluhráčů v klubu Detroit Red Wings.

"On pořád někam pospíchá. Trochu prskal, ale na rozhovor přijde," hlásil Hašek. A druhý den ještě řekl: "Chelly kvůli vám nešel na rozbruslení před zápasem, toho si važte!"

Zamlada, tedy v 80. letech, býval Chelios prchlivý hrubián, který protihráče mlátil jako žito. Nelítostně, surově, někdy i záludně. Dovoloval si, i když nikdy neměl postavu hromotluka. Však ho publikum na většině stadionů NHL bytostně nenávidělo.

On totiž kromě surovostí stíhal i s přehledem rozehrávat a taky dávat góly. Ve své 24. sezoně v National Hockey League však má Chelios úplně jinou image. Platí za legendu, za uctívaného veterána.

Trochu zešedivěl, už není tak rychlý, sestava Detroitu stojí na jiných obráncích. Ale zůstala mu štíhlá, vzorově vypracovaná postava a ten zavilý pohled.

Odehrané zápasy v NHL

1. Gordie Howe 1 767
2. Mark Messier 1 756
3. Ron Francis 1 731
8. Chris Chelios 1 604

Body mezi obránci NHL

1. Ray Bourque 1 579
2. Paul Coffey 1 531
3. Al MacInnis 1 274
9. Chris Chelios 945

Trestné minuty

1. Dave Williams 3 966
2. Dale Hunter 3 565
3. Tie Domi 3 515
12. Chris Chelios 2 857

Při rozhovoru mi sice takřka omluvně říkal: "Já se na vás nemračil, byl jsem jenom strašně unavený." Ale stejně... Když se mu podíváte do očí, pochopíte, jak se asi musí cítit útočník, když Cheliose potká při potyčce před brankou nebo v souboji u mantinelu. Kontakt s Chrisem Cheliosem není ani dnes nikterak něžná záležitost.

Používáte tenhle drsný výraz taky na zastrašení soupeřů?
Ale kdepak. Já se prostě moc nesměju. Táta to o mně říká odjakživa. Lidi to občas vnímají špatně, jenže já jenom takhle vypadám.

Neříkejte, že se vám na ledě nehodí vypadat drsně.
Možná v minulosti, to se hrálo jinak. Zastrašování protihráčů bylo mnohem častější a jednodušší. Dal jste někomu ránu loktem a přinejhorším jste za to dostal dvě minuty. Teď vám dají distanc na čtyři zápasy. Hokej se hodně změnil. Když dostanu trest a nesmím hrát, zkomplikuju situaci svému týmu a stojí mě to hromadu peněz na ušlém platu, takže radši dodržuju pravidla.

Jak jste za starých časů dával útočníkovi při zápase najevo, že ho budete bránit zrovna vy? Měl jste pro něj nějaké speciální přivítání? Ránu pěstí, nadávku, seknutí?
Používala se hlavně hokejka, třeba rána do zadní části nohy, kde nejsou chrániče. Nebo se sekalo do rukou. Nemířil jsem do obličeje, nechtěl jsem nikoho zranit, měl jsem respekt k dobrým a slušným hráčům. Většinou jsem tyhle věci dělal jenom těm, kteří si to zasloužili.

Chelios a Česko

Kdy jste poprvé slyšel o Československu?
Asi na olympiádě v Sarajevu v roce 1984. Až spoluhráč Jiří Fischer mi tady v Detroitu později vysvětlil, jak to bylo s rozdělením státu na Česko a Slovensko.

Máte nějaké české kamarády?
Jenom kluky, se kterými jsem hrál: Dom (Hašek), Fisch (Fischer), Robert Lang… Je mi líto, že právě Jirka musel kvůli potížím se srdcem nechat hokeje. Hráli jsme spolu v jedné obraně, teprve dozrával do nejlepších let. Vyměnil bych teď svoje zdraví za jeho, kdyby to šlo.

Znáte nějaké české slovo?
Ano. Ale určitě bych žádné z nich neřekl v Česku do rádia. Petr Svoboda mě tahle slovíčka učil, když jsme spolu hráli za Montreal.

Co jste dělal při finále olympiády v Naganu?
Na ten zápas jsem se nedíval. Vím, že rozhodl právě Petr Svoboda. Málokdo to čekal, ale on se stal hrdinou.

Je takových hokejistů, kteří si zaslouží hrubší zacházení, v současnosti méně?
Ano, ubylo těch, co si dovolují. A ani já už nemám tolik sil na rozdávání ran, takový styl je extrémně náročný. Snad jen v play-off, když jde o všechno, se k němu vracím.

Více či méně férově jste v NHL srazil stovky soupeřů, nenáviděl vás třeba Brian Propp, který po jednom vašem faulu loktem zůstal na ledě ležet se zakrvácenou hlavou v bezvědomí. Byl někdo, proti komu se vám hrálo těžko?
Propp byl nepříjemný, ale největší zloun byl Dale Hunter z Quebeku. Na toho jsem si musel dával pozor, kdykoli skočil na led. Řezal vás zepředu i zezadu, ale uměl taky přihrát nebo dát gól.

V NHL jste od roku 1984, pamatujete hodně. Bavil vás hokej v divokých 80. letech víc než v dnešní době?
Určitě. Tehdy se tolik nekoumalo o taktice. Teď po vás koučové chtějí, abyste v jejich strategii působili skoro jako roboti. V osmdesátých letech jste prostě nastoupil na led a hrál. Trenér vám věřil, mohl jste využít svoje umění… Dneska spousta kluků vlastně nesmí svou šikovnost použít.

Byly ty časy zábavnější i mimo led? Užili jste si víc zábavy? Bylo víc večírků?
Podle mě spolu hráči dřív mnohem víc kamarádili. Neměli jsme vlastní letadlo, takže jsme strávili víc nocí v cizích městech. Nemuseli jsme zrovna pařit do rána, ale byli jsme si bližší. I když mi jako tátovi od rodiny teď víc vyhovuje, že třeba po zápase v Columbusu sedneme do letadla a před půlnocí jsme doma.

Kdyby proti sobě mohli nastoupit Edmonton Oilers z 80. let s Gretzkým, Messierem či Coffeym a dnešní Detroit Red Wings, kdo by vyhrál?
Těžko říct. Když se podíváte na výsledky obou týmů ve svých dobách, vypadají podobně. Byl by to určitě hodně zajímavý zápas.

Pojďme zkusit porovnat pár výjimečných hokejistů, které jste na ledě potkával v různých érách. Byl Wayne Gretzky tvořivější, než je nyní Sidney Crosby?
Gretzky určitě líp využíval své spoluhráče, měl kolem sebe lepší mužstvo, uměl geniálně kombinovat. Crosby líp bruslí, ale taky to má při přísných pravidlech v dnešní NHL mnohem jednodušší než Gretzky, kterého pořád někdo držel a hákoval. Myslím, že Crosby se Gretzkému nikdy nevyrovná.

Využíval svých fyzických předpokladů lépe Mario Lemieux, nebo je v tom lepší Jaromír Jágr?
Lemieux se prosazoval spíš šikovností a velkým rozsahem paží. Jágr hraje líp tělem. Nerozdává sice bodyčeky, ale skvěle si kryje puk. Těžko mu ho seberete.

A co třeba kanonýři? Bránil se vám hůř Marcel Dionne, nebo Brett Hull?
Brett Hull. Uměl si najít střeleckou pozici, pálil bez přípravy, odkudkoli. Těžko se hlídal, kolikrát to vypadalo, že se po ledě jenom tak poflakuje.

Chris Chelios
Narodil se 25. ledna 1962 v americkém Chicagu jako Christos Kostas Tselios. Jeho předkové pocházejí z Řecka.Vyrůstal v kalifornském San Diegu.

Jeden z nejlepších hokejových obránců všech dob. Úžasný bruslař, který navzdory menší postavě (179 cm a 87 kg) založil svůj styl na tvrdosti. Často nedbal na pravidla a snad každý souboj s ním protihráče bolel. Přesto uměl zároveň podporovat útok a v základní části NHL sedmkrát překonal hranici 60 bodů za sezonu.

USA reprezentoval už na olympiádě v Sarajevu 1984, hrál (a byl kapitánem) i v Naganu 1998, v Salt Lake City 2002 a v Turíně 2006.

Kariéra v NHL

V roce 1981 ho ve druhém kole draftovali Montreal Canadiens, za něž hrál v letech 1984 – 1990.
Canadiens ho vyměnili za Denise Savarda do Chicaga, kde působil do března 1999. Od té doby patří Detroit Red Wings. V NHL hraje ve své 24. sezoně, je jejím nejstarším hráčem. Pouze Gordie Howe nastoupil v lize ve vyšším věku (52 let). Chelios stále nemyslí na konec kariéry, díky poctivosti v tréninku v ní může ještě pár let vydržet. "Slíbil jsem Gordiemu, že to zabalím v jedenapadesáti," vtipkuje. Jeho bilance v NHL, základní část: 1 604 zápasů, 945 bodů (184+761). Play off: 246 zápasů, 144 bodů (31+113).

Největší úspěchy

Stanley Cup 1986, 2002; Norris Trophy (nejlepší bek NHL) 1989, 1993, 1996; All Star Team NHL 1989, 1993, 1995, 1996, 2002; Světový pohár 1996; stříbro z OH 2002.

Jak by vypadala vaše brankářská volba: Patrick Roy, nebo Dominik Hašek?
Asi bych vybral… No… Připadá mi to jako míchat hrušky a jablka. Na Dominikovi v Buffalu léta viselo celé mužstvo. Patrick měl před sebou většinou lepší mužstvo. S oběma jsem hrál moc rád, omlouvám se, ale nemůžu vybrat jen jednoho z nich.

A ještě povězte, se kterým z bruslařských rychlíků se vámhůř závodilo, s Mikem Gartnerem, nebo s Alexandrem Ovečkinem?
S pukem je určitě rychlejší Ovečkin. On taky v kratší době nabere maximální rychlost. Takže volím Ovečkina.

Skoro vždycky vás trenéři posílali proti nejlepším útočníkům soupeře. Co je při takové práci nejdůležitější?
Nečekat. I když proti mně stál Gretzky nebo Lemieux, nesoustředil jsem se jenom na bránění. Snažil jsem se, aby i naše pětka měla šanci dát gól. Oni tihle šikovní hráči totiž nejsou nejlepší ve vlastním obranném pásmu. Právě to jsem chtěl využít. Ale poslední roky už tady v Detroitu proti nejlepším útokům nehraju.

To ne, ale i ve 46 letech se držíte v NHL. Už to bude 30 let, co jste jako teenager stál na detroitském autobusovém nádraží. V Kanadě vás nevzali do juniorského týmu a vy jste se vracel za rodiči do San Diega. Neměl jste peníze, musel jste se cítit bídně, ne?
No jasně. Byl jsem naštvaný, že jsem se nikde nechytil. Já si to onehdy asi ani nezasloužil. Nebyl jsem šikovnější ani silnější než ostatní. Každopádně byly moje plány v prachu. V ten moment jsem především chtěl domů. Jenže uvízl jsem v Detroitu úplně bez peněz. Naštěstí mi nějaký dobrý člověk půjčil na lístek, takže jsem se mohl vrátit do Kalifornie.

Tehdy vás nejspíš ani nenapadlo, že za takovou spoustu let tady ještě budete válet za Red Wings, mám pravdu?
To tedy máte. Nějakou dobu jsem pak v Kalifornii na hokej kašlal. Ale o rok později jsem to v Kanadě zkusil znovu a v Moose Jawmě vzali. Měl jsem štěstí. Bylo to moje největší životní štěstí.

Detroit je pro vás asi osudové město. Až skončíte, jestli vůbec někdy s kariérou skončíte, hodláte se v něm usadit nadobro?
Ještě nevím. Moje děti tu chodí do školy, kluci hrajou hokej… Dokud jsem v Red Wings, nemusím se rozhodovat. Ale kdybych chtěl v NHL přestoupit, musel bych hodně přemýšlet. Vždycky jsem měl rád Chicago, kde jsem se narodil. Možná bych jednou mohl pracovat v tamním klubu Blackhawks.

V Detroitu máte taky dvě restaurace. Přesunul byste Chelli’s Chilli jinam, kdybyste se z města odstěhoval?
Zaměstnávám 160 lidí, což je hodně prima pocit. Rád dohlížím na svůj byznys z bezprostřední blízkosti. Takže kdybych žil jinde, asi bych restaurace prodal.

Dva vaše zaměstnance, manažerku a kuchaře, v jednom z vašich podniků před rokem ubodal sedmnáctiletý kluk. Jak se vás ta tragédie dotkla?
Takové věci se stávají i jinde, ale nemyslíte na to. Tu hrůzu pochopíte, až když se to přihodí vám. Personál držel pohromadě, oba zavraždění byli v té naší partě velice oblíbení. Nepřeju nikomu, aby si musel projít něčím podobným. Snad to čas aspoň trochu zahojí.

Zajímavosti
S manželkou Tracee se potkal na studiích na univerzitě ve Wisconsinu před 25 lety. Mají spolu čtyři děti. Je o rok a čtvrt starší než Mike Babcock, jeho současný trenér v Detroitu. Coby proslulý tréninkový fanatik šlape na rotopedu v sauně, přes léto dodržuje speciální tréninkový plán. Při výluce v NHL (2004/2005) zkoušel jízdu na bobu a uvažoval, že na olympiádě v Turíně dá dohromady první řeckou bobovou posádku v dějinách. Mezi jeho přátele údajně patří herec John Cusack a rockeři Kid Rock, Eddie Vedder (Pearl Jam) a Billy Corgan (Smashing Pumpkins).