Před utkáním se objevují v hokejovém „obýváku“ nejdřív. Někdy přijedou v předstihu taxíkem, zatímco ostatní se vezou autobusem.
„Dřív chodil vždycky první Alby Reichel, ten dědek tady byl skoro dřív než my,“ žertuje o bývalém kapitánovi masér Petr Bílek.
Ten v podstatě už jen lelkuje. Vše je bezvadně nachystané. Výstroj, brusle, hole, pití v ledničce, ovoce v míse. Místnost působí docela stísněně. A to v ní zatím chybí dvaadvacet ramenatých chlapů v objemné zbroji. Stolek uprostřed má proti zvyklostem minimální rozměry.
Například prominentní kabina v Sazka Areně, v níž tým sídlil při loňském mistrovství, je v porovnání s vídeňským kamrlíkem přepychovou rezidencí. „Ale před čtyřmi lety v Německu nás šoupli do mnohem horšího kutlochu,“ tvrdí další servisman Pavel Vlašic.
Právě on s Bílkem určoval zasedací pořádek. Hned za dveřmi v rohu trůní Jágr. „Není náročnej, je mu jedno, kam ho dáme,“ říká Bílek.
Vedle Jágra „vegetují“ vítkovičtí kamarádi Varaďa a Kubina. Známí z ligových týmů obvykle sousedí. Hemský s Průchou, Hlaváč s Výborným, Šlégr s Ručinským a Prospal s Dvořákem.
Mezi brankářskou jedničku Vokouna a dvojku Hniličku patří náhradník Svoboda. Před zápasy totiž zůstává v civilu, takže na Vokouna s Hniličkou při převlékání zbývá víc prostoru.
Česká výprava se po Vídni jako jediná vozí vlastním autobusem, nádherným a moderním. Obdivně o něm referovali i v rakouském listu Kurier.
Další „vychytávka“ se nachází právě v šatně. Nejde přehlédnout velký červený koberec se státním znakem a nápisem Czech Hockey Team. Menší rohožku má každý hráč pro sebe.
„Američani v NHL na logo klubu na podlaze z pověrčivosti nestoupají, ale Evropani na to většinou kašlou,“ řekl kapitán David Výborný. „Tady nemáme na výběr. Na tom koberci se protahujeme, protože jinde není místo.“
Nikdo si však na skromné podmínky nestěžuje.
„To neřeším,“ pravil bek Marek Židlický. „Hlavně že je v kabině pohoda. A nejdůležitější je, aby byla vítězná.“
