Před Soči se soužil ve Washingtonu, chtěl odejít pryč, téměř rok nevstřelil branku. V dubnu se pak přestěhoval do Arizony, ale ani v týmu Coyotes se aktuální ročník bývalému hráči Zlína zrovna nepovedl.
Erat měl být jedním z tahounů mužstva, v 76 utkáních však vstřelil pouze devět branek a k nim přidal 22 asistencí. „Cítím se výborně. Pravda, hraju hodně, jen góly nedávám,“ říká dobrý bruslař v rozhovoru pro iDNES.cz. „Bohužel tým vypadá tak, že je tu hodně kluků, kteří na NHL ještě v současnosti nemají, od toho se odvíjí celá naše sezona.“
Je těžké najít motivaci, když víte delší dobu, že se Arizona do play-off nedostane?
Mladí kluci dostali šanci a snaží se, aby tady byli příští rok. V NHL člověk nemá nic daného, proto musím bojovat za každé situace, jinak můžu prohrát boj o svoje místo v sestavě.
Náladu si můžete vylepšit na domácím mistrovství světa, že?
Jsem rád, že mi pan Růžička zavolal. Dalo mi to nový náboj do závěru sezony. Je to hodně příjemný pocit.
Překvapil vás Růžičkův zájem? Na první pohled vypadá, že mezi útočníky je velká konkurence.
Každý má určitou úlohu v mužstvu, každý mu dá něco jiného. Pan Růžička sestavuje tým podle svých představ a počítá se mnou a já jen doufám, že mu důvěru dokážu splatit.
Volal vám nebo jste mluvil s asistentem Jaroslavem Špačkem, když byl v zámoří? Řešil jste s trenéry vaší úlohu v mužstvu?
Mluvil jsem s oběma. Vím, co se děje, ale víc to nechávám na trenérech. Budu se snažit plnit na sto procent jakoukoliv úlohu, kterou pro mě najdou. Nevybírám si.
Sledujete dění kolem na nominace na šampionát? Jste třeba v kontaktu s ostatními spoluhráči?
Snažím se vůbec nesledovat noviny. Tohle jde totálně mimo mě. Jsem člověk, co žije okamžikem. Nestarám se, co bude přede mnou víc než dva dny dopředu. Až skončí v sobotu sezona, tak hned začnu přípravu na mistrovství světa. Do startu turnaje bude chybět nějakých dvacet dní, tak i tělo si bude moci trochu odpočinout a nabrat novou energii.
Myslíte, že může být mistrovství světa v Praze jeden z vrcholů vaší kariéry?
Pro mě je vrchol, když mohu hrát play-off NHL. Mám za sebou tří olympijské turnaje, to byly nezapomenutelné zážitky. Domácí mistrovství bude určitě krásné, ale netroufám si teď tvrdit, jestli to bude jeden z vrcholů kariéry.
