Ani tentokrát nepředvedlo slavné číslo 87 v O2 areně nějakou dechberoucí show jednoho muže. Nicméně byl to právě Crosby, kdo si v 9. minutě na červené čáře bravurně zpracoval puk bruslí a mezi třemi protivníky ho bleskově poslal přímo na čepel do brejku Eberlemu. Ten pak ještě chytře předal Hallovi, jenž snadno skóroval. Byla to vítězná trefa.
Též později Crosby několikrát předvedl svou jedinečnou předvídavost, hbitost, zručnost i cit pro kombinaci.
Jaké bylo semifinále s Českem?
Těžké. Češi na nás vletěli a měli několik dobrých příležitostí. Smitty (brankář Smith) předvedl výborné zákroky. Po prvních pěti sedmi minutách jsme se ale uklidnili, začali se dostávat do šancí a dvakrát trefili horní tyč. A první gól nás uklidnil.
Bylo klíčové, že jste z českého tlaku neinkasovali?
Myslím, že ano. Češi totiž měli spoustu energie, hnali je fanoušci. Naštěstí jsme se nedali. Dostali jsme se do několika protiútoků a přečíslení. Pavelec byl vynikající, udržel je v zápase. Ale to platí o Mikovi Smithovi taky. Byl to hodně vyrovnaný zápas a nám hodně pomohl gól na 1:0.
Ve druhé a třetí třetině už jste se trochu stáhli a soustředili se na obranu, že?
Jasně. Hlavně ve třetí části jsme spíš vyčkávali. Tohle je v hokeji normální, když se dostanete do vedení, tak si ho chráníte. Ale pořád jsme chtěli držet puk a občas zahrozit nějakým výpadem. Musím uznat, že soupeř bojoval až do konce a donutil nás k několika chybám.
Jak moc bylo pro výsledek důležité, že jste ubránili Jaromíra Jágra?
Nebylo to snadné. Když má puk, je velmi nebezpečný. Vytváří šance pro sebe i ostatní. Musíte si dávat pozor, kde se zrovna nachází. Je těžké ho zastavovat, do nějakých příležitostí se vždycky dostane. Ale snažili jsme nedat mu prostor a čas. A když už se nám to nepovedlo, zachránil nás Smitty.
Jaký to je pocit postoupit poprvé v životě do finále mistrovství světa?
Není snadné se dostat tak daleko. Je to skvělá příležitost, takže si musíme dát záležet, abychom ji nepromarnili. V neděli nás čeká ta největší výzva.
Narazíte na Rusy s Malkinem a Ovečkinem v sestavě. Je to pro vás velká výzva?
Víte, tady je v každém týmu řada výtečných hráčů. Soustředíme se na vítězství a na to, co pro něj musíme udělat. Moc se nedívám na to, kdo stojí na druhé straně.
Jak byste porovnal své zkušenosti z Lotyšska 2006 a Prahy 2015?
Oba šampionáty byly skvělé. Fanoušci v Rize mi připadali šílení. A pak přiletíte sem a vidíte, jak je pořád vyprodáno. Měl jsem štěstí, že jsem nastoupil ve dvou městech, které milují hokej. Já osobně jsem už víc zvyklý na širší kluziště. Snáz jsem se přizpůsobil. Taky pořád zírám, kolik šikovných hráčů se na turnaji objevilo.
Kanada po osmi letech může ukončit čekání na titul. Jak velká je to motivace?
Byla by to nádhera. Každým zápasem se zlepšujeme a zápas s Čechy nás hodně prověřil. Ještě nás čeká jedna velká bitva. Tak snad to ve finále dotáhneme.
