"Prohra už trochu přebolela, ale v první chvíli bylo zklamání obrovské," přiznává bývalý hokejista Vítkovic.
Je těžké se honem přeorientovat z Ruska na reprezentaci?
Hlava se s tím musí poprat, je tady boj o mistrovství světa. Psychicky vypnu, až to všechno skončí.
Jak vidíte svoje šance, že se na šampionát v Kanadě dostanete?
Člověk může být blízko i daleko. Uvidíme, jak mi to půjde v Liberci.
Bral byste účast na mistrovství jako příležitost připomenout se zámořským týmům?
Asi jo. Ale budoucnost jsem zatím neřešil. V Jaroslavli mám smlouvu ještě na další rok. Pokud bych se na mistrovství probojoval a přišla by nějaká nabídka z Ameriky, samozřejmě bych o ní uvažoval.
V play-off ruské soutěže jste nastřílel 10 gólů. Kde se to ve vás vzalo?
Před prvním zápasem se mě trenéři zeptali, jestli můžu hrát i v oslabeních. Dostal jsem víc prostoru na ledě. Věděl jsem, že když budu hrát v lajně s Jašinem a Něprajevem, bude to dobré. Teď jde o to, abych v Liberci ukázal, že góly umím dávat i s jinými spoluhráči.
Váš slavný spoluhráč Alexej Jašin vyhrál bodování play-off. Zdá se, že si formu šetřil na závěr sezony.
Tak bych to zase neviděl. On měl i období kolem Vánoc, kdy hrál výborně a každý jeho dotyk s pukem hrozil gólem. Je to vynikající hráč, v soukromí přitom tichý a skromný kluk. Člověk na něm vůbec nepozná, že je to nějaká megastar.
Naopak vy jste se odmítal bavit s novináři. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem se koncentrovat jen na hokej. A druhý důvod byl ten, že vždycky, když jsem mluvil, výkonnostně jsem šel dolů. Lidi z klubu mě v tom podpořili.
Jak v Jaroslavli hodnotili 2. místo?
Na začátku se říkalo, že cíl je hrát finále. Se stříbrem určitě byla spokojenost. Ale na druhou stranu si člověk říká, že titul byl blízko a taková šance se už nemusí opakovat. Musím uznat, že v rozhodujícím zápase byla Ufa herně lepší.
Jste po sezoně hodně unavený?
Fyzicky jsem se během play-off cítil dobře, i když to bylo dost náročné. Ale hodně jsem trénoval, zabrat dostala spíš psychika.
