Vnuk legendárního kouče-diktátora se skutečně činí: neporažené Rusko zatím vládne mistrovství světa a Tichonov s bilancí 7+6 šéfuje bodování šampionátu.
"Ale aby bylo jasno: hokej je týmový sport a jeden hráč s tím nikdy nic neudělá. Klíčová jsou pro mě vítězství, ne moje body," říká 26letý útočník Petrohradu.
Od něj to nejsou fráze. Tichonov vyrůstal v Americe díky tomu, že jeho otec působil celkem šest sezon v organizaci San Jose Sharks. A jeho kouč v dětství Hall Nun vzpomínal: "I když byl o tolik talentovanější než většina ostatních, nikdy jsme ho nemuseli peskovat, aby nahrával ostatním."
V zemi, která po dekády byla nepřítelem vlasti jeho předků, dřel Tichonov na svém talentu. "Netěžil ze slavného jména, ale ze své tvrdé práce," řekl další mládežnický kouč Sharks Jon Gustafson.
V NHL se přesto neprosadil, ceněným hráčem se stal až v Rusku, při angažmá v bohatém Petrohradu. Při hokejové cestě vzhůru však musel spolknout bolestnou životní ránu. Jeho otec loni v létě zemřel, bylo mu pouhých 55 let.
Z hokejového rodu tak zbyli jen dva. Vnuk na ledě a děd Viktor jako žijící ztělesnění sovětského drilu, kouč ověnčený úspěchy.
"Právě on získal poslední olympijské zlato pro mou zemi. Od Tichonova po Tichonova, to by bylo hezké, ne?" říkal útočník před hrami v Soči v narážce na poslední triumf v Albertville 1992, po němž mimochodem kouč Tichonov sebral brankáři Chabibulinovi zlatou medaili, neboť soudil, že mu patří, ač trenéři cenné kovy nedostávají.
V Soči se však Rusům nedařilo, čtvrtfinálový kolaps ranil fanoušky. Teď jsou v Minsku na cestě za velkou odplatou. A z role prvního centra je vede muž nejslavnějšího hokejového jména.
