"Je to takové příjemné zakončení reprezentační kariéry. A pocity? Momentálně žádné nemám. Jak to přišlo, tak to beru," říká Prorok.
Kdo by si to pomyslel. Prorok ještě před půldruhým rokem zvažoval, že s hokejem praští. Hrál dánskou ligu, ale nechal se ještě zlákat zpátky do Litvínova. Loni mu pomáhal s postupem do play-off.
A letos? Na severu Čech to byl spíš zmar. Klub se potácel ve spodní části tabulky, na vyřazovací část nemohl vůbec pomýšlet. I kvůli finanční tísni.
Když se pak v lednu ozval Vladimír Růžička ze Slavie, Prorok vůbec neváhal. Neváhal dokonce přemlouvat vedení, aby ho do Prahy pustilo.
"Ještě jsem vlastně v životě nic nevyhrál. A ve Slavii je ta šance obrovská," říkal po přestupu.
Nakonec se to nepodařilo, ale Prorok se v play-off vybičoval k strhujícím výkonům, které ho katapultovaly až do národního mužstva.
I tak se ale mnozí podivovali. Nevěřili, že by se tak starý hráč mohl dostat až na samotný šampionát. Ani sám Prorok tomu příliš nevěřil.
"Trenér mi říkal, že je to padesát na padesát a ať hraju naplno jako v play-off. Moc velké šance jsem si ale nedával," vykládá Prorok.
Na Švédských hrách ale kouče Hadamczika definitivně přesvědčil. Prosazoval se, dostal důvěru v přesilovkách a vstřelil několik gólů.
Nominaci na světový šampionát ale i tak nepřeceňuje. "Že jsem tady, je vlastně shoda náhod. Trenér skládal mužstvo za pochodu, spousta kluků se mu omluvila, další byli zranění. Asi měl o kádru jinou představu," namítá Prorok.
Přesto si nemyslí, že by mužstvo bylo slabé. "Tým musí být silný, protože všichni hráči v něm jsou kvalitní," tvrdí. "Máme jasný cíl. Přivézt domů nějakou medaili," dodává.
