Pro automobilku je nepřijatelné, že se v Lukašenkově říši nedodržují lidská práva.
Sice v prohlášení Škodovka nějak pozapomněla na své fabriky v Rusku a Číně, kde to od místních vlád taky není vzor humanismu, nicméně jde o rázné, sebevědomé a chvályhodné rozhodnutí. A především má definitivně rozhýbat dosud zkostnatělou a kličkující IIHF.
Ultimátum z Mladé Boleslavi totiž přišlo koncem týdne, ve kterém šéf IIHF Fasel vyrazil za běloruským prezidentem a záběry z jejich vítání v leckom vyvolaly vzpomínky na vášnivé „líbačky“ Husáka s Brežněvem. Což Fasel později komentoval: „Musím přiznat, tohle se úplně nepovedlo. Je mi to trapné.“
A byť poznamenal, že si není jistý, jestli Bělorusko je schopné na přelomu května a června jednu ze skupin turnaje uspořádat, trapné je hlavně to, že zatím nikdo z hokejových bafuňářů neřekl: Do Běloruska ne. Že se první musí ozvat sponzoři - kromě Škody třeba i Nivea a Liqui Moly.
Až pondělní jednání IIHF to má změnit. Civilizovaný svět přitom pohlíží na Bělorusko po letních prezidentských volbách skrz prsty. Jejich výsledky neuznává EU ani česká vláda.
Přesto se český svaz rázného prohlášení bojí, jasné a hlasité doporučení nezaznělo ani od Hniličkovy sportovní agentury, prodloužené ruky vlády. Mělo by přitom hlubší smysl než podivný výzkum, jestli jsou rajcovnější kuželky, či fotbal.
Ne, hokejové MS v Bělorusku být nemá. Obě skupiny odehrajme v Lotyšsku, případně dejme do Dánska, které údajně projevilo zájem.
Před sedmi lety sice Minsk uspořádal hezké mistrovství, napucované, leč časem jste poznávali, že je to Potěmkinova vesnice. Během turnaje se třeba mohlo venku tleskat. Ano, předtím to nešlo, protože zdejší opozice kdysi k protestům zvolila potlesk před Lukašenkovým palácem, a tak ho vůdce zakázal.
Fascinovaly mě pikniky místních v parku kolem arény, než jsem se dozvěděl, že svolení posedávat na trávě je taky novum. Přístup na internet v hale i na hotelu jsme jako novináři měli jen po zadání pasu.
Z dnešního pohledu, kdy je opozice násilně umlčována, jsou to drobnosti. Proto nežijme v naivitě, že by sem hokej mohl přinést mír a Lukašenkovi prozření. Zvlášť když se turnaj odehraje v bublině a bez diváků. Pak nebude třeba se ani o ty Potěmkinovy vesnice pokoušet.