"Je to jedna z věcí, které se nepodaří každému," usmívá osmadvacetiletý Blaťák, který už třetím rokem působí v ruské Ufě. "Ale uvědomuji si, že je to i shoda okolností, náhod a štěstí, protože to s námi vypadalo strašně špatně," připomněl mizerné výkony českého týmu v základní skupině.
Dají se vůbec vaše tři tituly srovnat?
Je to něco jiného. Ze Zlína pocházím, šlo o můj první úspěch. Bylo to krásné. V Rusku to bylo zase strašně veliké. Do oslav dali moc peněz, na stadionu nám zpívaly místní popové hvězdy. Ale mistr světa, to je mnohem víc. Vždyť šampionát sledovali všichni, které hokej zajímá.
Máte za sebou týden oslav. Jaké byly?
Hodně bouřlivé. Ještě pořád mi to nedochází. Zatím jsem to bral stejně, jako když vyhraju zápas.
Která oslava byla nejhezčí?
Asi v Praze po příletu. Chtěl jsem jet hned domů, ale nakonec jsem tam jeden den zůstal. Když vidíte lidi, kteří vám fandí, je to něco úžasného. Doma je to spíš blázinec, než že bych si to užíval. Pořád nějaká akce.
Nosíte s sebou imedaili?
Radši ji mám doma. Kámoši už ji viděli, stejně jako pohár. Měli jsme ho tady o víkendu s Karlem Rachůnkem.
Užíváte si šťastných chvil, ovšem na šampionátu se český tým dlouho trápil. S jakými představami jste vůbec do Německa jel?
Všichni jsme tam jeli s tím, abychom něco uhráli. Po čtyřech zápasech jsem z toho měl docela strach, protože z toho mohla být ostuda. Hrozilo, že poprvé v historii nepostoupíme do čtvrtfinále. Každému se to honilo v hlavě, ale paradoxně nám to pomohlo.
Trenér Růžička vás vzal na olympiádu, nyní vás nominoval znovu. Cítil jste, že na vás spoléhá?
Asi ve mě měl větší důvěru než v jiné obránce, ale já to tak nebral. Nepřipadal jsem si jako tahoun. Přijel jsem proto, že jsem chtěl pomoci. Stejně jako ostatní kluci. Nikdo se nepovyšoval.
Spousta odborníků vás po mistrovství oceňovala jako nejlepšího českého obránce. V hodnocení MF DNES jste dostal jedničku, kterou získali už jen Vokoun, Jágr a Rolinek. Jak vám tato hodnocení zní?
Přiznám se, že taková slova moc potěší. Ale nijak jsem to nepociťoval. Na ledě jsme se točili všichni, každý měl svoji práci, svůj úkol. Já například moc nechodil na oslabení.
Jak jste byl spokojený se svými výkony?
Oslavy jsou hodně bouřlivé. Ještě pořád mi to nedochází. Titul beru jako vyhraný zápas.
Odehrál jsem lepší standard. Nebylo to nijak moc výrazné.
Opravdu? Co je potom nadstandard?
Hrát ještě líp.
Jde to?
Určitě. Byl jsem sám se sebou spokojený, ale věřím tomu, že by to šlo líp.
Na ledě jste se potkával i s dalšími zlínským rodákem Karlem Rachůnkem. Hráli jste spolu někdy v minulosti?
Ve Zlíně jsme se nepotkali, Karel je o něco starší. Během sezony jsme spolu odehráli možná tři zápasy na turnajích, protože jsem většinou nastupoval s Ondřejem Němcem. Ale když jedete na takovou akci, musí vám být jedno, s kým hrajete.
Jak jste prožíval Rachůnkovu vyrovnávající branku v semifinále se Švédskem?
Všichni jsme byli nervózní. Do konce zbývalo pár sekund a pravděpodobnost, že vyrovnáte, byla strašně malá. To, že se to povedlo, je něco neskutečného.
Často jste zezadu jistil Jaromíra Jágra. Jak se brání za takovou hvězdou?
Jeden hráč nic nezmůže, celá pětka musí splnit svoje úkoly. Výhodou bylo, že jsme hráli výborně dozadu. A moc nám pomohlo, že skvěle chytal Tomáš Vokoun.
Ve finále jste porazili Rusko, které vede trenér Ufy Sergej Bykov. Měl jste po vítězství větší radost, než kdybyste porazili třeba Kanadu?
S Kanadou bych to nesrovnával. Měla mladé mužstvo a úplně jiné než na olympiádě. Naopak Rusové nasadili nejsilnější mužstvo, které mohli nasbírat. Ale měli jsme výhodu v tom, že oni museli vyhrát, zatímco my jsme byli víc uvolnění.
Kdo z ruského týmu vám dělal největší problémy?
Měli samé výborné hráče, těžko někoho vyzvednout. Ale asi Dacjuka, byl strašně šikovný.
Na mistrovství světa jste byl už potřetí. Zkuste všechny starty srovnat.
V Rize 2006 jsem nehrál. Jako náhradník jsem čekal, jestli mě napíšou na soupisku. I tak to byl zážitek. Nevěděl jsem, co čekat, ale aspoň jsem nasál atmosféru. Loni ve Švýcarsku to bylo lepší, to už jsem hrál. No a letošní třetí start byl nádherný.
V čem bylo mistrovství světa jiné než olympiáda?
Olympiáda byla minimálně o třídu výš. Na zajímavosti jí přidalo menší kluziště. Pro mě to nebyla žádná sranda, protože v Rusku se hraje na velkých kluzištích. Překvapilo mě, jak strašně malinké bylo ve Vancouveru.
Světovým titulem jste uzavřel sezonu, v níž jste včetně přípravy sehrál více než sto zápasů. Jaká byla?
Těžká, jsem hodně unavený. Zklamalo mě, že v semifinále jsme nepřešli přes Kazaň. Nebyl mezi námi velký rozdíl, mohli jsme je porazit. Bohužel to nevyšlo. Na mistrovství jsem si spravil náladu.
V Ufě jste tři sezony. Sedí vám tamní soutěž? Přiznám se, že v televizi jsem viděl pár zápasů a moc mě to nebavilo.
Hlavně je tam větší hřiště. Je strašně náročné jít do fyzického kontaktu. Tím, jak je hřiště obrovské, musíš moc bruslit a pořád být v pohybu. Když nejsi, vypadá to, že stojíš. Proto se u televize nezdá, že by se moc bruslilo. V NHL je úzké hřiště, takže každý říká, jak je to rychlé, jak to nestíhá sledovat. Ale je to jenom kvůli šířce hřiště.
To, že musíte víc bruslit, znamená, že máte lepší kondici než třeba při působení ve Zlíně?
To nevím, ve Zlíně nehraju už čtyři roky. Ale příprava v posilovně je stejná. Jak se říká, pokud to jde, nemá se nic měnit.
I proto chcete zůstat v Ufě?
Určitě. Líbí se mi tam, mám tam kamarády a známé. Vytvořili jsme výbornou partu, nemám důvod někam odcházet. Kdyby mi něco vadilo, uvažoval bych o tom, ale jsem spokojený.
Novou smlouvu už jste podepsal?
V Rusku se mi líbí. Vytvořili jsme výbornou partu, nemám důvod odcházet.
Ještě ne. Na něčem jsme se ještě domlouvali, snad to dopadne dobře.
Jak dlouho byste tam chtěl zůstat?
Uvidíme, jak mi to půjde a jak na tom budu zdravotně. Ale rád bych tam ještě chvíli vydržel.
Před lety vás draftoval Detroit. S ním nejednáte?
Už pod něj nepatřím, jsem volný hráč. Kdybych byl mladší, uvažoval bych nad tím. Ale už je mi 28.
Znamená to, že na NHL už nemyslíte?
To ne. Kdyby přišla dobrá nabídka, uvažoval bych o ní. Ale jsem v Rusku spokojený, nemám důvod to měnit.
Najdete na Rusku vůbec něco, co se vám nelíbí, s čím nejste spokojený?
Nic mě nenapadá. Ufa je velice pěkná, patří mezi nejhezčí města v Rusku.
Ani náročné cestování vám nevadí?
To je na celém hokeji nejnáročnější. Zápasy, lítání, přejíždění autobusem, zácpy v Moskvě. Ztratíte tím hodně času. Naštěstí to máme k většině soupeřů tak do dvou hodin.
A co proslulá báza?
U nás není. Trenér Bykov ji po příchodu zrušil s tím, že jsme profesionálové.
Jaký je trenér Bykov?
Výborný. Je vidět, že hokej hrál, rozumí mu. Všímá si, jak je kdo vytěžovaný, podle toho reaguje. Tréninky mě baví.
Jak na vás působí Rusové?
Jsou velice přátelští. Kluci v týmu mi vyšli velice vstříc, což mi pomohlo. První rok jsem se trápil s jazykem, protože ruštinu jsem neměl ve škole a nic neuměl. Po dvou letech už to bylo lepší, letos je to v pohodě. I proto nemám důvod odcházet.
Takže vám nevadí, že jste v týmu jediným Čechem?
Není to nic hrozného. Prvním rokem, kdy jsem rusky neuměl, by mi to asi vadilo. Ale tehdy tady hráli Michal Mikeska a Radek Philipp. Teď už si povykládám s kýmkoliv.
