Neříkejte. Není tohle extrém?
Já si to fakt docela užívám. Každý rok jezdím autem do Chorvatska, řízení mě baví. Neměl jsem větší problém ani žádnou krizi, projel jsem celou trasu úplně v pohodě.
Na jeden zátah?
Jasně, jen jsem zastavoval, abych natankoval a najedl se. Spát se mi nechtělo, protože jsem z centra Moskvy vyrazil hodně brzo ráno a přijel kolem druhé třetí do Čech. Celkem to zabralo asi 21 hodin.
Kudy jste jel?
Přes Lotyšsko, Litvu a Polsko.
A všude bez problémů?
Víceméně ano, jen na rusko-lotyšské hranici to bylo komplikované. Musel jsem vyndat kompletně všechno z auta, kontrovali mě hodně a zasekl jsem se tam asi na dvě hodiny. Potom už to bylo v pohodě. Ale je fakt, že to byla asi nejdelší cesta, jakou jsem absolvoval.
Královská frustrace. Já vám ukážu, řekl si Hrubec, čerstvý vítěz KHL |
Proč jste vlastně neletěl?
Protože jsem potřeboval dostat auto zpátky domů. Původně mi ho tam přivezl otec před dvěma lety. Neměl jsem v plánu jet sám, ale kvůli covidu jsem první rok nemohl auto vyvézt. A letos mi nezbylo nic jiného.
Byl jste na prvním tréninku po cestě rozbitý?
No, na ledě to nebylo úplně optimální, ale já se z toho docela rychle dostávám, takže nebude problém. S trenéry jsem se ještě nebavil o mé roli v nároďáku, ale cítím se dobře a mám chuť hrát. Zvlášť když mi bylo líto, že jsem v play off nemohl nastupovat.
Počkejte, já myslel, že jste byl zraněný.
Já nebyl zraněný, v Omsku nás bylo šest cizinců a já se bohužel do sestavy nedostal, protože hrát může jenom pět. Ale je pravda, že jsem měl předtím problémy s oběma kotníky. Měl jsem jít i na operaci, nakonec se ale situace zlepšila, takže jsem se mohl připojil k nároďáku.
Jak bylo těžké sledovat z tribuny tažení Omsku?
Hrál jsem v prvním kole a prožíval hodně emocí. Pak jsem ze sestavy vypadl a byl pochopitelně naštvaný. Jak šel tým dál a dál, tak jsem čekal, že si ještě zahraju, bohužel se tak nestalo. I tak se ke mně ale emoce dostaly a užil si to stejně jako všichni kluci.
Hodně vás překvapilo, že vás trenér vyndal ze sestavy?
Byl jsem překvapený a rozhozený. Měsíc a půl před play off jsem měl docela špatný otřes mozku a byl celou dobu bez tréninku. Pak jsem naskočil do prvního kola a myslím, že jsem ho odehrál docela solidně. Nečekal jsem, že si už vůbec nezahraju.
Gagarinův pohár máte už s Kazaní. Jak jste si užil oslavy?
Oslavy k tomu patří, i když nehrajete. Strávil jsem tam celý rok, takže emoce byly. Vypustil jsem s klukama páru.
Co jste říkal na Šimona Hrubce, který v posledních dvou zápasech nedostal gól?
Šimon to zavřel od doby, co vlezl do brány ve druhém kole, chytal fantasticky celé play off. Sám jsem koukal, jak se dokázal připravovat fyzicky i psychicky každý den.
Máte druhý triumf z KHL, přinášíte týmům štěstí?
Nevím, nemyslím si, že jsem úplně nějaké štístko jako Šmíca ve fotbale, ale v play off jsem byl víckrát dost daleko. Teď se mi poprvé stalo, že jsem nehrál. Na druhou stranu si myslím, že v důležitějších zápasech dokážu hrát, ty kluby to ze mě asi cítí, i proto nacházím angažmá v týmech, které to dotáhnou v play off daleko.
V Omsku vám skončila smlouva, co bude dál?
V Omsku určitě pokračovat nebudu, zatím se projednávají další varianty. Určitě zůstanu v KHL.
Omsk je tedy uzavřená záležitost?
Všichni věděli, co prožívám, když jsem nehrál. Nebylo to pro mě lehké. Já bych tam ani sám nechtěl zůstávat po takové zkušenosti. Takže jsme se v dobrém rozloučili a tím to skončilo.
Cítil jste, že jste měl na to, abyste v týmu zůstal?
Byl jsem si stoprocentně jistý, že bych dokázal sehrát všechny zápasy.
Teď vás čeká reprezentace. Kdy plánujete nastoupit?
Dneska proti Slovákům určitě ne, ale co jsem se bavil s Filipem Pešánem, tak bych měl naskočit v pátek. Jestli se plány změní, to už není otázka na mě.
Jste natěšený, když jste teď nehrál a mohl si fyzicky odpočinout?
Já si moc neodpočinul, protože v Omsku se dost trénuje, když nehrajete, takže odpočinek to úplně nebyl. Ale natěšený na zápas jsem, to je úplně něco jiného.
Věříte, že nominace na mistrovství vyjde?
Myslím, že šanci má každý stejnou. Co bude, bude. Přišel jsem si zahrát hokej, co bude dál, to neřeším.
