Spolu s Haškem a Reichlem přibyli na seznam už více než 200 osobností v Síni slávy IIHF také kanadský obránce Scott Niedermayer a švédská hokejistka Maria Roothová a v kategorii „zakladatelů“ Kanaďanka Fran Riderová, která se zasloužila o zvýšení prestiže ženského hokeje.
Cenu Paula Loicqa za zásluhu o mezinárodní hokej získala Monique Scheierová-Schneiderová z Lucemburska. Nově udělovanou Cenu Richarda „Bibi“ Torrianiho pro hokejistu ze země mimo světovou špičku obdržel Ital Lucio Topatigh. Niedermayera zaneprázdněného funkcí asistenta trenéra Anaheimu zastoupil na pódiu prezident kanadské asociace Tom Renney.
Reichel převzal ocenění v podobě skleněné plakety z rukou prezidenta IIHF Reného Fasela jako první a při svém projevu se potýkal s emocemi, hlavně když děkoval rodičům, manželce Karin, dceři Dianě a synovi Kristianovi. „Je to trošku něco jiného než být na ledě. De facto jsem něco podobného získal poprvé, byl jsem trošku dojatý, ale ustál jsem to. Jsem rád,“ řekl Reichel.
Hašek naopak celý ceremoniál uzavíral. „Moc děkuji za to, že tady mohu být. Děkuji IIHF, že mě přijala do Síně slávy IIHF a zároveň gratuluji všem ostatním, kteří do ní dnes byli přijati. Nemohu dostatečně ocenit a poděkovat svým rodičům a blízkým, kteří mě po celý život podporovali. Právě díky nim jsem mohl více než třicet let působit v mezinárodním hokeji,“ prohlásil bývalý vynikající gólman a dosud jediný Čech v hokejové Síni slávy v Torontu.
Padesátiletý Hašek reprezentoval čtyřikrát na olympijských hrách, pětkrát na mistrovství světa a třikrát na Kanadském poháru. Vedle triumfu v Naganu v roce 1998 má také bronz z OH her v Turíně (2006) a z MS stříbro (1983) a tři bronzy (1987, 1989 a 1990).
„Vyhrávat pro svou zemi je něco odlišného a výjimečného. Přivézt zlato z Nagana, to byl vážně těžký kalibr. Olympijský turnaj je jedinečný a já bych si přál, aby NHL pustila na další olympiádu znovu své hráče a dala možnost hráčům, jako je Jaromír Jágr, užít si ještě jednou takovou oslavu na Staroměstském náměstí,“ prohlásil Hašek, který v československé a české reprezentaci odchytal 135 zápasů. Nejlepším gólmanem byl pardubický odchovanec vyhlášen v Naganu i na dvou mistrovstvích světa (1987 a 1989). Třikrát se také dostal na MS do All Star týmu (1987, 1989 a 1990).
V NHL získal Hašek dvakrát Stanleyův pohár s Detroitem (2002 a 2008). Šestkrát převzal Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže, dvakrát v letech 1997 a 1998 dostal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče i Cenu Lestera B. Pearsona (nynější Cenu Teda Lindsayho) pro nejlepšího hráče podle Hráčské asociace NHLPA. Buffalo, v jehož dresu sbíral trofeje, letos v lednu slavnostně vyřadilo jeho dres s číslem 39.
Třiačtyřicetiletý Reichel startoval na devíti světových šampionátech, dvakrát na olympijských hrách, jednou na Kanadském poháru a dvakrát na Světovém poháru. Vedle zlata z Nagana má sedm cenných kovů z MS.
Třikrát získal litvínovský odchovanec zlato (1996, 2000 a 2001) a ve všech případech přebíral pohár pro vítěze jako kapitán. Čtyřikrát dosáhl na bronz (1990, 1992, 1997 a 1998) a stejný kov má i z MS dvacítek z roku 1990. Třikrát byl zařazen do All Star týmu MS (1990, 1996 a 2001).
Síň slávy má už 24 českých zástupců
Z Čechů byli v minulosti do Síně slávy IIHF uvedeni také Vladimír Bouzek, Vlastimil Bubník, Josef Černý, Jaroslav Drobný, Karel Gut, Ivan Hlinka, Jiří Holeček, Jiří Holík, Oldřich Machač, Josef Maleček, Vladimír Martinec, Bohumil Modrý, Václav Nedomanský, František Pospíšil, Jan Suchý, František Tikal a Vladimír Zábrodský. Dále pak trenéři Luděk Bukač a Vladimír Kostka, funkcionář Miroslav Šubrt a rozhodčí Quido Adamec.
Jednačtyřicetiletý Niedermayer vstoupil v roce 2004 právě v Praze po triumfu na světovém šampionátu do Triple Gold Clubu, v kterém jsou majitelé zlatých medailí z MS, OH a vítězové Stanley Cupu. Olympiádu vyhrál v letech 2002 a 2010, v play off NHL triumfoval čtyřikrát (1995, 2000 a 2003 s New Jersey a 2007 s Anaheimem). Navíc v roce 2004 vyhrál i Světový pohár.
