Když po pondělním vítězství nad Kazachstánem přišel mezi novináře, tradičně kombinoval zádumčivé a žertovné odpovědi.
Cítíte se tady už pohodlně po adaptaci ze zámořských poměrů?
Tady před vámi, myslíte?
No, spíš na ledě, v týmu...
To vám povím až po mistrovství světa. Nemá cenu teď soudit. Můžu se cítit výborně, ale pak prohrajeme v play-off a vy budete určitě první, kdo nás zkritizuje.
To se teprve uvidí. Jde o to, jestli jste se konečně pořádně vyspal. Jestli vám už nevadí široké hřiště.
Já to neřeším. Přijel jsem a přidal se k týmu hodně brzy, abych si na všechno zvykl.
Zjevně vám sedí spolupráce s centrem Strakou.
Hráli jsme spolu už dřív, Martin mě moc dobře zná. A taky přijel Jirka Šlégr. Ten mi vždycky dodá klid. Jsem rád, že tady je. Ne že bych byl bez něj nervózní, ale mám daleko větší pohodu. Škoda, že Martin Havlát je nemocný. Ale to se vyřeší.
Na pondělní zápas přijela vaše maminka. Přinesla vám štěstí, ne?
Byla tady? To vůbec nevím. Já se nedívám na lidi. Mám jasný cíl: hrát nejlíp, jak můžu. Do publika se nedívám. Pokud tam byla, fajn. Kdyby nepřišla, viděla by zápas v televizi.
Jak je pro vaše sebevědomí důležité, že jste se proti Kazachům poprvé v turnaji trefil?
Když dávám góly, prospívá to mužstvu. Ale hlavní je, abych se na ledě cítil dobře. Nejsem vyloženě jenom střelec. Dovedu být i jinak platný. Můžu sehrát i jiné role.
Je pravda, že při přesilovkách spíš puk rozdáváte. Sbíráte asistence.
Zatím to jde. Až přijdou silnější týmy, asi to nebude tak snadné. Obránci dobře střílí, máme hráče před brankou, kde tečují puky. Zatím to vychází. Pokud na to soupeř zareaguje, musíme změnit něco i my. Máme kvalitní hráče, věřím, že se dokážeme přizpůsobit.
Kouč Lener vás staví i do oslabení. Při partii s Kazachstánem jste dokonce naskočil do situace tří proti pěti. Zůstali jste tam s Jiřím Dopitou docela dlouho a pod tlakem neměli šanci vystřídat.
Jenže my jsme ani střídat nechtěli. Chtěli jsme tam zůstat. (Usmál se a pokračoval vážně). Hlavně že jsme nedostali gól.
Co říkáte na svou bilanci čtyř trestných minut ve dvou utkáních?
To mě překvapilo nejvíc! (úsměv) Já přece nejsem typ, co věčně sedí za podražení. Mně tady hráči dvakrát zakopli o hokejku a já šel ven.
Liší se posuzování zákroků v Evropě a v NHL?
Tady se to bere jinak. Třeba hákování nebo držení se nepíská vůbec.
Často cítíte hokejku protivníka zaháknutou u pasu?
Docela jo. Když někdo zahákuje mých sto kilo a zabrzdí mě, já potom potřebuju minutu, abych se znovu rozjel. (smích) V NHL se za to vylučuje mnohem víc.
Musíte se hodně držet, abyste se nerozčilil?
Já se nerozčilím nikdy, nemějte strach.
 Jaromír Jágr při tréninku české reprezentace. |
