Někdo by mohl uvažovat, jestli to není důvod skončit, to však rodák ze Žďáru nad Sázavou odmítá. "Naopak. Právě proto neskončím, nechce se mi končit takhle a vzdát to. A dělám všechno pro to, abych si v této sezoně ještě zahrál," tvrdí hráč, který přišel mezi Orly z trápící se brněnské Komety už před jejich první extraligovou sezonou, v roce 1999.
Takže skončíte až s Karlem Pláškem, se kterým jste vytvořil nerozlučnou útočnou dvojici?
Určitě ne. Karel je mladší, tak musí ještě přežít, on to má ještě před sebou. (smích)
Radek Haman a novinářiPokud by dostávali hokejisté školení, jak se chovat k novinářům, mohl by ho vést právě on. Nikdy neodmítl rozhovor, vždycky byl slušný. Ba co víc, jeho výpověď nikdy nebyla frází a měla hlavu a patu. Na to se novináři po utkání často spoléhali a Haman se stal kolikrát "nouzovým řešením" po porážce jeho týmu. A tak jednou napůl vážně, napůl z legrace prohlásil: "Prohrálo se, zase jdu já." Ale pozor, není to žádný škrobený slušňák a nezřídka z něj vypadne i vtipný komentář. |
Co přesně se vám s ramenem stalo?
Měl jsem v něm přetrhané vazy. Sešili mi to a dali mi tam titanovou sponu a ještě to mám sdrátované. 12. ledna jdu na vytažení drátů. Chtěl bych ještě letos nastoupit, ale nevím, jak se s tím tělo popere. Už mi není dvacet, ale jsem optimista a věřím, že to zvládnu.
Je to nejhorší zranění v kariéře?
Naprosto. Když nepočítám běžné šití a zlomené nosy, jednou mi trochu píchli hokejkou trochu do oka, ale to byly maximálně týdenní záležitosti.
Jak jste si zvykl, když po tolika letech musíte trávit hodně času doma?
Těžko, hodně těžko. Prvních deset dní šlo, protože mě to bolelo, špatně jsem spal a to jsem si uvědomoval, že tomu musím dát čas. Ale teď už mám vytažené stehy, rameno nebolí, jen je zafixované k tělu. Pocitově si připadám, že bych mohl dělat všechno,ale ono to tak není.
S dětmi už si asi moc nepohrajete, že?
(smích) To ne, dceři už je 17 a klukovi 11. To už není na hraní s vláčkama na zemi. Dlouho jsem to však nevydržel nic nedělat. Od minulého týdne jezdím pravidelně s klukama do Znojma a snažím se aspoň posilovat nohy a zápěstí, aby to neztuhlo. I břicho posiluju, prostě to, comi dovolí omezený pohyb.
Alespoň sklouznout jste se ještě nebyl?
Ještě ne, ale plánuju to na 26. prosince, kdy se po svátcích poprvé sejdeme. Po čtyřech týdnech bych měl shodit ortézu a vlastní silou s rukou něco dělat. Chtěl bych se sklouznout, nebláznit, abych ten pohyb dostal do těla.
Brusle už si asi zavážete bez problémů, že?
Předpokládám, že jo. Tkaničky mi ještě museli zavazovat do minulého týdne kluci. Říkal jsem: "Zavaž mi střevíček." (smích) Teď už to zvládnu sám, i když brusle musí být utažená, ale já na utahování moc nedám. Mám je radši volnější. Ale pokud to nepůjde, tak mi kluci pomůžou.
Co pro vás znamená, že přišla čtyřicítka a vy jste stále aktivní hráč?
Beru to ve dvou rovinách. Na jedné straně je trochu podivné, že tu ještě zacláním. Už by to měli převzít mladí kluci. Je to ostuda, že se mladí neprosazují tolik a nevytlačí nás. Na druhé straně mě těší, že jim můžu na ledě i v kabině něco dát.
Když jste začínal v roce 1987 mezi muži, byl hráč nad 35 let raritou...
...to už bylo hodně divné. (úsměv)
Co se od té doby změnilo? Je to jen tím, že mladí nejsou tak dobří?
Dřív se prostor mladším musel dát, protože starší nemohli odejít ven. Dneska mladí můžou dostat šancí hodně. Starší se sice drželi zuby nehty, ale ta chvíle musela nastat, kdy je mladší nahradí. A starší hráči si tehdy taky uvědomili, že je potřeba dělat něco jiného, že hokej je moc neuživí.
Může to být také tím, že se změnila životospráva, dbá se víc na regeneraci?
Tím, že se začalo víc trénovat, tak se i víc regeneruje. Dřív se zdravé výživě a regeneraci tolik nedávalo. Ale já se nějak nehlídám, klidně si dám knedlíky. Tělo si vezme, co potřebuje. Navíc, když jsem začínal, tak na oběd před zápasem byla klidně svíčková, tehdy to bylo top jídlo se smaženým sýrem. A ruské vejce jako předkrm. Dneska kdyby si to někdo dal, tak se lidi zblázní. Někdo si to nedá, i když má volno a to už je na můj vkus přehnané. Říkám, zabíjačka, kačena, husa, to bez problémů jím. Ale s věkem se musí víc trénovat a rozumně, víc rehabilitovat.
Rád si tedy dopřejete něco dobrého. Patří k tomu po 11 letech ve Znojmě i víno?
Určitě. Samozřejmě jako si nedám knedlík před zápasem, tak ani víno nebo pivo. Ale když není zápas nebo po zápase, dám si dvě deci nebo na spaní dvanáctku.
Čekal jste ve svých 30 letech, že se nakonec Znojmo stane vaším životním klubem?
To jednoznačně ne. Šel jsem do Znojma s tím, že si tu protáhnu kariéru a bylo to tak minutu po dvanácté. Byla to šance zahrát si extraligu po letech v první lize, kde jsme se pořád zachraňovali a byly finanční problémy. Byla to ohromná výzva. Ještě horší pro mě byl první rok ve Znojmě, moc se mi nedařilo, s trenérem Bardou jsem si nepadl do oka. A nedostával jsem tolik šancí, neprobojoval jsem se do kádru. Odehrál jsem jen 29 zápasů a zvažoval, že bych šel hrát klidně zase i nižší soutěž. Vysedávat jsem nechtěl. Ale dostal jsem nakonec dostane důvěru, klub dodržel smlouvu. I proto jsem tady tolik let vydržel. Ale říkal jsem si, že vydržím dva tři roky. Vydržel jsem deset let v extralize, což bylo hodně nad plán.
Pak jste si asi každé další extraligové sezony vážil, že?
Jednoznačně. Po tom, čím jsem prošel v Brně, si člověk začne vážit všeho. Zapůsobilo to na mě po sportovní i lidské stránce. Když peníze nebyly, tak jsme se museli doma uskrovnit, člověk si naučí vážit si těžce vydělaných peněz. I špatné sezony jsou k něčemu dobré.
Jsou okamžiky, kdy si vzpomínáte na okamžiky z kariéry?
Mockrát. Když vyjde nějaký článek, tak se to doma sbírá a zakládá. Pak se někdy vzpomíná, co vyšlo, co se tam píše. Teď když jsem starší a povede se nějaký zápas, tak si vzpomenu, že kariéra nebyla tak špatná.
Vyhrál jste dva tituly s Jihlavou a Olomoucí, ale to už je hodně dávno, že?
To je, ale vzpomínám na to rád. Ale člověk byl mladý, takže si to tak neuvědomil a neváží si toho tolik. Samozřejmě to oslavil, ruce nahoru, máme titul. Amyslel si, že mě to potká ještě dvakrát, třikrát. Jenže pak to nepřichází a člověk si začne užívat maličkostí v sezoně. A když se pak stane, že jsme udělali třeba třetí místo se Znojmem, tak tenhle zážitek zanechá v hráči větší stopu.
