Co to pro klub znamená?
Sportovní neúspěch. Nechci ho teď hodnotit v emocích, musíme si celý rok zanalyzovat. Po nějaké době se vyjádříme a uvidíme, co bude s ústeckým hokejem dál.
Neměli jste plán B?
Ještě před měsícem se věřilo, že půjdeme do play off. Udělali jsme 70 bodů, byli jsme čtyři od předkola, nakonec padáme. Je to nešťastné, ale taky realita. Něco končí, něco asi začne zase. Musíme si sednout s majitelem a rozhodnout se, jakou cestou klub půjde.
Po sestupu fanoušci Ústí vytleskali. Padá to na moji hlavu, špitl trenér |
Která je pro vás ta nejlepší?
Musíme koukat, že máme jednu ledovou plochu. Pokud bychom ve 2. lize trénovali od šesti večer, zasahuje to do ústecké mládeže. Ledu je tu poskrovnu, tyhle věci řešíme dlouhodobě. Pokud už nezůstaneme profesionálním klubem, ubereme každé kategorii hodinu ledu, což je hodně špatně.
Takže jste pro rychlý návrat?
Z mého pohledu bychom se měli snažit co nejrychleji postoupit zpátky. Uvidíme, jak na to chlapi zareagují, kdo bude mít ze zkušenějších hráčů chuť vybojovat 1. ligu. Bylo v kabině vidět, že je sestup hodně vzal. Od financí se bude odvíjet, s kým se domluvíme. Zatím jsme se s nikým nebavili, věřili jsme do poslední chvíle v záchranu.
Zůstanete i vy?
Nepřemýšlím, že bych Slovan opustil. V Ústí žiju, mám hokej tak rád, že ho chci dělat dál. Ale musíme si říct, za jakých podmínek ho dělat budeme. Pro lidi v klubu je to hrozně těžké, je nás málo kvůli rozpočtu a na jednoho se nahrne víc práce najednou. Kumulují se funkce. Ve velkoklubech si každý řeší naplno jen svůj úsek. Tady je to náročné. Všichni ve Slovanu zaslouží poděkování za těch plus minus deset let, co jsme u toho. I za menší rozpočty se podařilo postoupit v play off třeba přes Kladno, ale to jsou takové výstřely. Vadí mi, že nemůžeme něco stavět, protože nevíme, co bude zítra.
Váš rozpočet nestačil?
Dneska se 1. liga za patnáct šestnáct milionů nedá dělat. I na druhou ligu je rozpočet mezi deseti až patnácti miliony. Prali jsme se statečně, ale bohužel minimální náklady na tuhle soutěž jsou 30 milionů. Já si to i počítal. Abychom si postavili mužstvo a nebyli závislí na jiném klubu, museli bychom zaplatit pět pětek. A když každému včetně gólmanů dáme 35-40 tisíc měsíčně, jsme za rok na nákladech na patnácti milionech. To jsou běžné platy. A do toho ještě provoz klubu. Minimálně je potřeba 30 milionů, aby se hrálo čtvrté až šesté místo. Za 16 milionů ne. A my takhle žijeme posledních deset let. Musím poděkovat partnerům, kteří nám pomáhali. Bez nich by tu hokej nebyl.
 |
Co rozhodlo sérii play down?
Rozdrtila nás zranění, dohrávalo to 14 statečných. Havránek měl zlomenou nohu, Martin Tůma zlomený prst, Drtina byl mimo, David Tůma na kapačkách, Trávníček naskočil s bolavou rukou... I kdybychom pátý zápas vyhráli, s kým bychom do Šumperka jeli? Před klukama smekám, nechali si píchnout injekce a chvilku hráli. Byl pro mě zážitek vidět ty chlapy hrát takhle na doraz v takovém stavu. Děkuju jim i fanouškům za atmosféru. V podstatě přijali, že se spadlo sportovní cestou. Před dvěma lety byly náznaky odchodu do 2. ligy a my razili heslo: Jestli tedy spadnout, tak sportovní cestou.
Jsou i další důvody pádu?
Spolupráce s Mladou Boleslaví letos nevyšla, to už víme. Faktorů bylo hodně. I my jako vedení neseme zodpovědnost. Já jako sportovní jednatel. Ale hráči zaslouží absolutorium. Motto fanoušků Slovanu je „nikdy se nevzdáme“. A kluci se tak chovali.
